Jak bude vypadat a znít Beethovenův balet v 21. století?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Soubory Musica Florea a Hartig Ensemble – tance a balety tří století se znovu sešly nad společným dílem. Právě dnes, v sobotu 2. července se koná premiéra nového zpracování baletu Ludwiga van Beethovena Prométheovi lidé. Svou původní premiéru měl v roce 1801 a choreografii tehdy vytvořil proslavený italský tanečník a choreograf Salvatore Viganò. Dílo nebývá příliš často inscenováno, snad pro svou obsahovou výjimečnost a pro náročnost, kterou vyžaduje jeho hudební provedení. Nová premiéra v dobově poučeném stylu, ale promlouvající nadčasovými prostředky, se nyní koná v zámeckém divadle ve Valticích. Zahájí tak také Mezinárodní letní školu staré hudby 2016. Choreografie a režie se ujala Helena Kazárová (její články o inscenování tanečních čísel v barokních a klasicistních operách jste si zde mohli přečíst), hudebního nastudování Marek Štryncl. Oba jsme požádali, aby si před premiérou udělali čas a čtenářům přiblížili nejen toto Beethovenovo rané dílo, ale také spolupráci svých souborů.

Marek Štryncl a Helena Kazárová o společné premiéře

Helena Kazárová: Nechme baletu jeho tajemství

Helena Kazárová (foto archiv Heleny Kazárové)
Helena Kazárová (foto archiv Heleny Kazárové)

Jak dlouho už v sobě nosíte nápad na zpracování Beethovenova (respektive Viganova) baletu Prométheovi lidé?

Je to už více jak čtrnáct let… Beethovenova hudba i Viganův námět ve mně vzbuzovaly zároveň respekt i zvědavost. Učila jsem o tom baletu ve svých hodinách dějin tance a vždy mi připadalo, že o něm vlastně víme tak málo! Pak se mi dostala do rukou Harnoncourtova nahrávka s bookletem, na kterém byl pro mne tehdy neznámý portrét mladého Beethovena. Jelikož bylo pro mne těžké si představit, jak na takovou hudbu mohl Salvatore Viganò (sám skvělý hudebník) choreografovat, snažila jsem se dopídit inspiračních zdrojů k jeho námětu. A našla jsem verše Goetheho, samozřejmě i Aischyla, zajímavý byl i Percy Bysshe Shelley, byť už jsou jeho verše pozdější. Posedlo mne to a začala jsem o tom mluvit s Markem Štrynclem a Pavlem Šmokem, pak ale jiné projekty a Mistrova nemoc odsunuly tento nápad do pozadí. Vloni se vše oživilo… K tomu letos zemřel Pavel Šmok a já mu chci toto dílo věnovat.

Co je pro vás na práci s hudbou Ludwiga van Beethovena nejtěžší?

Slovo nejtěžší asi není úplně to pravé. Možná nejnáročnější? Jeho mistrovství. Jeho práce s metrorytmickými vzorci, s tématy, s dialogem nástrojových hlasů… Je to velmi dobrodružné, v té hudbě není ovšem jen Beethovenův styl, ale také námět Vigana, který – ač vstoupil později do povědomí zejména jako skvělý choreograf (Stendhal ho nazval „Shakespearem baletu“) – byl i skvělý hudebník. Už v sedmnácti letech složil operu, byl nadán pro tanec i hudbu rovnou měrou (jeho strýc byl skladatel Boccherini), ale tanec nakonec zvítězil – stejně jako u Pavla Šmoka. Ten mi jednou vyprávěl, jak složil nějakou kompozici, ale pak zjistil, že něco, co on pokládal za svůj objev, použil ve své hudbě už Bohuslav Martinů – tak se věnoval pak nadále už jen choreografii…

Libreto je považováno za ztracené, do jaké míry je možné se originálu přiblížit? Jaké existují prameny?

Těch zdrojů je více a s možností sdílení po internetu se lze dopídit ještě dalších a dalších, které kupříkladu nebyly Nicolasovi Harnoncourtovi (který letos již také odešel na hudební Parnas) v roce 1995 známé. Nebudu je tady vyjmenovávat, myslím, že to je spíš do odborné studie, kterou později napíšu. Inscenujeme tento balet také díky vnitřnímu grantu Akademie múzických umění (Projektová soutěž Akademie múzických umění), a tak vědecké zhodnocení musím učinit. To, co se nepodařilo zatím nalézt (nebo neexistuje), je detailní scénář baletu. Beethoven na něm pracoval společně s Italem Viganem. Beethovenův skicář (takzvaný Landsberg 7) je toho důkazem – poznámky jsou v italštině, byť Beethovenovou rukou. Také první vydání klavírního výtahu z roku premiéry (to jest 1801) nese italský titul: Gli Uomini di Prometeo – Ballo – da Luiggi van Beethoven.

Ludwig van Beethoven, Salvatore Vigano (foto V. Krajc)
Ludwig van Beethoven, Salvatore Vigano (foto V. Krajc)

Můžete čtenářům synopsi přiblížit?

Pokud Viganò svůj scénář nezveřejnil, či jej zničil, možná to mělo i svůj důvod. Byla to rušná doba plná osvícenectví, živeného revolučními náladami, které hrozily otřást feudálními a církevními právy. Beethovena učil Christian Gottlob Neefe, bývalý zednář, který vedl bonnskou lóži iluminátů. Salvatore Viganò zase fandil francouzské revoluci, jelikož si od ní, jako Ital, sliboval osvobození své vlasti od nadvlády rakouského mocnářství. Jeho starší krajan Gasparo Angiolini (jehož balet jsme s Musicou Floreou uvedli vloni), seděl v té době ve vězení za protimonarchistické názory… Sešli se tedy dva svobodomyslní třicátníci, kteří ale měli za úkol inscenovat dílo ve vídeňském Dvorním divadle… Možná i proto byl na divadelní ceduli obsah baletu spíše velmi vágně naznačen. Mimochodem, vídeňští intelektuálové si pak stěžovali, že to bylo napsáno člověkem, který evidentně německy moc neumí… Nechme baletu tedy jeho tajemství a kdo ho chce odhalit, ať se přijde podívat.

Co je pro vás nejsilnějším sdělením (nebo poselstvím) tohoto díla?

Balet měl od samého počátku podtitul Moc hudby a tance. To o něčem vypovídá. Ale je v něm toho daleko více… I to, že život je boj a člověk se musí také naučit bojovat a bránit se (nádherné číslo osm, které se často uvádí i koncertně). Boj však může vést i k usmrcení života (Byla už válka), a proto je prvořadá úcta ke všemu živému, je to oslava tvorby, gnóze, individuální cesty rozvoje…

Hudebníci orchestru Musica Florea s vámi nezkoušeli úplně od samého počátku. Pracovali jste s nahrávkami? Máte nějakou zvlášť oblíbenou verzi?

Viganò zkoušel své balety s malým orchestrem, na rozdíl od svých kolegů, kterým stačily dvoje housle (tak se zkoušelo ještě za Čajkovského). Byl hudebník a věděl, že barva nástrojů má vliv na výraz tance a tak dále. Malý orchestr k dispozici nemám. Chtěla jsem alespoň na nějaké zkoušky korepetici na klavír, ale kolegové klavíristé, jakmile slyšeli „Beethoven“, nenechali se nalákat ani na příslib finanční odměny a poroučeli se – museli by cvičit… Upřímně řečeno, teď jsem tomu i ráda. Někdy to je pro tanečníky těžké, když je tempo na nahrávce rychlé a oni nemají pohyby ještě zažité, ale je to lepší, než se trápit s nedokonalým doprovodem. Musím říci, že nebýt nahrávky Sira Charlese Mackerrase (Scottish Chamber Orchestra) z roku 1994, nebyla bych schopná choreografii vytvořit. Harnoncourt používá někdy tak pomalá tempa, že si na ně nelze představit divadelní taneční akci, a někdy tempo tak akceleruje, že ji též vylučuje. Na nahrávku Mackerrase se dá tančit, byť někdy pro nás nepříjemně přehání dynamiku. Pro tanec Terpsichory No. 6 jsem musela použít nahrávku Pantelliho, jinak bychom přišli o uši…

Blanka Ferjentsik Wernerová, Michaela Bartlová, Václav Janeček (foto archiv Musica Florea)
Blanka Ferjentsik Wernerová, Michaela Bartlová, Václav Janeček (foto archiv Musica Florea)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Komentáře “Jak bude vypadat a znít Beethovenův balet v 21. století?

Napsat komentář