Ivan Kusnjer: Nastupuje nová generace, s tím je třeba se smířit

  1. 1
  2. 2

Zahynul mi spolužák – člen Orchestru Národního divadla a zůstala po něm vdova se třemi malými dětmi. S Vladimírem Darjaninem jsme si uvědomili, že takových dětí, co by potřebovaly pomoc, je i v našem oboru více, a proto jsme v roce 1998 založili tento fond. O náročnou administrativu se stará moje manželka Marta. Rádi bychom touto cestou poděkovali zejména členům Orchestru Národního divadla, kteří do fondu přispívají největší měrou. Občas na účet přijdou peníze i od anonymních dárců – a tady je nám líto, že jim nemáme ani jak poděkovat, rádi bychom jim třeba poslali alespoň vstupenku na nějaký koncert nebo představení, ale nevíme, komu a kam. Takže pokud tento rozhovor čte i někdo z těchto anonymních dárců, patří mu náš velký dík!

Děkuji vám za rozhovor a přeji ještě mnoho pěveckých a pedagogických úspěchů!


VIZITKA
Ivan Kusnjer (1951) absolvoval Akademii múzických umění v Praze u Teodora Šrubaře. Umělecky vyzrával na operních scénách v Ostravě a v Brně, od roku 1982 až do současnosti je v angažmá v Národním divadle v Praze. Je trojnásobným držitelem prestižní Ceny Thálie. Získal ji za role Tonia v Leoncavallových Komediantech (1994), Krále Jiřího v Osmi písních pro šíleného krále Petera Maxwella Daviese (1997) a Voka Vítkovice ve Smetanově Čertově stěně (2001). Je taktéž držitelem Ceny Gustava Mahlera, udělené městem Jihlava v roce 2000, a mnoha dalších ocenění.

Jeho repertoár zahrnuje více než tři desítky operních rolí, na dvacet kantát a oratorií a čtrnáct písňových cyklů. Z operních rolí jsou to například Verdiho Hrabě Luna (Trubadúr), Markýz Posa (Don Carlos), Falstaff, Simon Boccanegra, Jago (Otello), Anckarström (Maškarní ples), Rigoletto, Macbeth, Giorgio Germont (La traviata) a Amonasro (Aida), dále Scarpia (Puccini: Tosca), Dagonův velekněz (Saint-Saëns: Samson a Dalila), mozartovské role a z českého repertoáru mimo jiné Smetanovy role Voka Vítkovice (Čertova stěna), Tausendmarka (Braniboři v Čechách), Vladislava (Dalibor), Tomše (Hubička), Mistra zednického (Tajemství) a Krušiny (Prodaná nevěsta) nebo Dvořákův Bohuš z Harasova (Jakobín) a Hajný a Lovec (Rusalka). Účinkoval na operních scénách a koncertních pódiích v Evropě, Americe i na Středním a Dálném východě. Za všechny jmenujme například milánskou La Scalu, newyorskou Carnegie Hall, Opéra Comique v Paříži, Opéra Nancy, vídeňskou Staatsoper, operu La Monnaie v Bruselu, berlínskou Staatsoper, Théâtre du Châtelet v Paříži, islandskou Operu Reykjavík, festival v Cagliari, operní domy v Londýně, Hongkongu, Tel Avivu, Frankfurtu nad Mohanem, Göteborgu a jinde.
(Zdroj: www.narodni-divadlo.cz)

www.narodni-divadlo.cz

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (2) “Ivan Kusnjer: Nastupuje nová generace, s tím je třeba se smířit

  1. Ráda bych přidala svoji nedávnou zkušenost z karlínské operety. Byla jsem na představení Polská krev a k mému zděšení se zpívalo na mikroporty a tím se celá nádherná Nedbalova hudba zničila.Tím také samozřejmě utrpěly hlasy operních zpěváků /M.Kociánová,J.Ježek atd./ Představitel BOLA /M.Vojtko/ zpíval O.Nedbala jako muzikál Fantom opery, čímž to také shodil, i když měl hlas krásný, nebyl to ale Nedbal ani náhodou. Orchestr byl přes zvukotechniku nesnesitelně hlasitý.Tak prosím opereta nevypadá.

Napsat komentář