Velký umělec, prostý člověk. Před 90 lety se narodil Ivo Žídek

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Pátek 4. června 1926 byl pro českou operu a české pěvecké umění velmi šťastným dnem. V rodině pana řídícího učitele Žídka ve slezských Kravařích se toho dne narodil syn, který byl pokřtěn jménem Ivo. Malému chlapci daly sudičky do vínku umělecký talent, především jej obdařily krásným hlasem, ale také mu nadělily pracovitost, pilnost, osobní kouzlo a skromnost, která u lidí, kteří jsou něčím výjimeční, nebývá zcela běžným zjevem. Mladého Iva Žídka přitahovalo malířství, které chtěl studovat a pro něž byl rovněž svým talentem disponován, ale nakonec i díky otcovu vlivu převážil zpěv. Malířství si ponechal po celý život jako svého koníčka. Při studiu na ostravském reálném gymnáziu, které ukončil v roce 1945, soukromě studoval zpěv u známého ostravského pedagoga, profesora Rudolfa Vaška a hudební teorii u Josefa Schreibra. Z původního barytonisty se vyklubal tenorista vládnoucí zvučným a lahodným hlasem. Mladý adept zaujal dirigenta Zdeňka Chalabalu, který se v létě 1945 stal šéfem ostravské opery a ten devatenáctiletého mladíka angažoval.

Ivo Žídek (foto Jaromír Svoboda/archiv ND Praha)
Ivo Žídek (foto Jaromír Svoboda/archiv ND Praha)

Pokud se nemýlím, první rolí, v níž se v ostravském divadle objevil na jevišti, byl na podzim 1945 Toník ve Smetanových Dvou vdovách, které dirigoval František Jílek a režíroval Miloš Wasserbauer. Brzy ale došlo na Massenetova Werthera a po malé roli rychtáře Jiřího Peče v Kovařovicových Psohlavcích vystoupil ještě ani ne dvacetiletý Ivo Žídek 11. května v roli Šťáhlava ve slavnostním premiérovém představení Libuše, které k prvnímu výročí osvobození nastudovali šéf opery Zdeněk Chalabala a režisér Branko Gavella.

Tři roky strávené v Ostravě poskytly Žídkovi možnost setkat se se širokou škálou velkých tenorových partií českého i světového repertoáru, na nichž jeho hlas velmi rychle dozrál do charakteristické podoby, kterou posléze ocenily tisíce posluchačů doma i na předních zahraničních scénách. Na podzim roku 1946 poprvé zpíval pod taktovkou Zdeňka Chalabaly roli, jejíž interpretací se navždy zapsal do historie českého operního umění, Jeníka v Prodané nevěstě.

Z českého repertoáru dále ztvárnil postavy Jiřího ve Dvořákově Jakobínovi, Víta ve Smetanově Tajemství a před odchodem do Brna mu svěřil Zdeněk Chalabala roli Fernanda ve Fibichově Bouři. Režisérem této inscenace byl Hanuš Thein a nepochybně i tento fakt měl vliv na další vývoj zpěvákových osudů. Ze světové klasiky se setkal s Alfrédem ve Verdiho Traviatě, titulním mužským hrdinou z Gounodova Fausta a Markétky a Ernestem z Donizzetiho Dona Pasquala.

Po příchodu Jaroslava Vogla dostal Ivo Žídek jako první velkou příležitost titulní roli v Offenbachových Hoffmannových povídkách a pak následovala postava, která definitivně potvrdila Žídkovy mimořádné kvality. Jaroslav Vogel si po svém návratu do Ostravy splnil svůj dlouholetý sen, uvést Délibesova Pelléa a Mélisandu. Vogel ve spolupráci s mladým, nesmírně talentovaným režisérem Bohumilem Hrdličkou a výtvarníkem Antonínem Caltou vytvořili představení, jež se stalo doslova senzací.

Vogel si odvážně do hlavních rolí obsadil mladé zpěváky, pro něž se staly tyto úkoly prubířským kamenem jejich možností. A ukázalo se, že zkušený operní praktik se nemýlil. Z pětice interpretů (Ivo Žídek, Jiřina Ogounová, Věra Nováková, Zdeněk Kroupa a Přemysl Kočí) jediný Kočí se těsně přehoupl přes třicítku. Ostravský kritik Cimmer o jejich výkonech napsal: „Vogel vyladil zpěváky do sjednocující atmosféry, ztlumil hlasové výkony do vzdušné křehkosti.“ A mezi všemi zářil hlavně mladičký tenorista Žídek.

Představení se setkalo s mimořádně pozitivním ohlasem při hostování v Praze, kde bylo v březnu 1948 dvakrát uvedeno na scéně tehdejší Velké opery 5. května (dnes Státní opery). Inscenaci velmi pochválil i Zdeněk Nejedlý, který představení navštívil.

Už předtím, 1. října 1947, vystoupil Ivo Žídek na scéně Národního divadla. V roli Jeníka v odpoledním představení Prodané nevěsty mu pod taktovkou Rudolfa Vašaty byla partnerkou v roli Mařenky Štěpánka Jelínková. Po dalších dvou hostováních, v roli Fernanda ve Fibichově Bouři (dirigentem představení byl Zdeněk Chalabala) a Víta v Tajemství, se od srpna stal Ivo Žídek sólistou Opery Národního divadla.

Jeho první studovanou postavou se stal Plaváček v posmrtné divadelní premiéře opery Rudolfa Karla Tři zlaté vlasy děda Vševěda, kterou pro jevištní provedení dopracoval skladatelův žák Zbyněk Vostřák. Vedle toho vstoupil do řady rolí v inscenacích běžného repertoáru, jako například v postavě Jakuba Míly v Kovařovicově opeře Na Starém bělidle, ale zejména ve dvou rolích, v nichž naprosto exceloval a přesvědčil, že jeho angažmá bylo zcela oprávněné. Obě se staly nadlouho pevnou konstantou jeho repertoáru. Byli to Ladislav Podhájský ve Smetanových Dvou vdovách a don César ve Fibichově Nevěstě messinské.

Bedřich Smetana: Dvě vdovy - Ivo Žídek (Ladislav) - ND Praha 1953 (foto Jaromír Svoboda/archiv ND Praha)
Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Ivo Žídek (Ladislav) – ND Praha 1953 (foto Jaromír Svoboda/archiv ND Praha)

Dirigent Jaroslav Krombholc a režisér Karel Palouš připravovali novou inscenaci Prodané nevěsty, jejíž slavnostní premiéra byla v květnu 1949. Roli Jeníka v ní ztvárnil po boku Milady Musilové v roli Mařenky Ivo Žídek. Jeníka pak zpíval a hrál na Národním divadle více jak pětsetkrát v osmi různých inscenacích, naposledy 29. dubna 1981 na jevišti Smetanova divadla. 4. června 1976 při představení opery k stodesátému výročí jejího prvního uvedení v této roli oslavil své abráhamoviny.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (2) “Velký umělec, prostý člověk. Před 90 lety se narodil Ivo Žídek

  1. Dobrý den, velmi ráda čtu o pěvcích „Žídkovy éry“, všechny jsem mnohokrát osobně zažila na scéně.
    Prosím o opravu … citát „Jeho hlasu využil i režisér Václav Krška ve svém filmu Z života věnovaném Bedřichu Smetanovi“ … vypadlo slovo mého, film se jmenuje Z mého života.
    Děkuji, Doležalová

Napsat komentář