Zemřela mezzosopranistka Iva Malinová

  1. 1
  2. 2

S několikatýdenním zpožděním se na veřejnost dostává zpráva, že dne 17. května tohoto roku zemřela dlouholetá významná sólistka operního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, mezzosopranistka Iva Malinová. Plzeňskému divadlu zůstala věrná po celých pětadvacet let (1972–1997) a soupis inscenací, v nichž vytvořila většinou velké a zásadní role, obsahuje celkem osmašedesát položek. K některým postavám se znovu vrátila v nové inscenaci, v několika operách se postupně představila v různých rolích.

W.A.Mozart: Così fan tutte - Iva Malinová (Dorabella) - DJKT Plzeň 1977 (foto archiv DJKT)
W. A. Mozart: Così fan tutte – Iva Malinová (Dorabella) – DJKT Plzeň 1977 (foto archiv DJKT)

Iva Malinová se narodila 26. srpna 1947 v Praze. Jejím otcem byl známý dirigent a hudební skladatel, Jaroslav Malina, ve své době velmi známý autor četných skladeb populární hudby, především swingových. Rodinné prostředí mělo pochopitelně silný vliv na její budoucí zaměření. Vystudovala zpěv na pražské konzervatoři a Hudební fakultě Akademie múzických umění, byla žačkou Milady Jiráskové. Do plzeňského divadla ji angažoval v roce 1972 doktor Karel Vašata, jeden z těch operních šéfů, kteří věnovali soustavnou programovou pozornost vyhledávání nových talentů a zkvalitňování souboru. Podobně jako v řadě jiných případů měl i u Ivy Malinové mimořádně šťastnou ruku. V prvních sezonách často bývala alternantkou dlouholeté protagonistky souboru v mezzosopranovém a altovém oboru Libuše Neubarthové a velmi brzy se prosadila jako sólistka širokého pěveckého rozsahu a rejstříku s charakteristickou barvou a silnou emocionalitou výrazu obdařená navíc velmi výraznými hereckými schopnostmi.

Šíři svých představitelských možností Iva Malinová prokázala hned po svém nástupu. Repertoár plzeňské opery Vašatovy éry charakterizovala žánrová vyváženost, která měla na paměti jak diváka, tak (a o to pan doktor Vašata vždy důsledně dbal) příležitost maximálního možného uplatnění členů souboru s důrazem na mladé adepty a jejich růst. První rolí Ivy Malinové na plzeňské scéně byla postava Stěpanie Matutové v Pskoviťance Nikolaje Rimského-Korsakova a hned po ní následovala role typu, v níž mohla plně zúročit všechny své pěvecké a herecké kvality, Maddalena ve Verdiho Rigolettovi. Verdiho vystřídal Donizetti v kalhotkové roli Mattea Borsiniho v opeře Lucrezia Borgia, Mrs Quickly ve Vašatově významné inscenaci Verdiho Falstaffa  a postavy v tehdy zhusta na plzeňské scéně uváděných operních novinkách, Poll v opeře Siegfrieda Matthuse Manželství je riziko a především Begonija v opeře Mladý lord Hanse Wernera Henzeho, v němž se velmi úspěšně představil jako operní režisér dlouholetý šéf plzeňské činohry mimořádně múzický umělec Ota Ševčík.

Již z tohoto stručného přehledu jejích prvních rolí je zřejmé, že blízká jí byla tvorba Giuseppe Verdiho. S vášnivou Maddalenou se později setkala znovu, a ve „svém živlu“ se ocitla i v postavách Ulriky v Maškarním plesu, kterou zpívala a hrála rovněž ve dvou různých inscenacích, Feneny v Nabuccovi, Azuceny v Trubadúrovi a princezny Eboli v Donu Carlosovi, která byla v roce 1996 jednou z jejích posledních rolí.

G.Verdi: Nabucco - Iva Malinová (Fenena) - DJKT Plzeň 1983 (foto archiv DJKT Plzeň)
G. Verdi: Nabucco – Iva Malinová (Fenena) – DJKT Plzeň 1983 (foto archiv DJKT Plzeň)

Zcela jiného charakteru byla výborná komická postava Dorotei, v nápady hýřící inscenaci tehdy začínajícího režiséra, dnes ředitele Divadla J. K. Tyla, Martina Otavy. V Pucciniho Madame Butterfly byla v postavě Suzuki skvělou partnerkou tehdy jedné z nejlepších Čo-čo-san na českém jevišti, Lilky Ročákové. Jednou ze špičkových rolí Ivy Malinové v italském repertoáru se stala titulní hrdinka Pucciniho Tosky, postava de facto mimo její hlavní hlasový obor, se kterou se ale hloubkou, intenzitou a všestranností svého projevu vypořádala více než důstojně.

G.Puccini: Tosca - Iva Malinová (Tosca), Jan Adamec (Mario Cavaradossi) - DJKT Plzeň 1992 (foto Pavel Křivánek)
G. Puccini: Tosca – Iva Malinová (Tosca), Jan Adamec (Mario Cavaradossi) – DJKT Plzeň 1992 (foto Pavel Křivánek)

Se závažnými úkoly plně korespondujícími s jejím pěveckým i hereckým naturelem se Iva Malinová setkala rovněž v operách českých autorů. Na prvním místě bych se zmínil o dvou rolích. Tou první byla Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, již vytvořila ve dvou inscenacích. Její podání bylo jak v pěveckém, tak v hereckém pojetí role plně v souladu s charakterem, který jí vtiskl Janáček.

L.Janáček: Její pastorkyňa - Iva Malinová (Kostelnička) - DJKT Plzeň 1993 (foto archiv DJKT Plzeň)
L .Janáček: Její pastorkyňa – Iva Malinová (Kostelnička) – DJKT Plzeň 1993 (foto archiv DJKT Plzeň)

A totéž lze říci o její Kateřině v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů, kde citlivými hereckými prostředky perfektně vyjádřila přerod této postavy a pod poučeným a citlivým perfektním hudebním vedením Petra Vronského zvládla po všech stránkách dokonale obtížný pěvecký part.

Z dalších jejích janáčkovských postav si připomeňme Varvaru v Káti Kabanové a Lišáka Zlatohřbítka v Příhodách lišky Bystroušky, z postav v operách Bohuslava Martinů Evu ve Veselohře na mostě a role Malého Araba, Mladého námořníka a Poslíčka ve znamenité Paříkově a Křížově inscenaci Julietty. V operách Antonína Dvořáka zaujala citlivým přednesem a hereckým projevem ve dvou inscenacích Jakobína stejně jako v temperamentním podání titulní ženské role v Čertovi a Káče. V Rusalce se díky schopnosti využitá svého hlasového rozsahu zdárně vyrovnala jak s rolí Ježibaby, tak s Cizí kněžnou. Z postav ve Smetanových operách jí byla nejbližší Panna Róza v Tajemství, v níž několikrát vystoupila i na Národním divadle. Zaujala rovněž v postavách Děčany v Braniborech v Čechách, Martinky v Hubičce a Ludmily v Prodané nevěstě.

K jejím čelným rolím patřila rovněž Carmen, v níž uplatnila svůj silný emocionální náboj.

G.Bizet: Carmen - Iva Malinová (Carmen) - DJKT Plzeň 1990 (foto archiv DJKT Plzeň)
G. Bizet: Carmen – Iva Malinová (Carmen) – DJKT Plzeň 1990 (foto archiv DJKT Plzeň)
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář