Já jsem Haken. Před 20 lety zemřel legendární český basista

  1. 1
  2. 2

Osobní vzpomínka na Kecala nejkecalovitějšího

Dne 12. ledna uplyne dvacet let od úmrtí jedné z nejvýraznějších pěveckých osobností Národního divadla v Praze dvacátého století – vpravdě národního umělce – basisty Eduarda Hakena. Zemřel v Praze 12. ledna 1996 a je pochován na Vyšehradském hřbitově.

Z osobností naší první scény asi nikdo jiný tolik nepronikl mírou popularity do všech vrstev obyvatelstva včetně těch, jež operu jako žánr nevyhledávají. Obsáhl na vysoké úrovni všechny velké basové role, z nichž dvě mu vynesly v Čechách největší slávu a popularitu – Vodník ve Dvořákově Rusalce a Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě.

B.Smetana: Prodaná nevěsta - Eduard Haken (Kecal) - ND 1971 (foto archiv)
B. Smetana: Prodaná nevěsta – Eduard Haken (Kecal) – ND 1971 (foto Pavel Horník)

Zopakuji jen stručně základní data Hakenovy pozoruhodné kariéry. Do souboru Národního divadla byl přijat šéfem Opery Václavem Talichem jako sustentant roku 1936. V roce 1938 ale odešel na radu hlasového poradce Bedřicha Plaškeho do Městského divadla v Olomouci (1938–41), aby po této tříleté praxi již pevně zakotvil ve zlaté kapličce v Praze. Od 1. srpna 1941 na dobu víc než obdivuhodnou – na padesát let!

Eduard Haken (1941)(foto archiv)
Eduard Haken (1941) (foto archiv)

Charakterem svého vzácného fondu byl předurčen pro velké úlohy vážného oboru, jako jsou Smetanův Žalářník v Daliborovi, král Filip II. ve Verdiho Donu Carlosovi, Končak v Borodinově Knížeti Igorovi, Mefisto v Gounodově Faustovi. Ale nadání, inteligence a jevištní vkus odhalily Hakena také jako interpreta postav buffózních. Od znamenitého Rossiniho Basilia a Lortzingova van Betta v Caru a tesaři až po Smetanova Kecala v Prodané nevěstě, Mumlala v Dvou vdovách či purkrabího Filipa v Jakobínu.

B.Smetana: Prodaná nevěsta - Eduard Haken (Kecal) - ND 1955 (foto archiv ND)
B. Smetana: Prodaná nevěsta – Eduard Haken (Kecal) – ND 1955 (foto archiv ND)

Jak líčí významný tenorista Ivo Žídek ve skvělé monografii Josefa Hermana Jak možná věřit, tradiční pojetí roli Kecala zcela naboural fyzicky i hlasově právě Eduard Haken, jenž se stal interpretem neopakovatelného ražení. Během řady let se jevil přímo prototypem této postavy zejména vážností své komiky, nijak nezatížené špílci mnoha dosavadních představitelů (od Emila Pollerta přes Karla Kalaše a Rudolfa Asmuse až po Hanuše Theina, Dalibora Jedličku či Karla Bermana). Právě spolu s Jeníkem Ivo Žídka vytvořili doslova klasickou dvojici v přesvědčivé interpretaci klíčových postav této Smetanovy komické opery. Pojem Kecal ze všech nejkecalovitější pochází právě od samotného Ivo Žídka, jak jej prezentuje výstižně v obsáhlé Hermanově knize.

B.Smetana: Prodaná nevěsta - Ivo Žídek (Jeník), Eduard Haken (Kecal) - ND 1971 (foto archiv ND)
B. Smetana: Prodaná nevěsta – Ivo Žídek (Jeník), Eduard Haken (Kecal) – ND 1971 (foto archiv ND)

Osobně jsem měl štěstí, že jsem se po mnoha zhlédnutých operních představeních studentských let v Praze ocitl na jevišti pražského Národního divadla, a to v obnovené premiéře inscenace Prodané nevěsty v prosinci roku 1971 pana šéfdirigenta Jaroslava Krombholce a v režii Přemysla Kočího, ještě coby student pražské HAMU. Eduard Haken byl již jako Kecal plně osvědčený, v prosincových představeních ale neúčinkoval, potkal jsem se s ním na jevišti až na jaře. V prosinci byly představeny zcela nové tváře, v roli Kecala slovenský basista Ladislav Neshyba, jako Jeník Oldřich Spisar. A dvě mladičké Mařenky – Gabriela Beňačková a Dana Šounová.

Můj učitel Karel Berman byl právě s Eduardem Hakenem ve zvláštním postavení rivala, rovněž alternoval roli Kecala, takže mi kladl na srdce: „Mistru Hakenovi se zajdi do šatny představit, to nesmíš opomenout!“ V prostředí mimořádně přátelském, daném profesory HAMU, se mnou na jevišti (Teodor Šrubař, Jindřich Jindrák, Zdeněk Otava), ale také velkou vstřícností dirigenta Jaroslava Krombholce. V roli Kecala populární Eduard Haken byl tehdy již dvaašedesátiletý. Zašel jsem do jeho šatny, představil se dle receptu pana profesora. Mistr Haken se líčil, ani na mne nepohlédl, zezadu mi přes rameno distinguovaně podal ruku a jen suše, zcela nezúčastněně prohodil: „Já jsem Haken.“ A upřeně se dál díval do zrcadla zaujat cele líčením obličeje. V tichosti jsem se raději rychle odporoučel. Po představení, když spadla poslední opona děkovačky, mi však náhle velmi vstřícně podal zeširoka před všemi sólisty ruku a pravil mi své resumé s otazníčkem: „A víte, že to bylo moc pěkné?“ Jeho původně nevstřícné jednání se změnilo jakoby mávnutím čarovného proutku na velmi srdečné.

B.Smetana: Prodaná nevěsta - Gabriela Beňačková (Mařenka), Eduard Haken (Kecal) - ND 1971 (foto archiv ND)
B. Smetana: Prodaná nevěsta – Gabriela Beňačková (Mařenka), Eduard Haken (Kecal) – ND 1971 (foto archiv ND)

Jako Kecal byl Eduard Haken výjimečný již ryze pěvecky. Plné dvě oktávy rozsahu zvládal bravurně. Nádherné, syté, až „pedálové“ hloubky, výšky příkladně kryté činily dojem lehkosti a samozřejmosti. Vždy se rozcvičoval až do vysokého As, nádherně plného. Poté vždy rozšafně pravil: „Dnes jsem pro představení rozezpíván, to by mělo stačit.“ Však to předvedl i pro svůj televizní medailon, snad ho Česká televize někdy připomene.

Eduard Haken (foto ČT)
Eduard Haken (foto ČT)
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář