Jak Michal Štípa zvládá svých 190 centimetrů

15.9.2009 00:02 Redakce

V pražském Národním začíná už svoji šestou sezónu. Dřív byl hvězdou v Brně. A po změně svého působiště se jí stal prakticky hned i v Praze. Přesto je pro Michala Štípu letošní září v jedné věci úplně nové. Poprvé totiž vstoupil do nové baletní sezóny jako nedávno jmenovaný první sólista. Blahopřejeme a tady je první otázka:

Dá se to lehce najít na internetu, tak snad neprozradím nic nechtěného: Na podzim vám bude třicet. Jak to berete? Bude to pro vás velký zlom? Je takový věk v profesi špičkového tanečníka plus anebo spíš mínus?

Z osobního pohledu v tom žádný rozdíl nevidím, ale je pravdou, že jsem si slíbil, že s úderem třiceti přestanu mluvit sprostě, začnu se chovat vyrovnaně a dospěle. A taky budu daleko víc investovat do svého důchodového pojištění :-). A po profesní stránce – tento věk přináší jisté výhody i nevýhody. Mezi výhody bezpochyby patří zralost, herecké a taneční zkušenosti. Nevýhodou je naopak opotřebování těla, které je způsobeno náročností tohoto povolání. To je ale u každého tanečníka individuální.

S.Prokofjev: Romeo a Julie (ND Praha-choreografie Y.Vamos) (Romeo-s A.Pollertovou jako Julií)

Cítíte už nějaký větší rozdíl mezi vaší generací a mladými tanečníky, kteří přicházejí ze školy? Pokud ano, v čem?

Jistěže ano. Myslím, že dnešní generace nemá tolik úcty ke starším kolegům a divadelní hierarchii vůbec, jak tomu bylo u nás. Jsou daleko suverénnější a sebevědomější.

Máte před sebou už šestou sezónu svého angažmá v pražském Národním. Jak rychle vám to uteklo? A co Vám dalo nejvíc zabrat?

Utíká to strašně rychle. Než se nadějete, máte za sebou další premiéru, další roli a další sezonu. Nejvíc mi dává zabrat skloubení práce a osobního života. Vzhledem k mému pracovnímu vytížení mi totiž na soukromý život nezbývá moc času, což je mi ze strany mých blízkých často vytýkáno.

Nejednomu divákovi by se mohlo zdát, že jste po svém příchodu do Prahy dlouho prakticky neměl až na Alexandra Katsapova žádnou konkurenci. Klame takové zdání nebo ani moc ne?

Musím říct, že žádného ze svých kolegů nevnímám jako konkurenci. Jsem si vědom, že každý z nás v něčem vyniká. To, čemu vy říkáte konkurence, já vnímám jako něco, co může posloužit k dobrým účelům – můžete se od sebe něčemu naučit a „vyhecovat se“ k lepším výkonům.

Před pár lety jste v jednom z rozhovorů dost nezvykle otevřeně přiznal, že vaší slabinou jsou nečisté piruety, kvůli nesprávné koordinaci tuším bezmála 190-ti centimetrového těla. Jak jste na tom s piruetami teď? Přišel jste už na ten správný „grif“?

Ano, měl jsem víc než 5 let na to, abych svých 190 cm přinutil otočit na zemi víc než dvakrát :-)

P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (ND Praha-choreografie K.Greve) (Siegfried-s N.Márovou jako Odettou)

Nedělá vám na jevišti problémy střídání partnerek v Národním? Dokonalá souhra je přece záležitostí řady měsíců.

Já ale nestřídám partnerky příliš často. A když už k tomu dojde, myslím, že jsem dost přizpůsobivý partner, což vyplývá ze zkušeností, o kterých jsem již hovořil.

Docela bych se vsadil, že přednost dáváte klasice před modernou. Mýlím se? Jak to s vašimi preverencemi baletního repertoáru je?

Dřív tomu tak určitě bylo. Dnes můžu říct, že postupem času jsem našel oblibu i v moderním tanci a například role v baletu Sólo pro tři (choreografie Petr Zuska) patří k mým nejoblíbenějším. Nabídka zajímavé taneční role, ať už klasické, neoklasické nebo moderní, mne vždy potěší a je pro mne výzvou. Nelíbí se mi, že lidé mají neustále potřebu vytvářet nějaké škatulky. A to platí všeobecně. Je to sice velmi snadné někoho zařadit, ale pro nás interprety velmi omezující a navíc nepravdivé. Svět není černobílý.

Sólo pro tři (Brel-Vysockij-Kryl) (ND Praha-choreografie P.Zuska)

Kterého ze svých úspěchů v dosavadní kariéře si nejvíc vážíte a je naopak něco, na co nerad vzpomínáte?

Mám štěstí, že ty hezké zážitky vždy zastíní ty nepříjemné. Za nepříjemnou zkušenost například považuji únavovou zlomeninu, kterou jsem před časem prodělal a kvůli které jsem nemohl 6 měsíců tancovat. Pak ale přišla spousta příjemných zážitků, hostování v cizině, další zajímavé role, mnoho hezkých chvil s rodinou a přáteli…

Řada českých tanečníků v posledních letech odešla do zahraničí a drtivá většina z nich se tam rozhodně neztratila. Neuvažoval jste někdy o podobném kroku také? Měl jste takové konkrétní nabídky?

Jistěže uvažoval. Dostal jsem několik nabídek z evropských divadel, ale i třeba z australského Perthu. Jsem ale typ člověka, který potřebuje ke své práci i rodinné zázemí a přátele. To je důvod, pro který jsem se nakonec rozhodl zůstat v Čechách.

P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (Státní opera Praha -choreografie L.Ivanov, M.Petipa, P.Ďumbala, H.Vláčilová) (Siegfried-s N.Márovou jako Odettou)

Kdybyste mohl, co byste na poměrech v baletu u nás změnil?

Je velmi důležité si uvědomit, že naše profesní dráha je časově omezená, velmi fyzicky náročná a pro její realizaci jsou klíčovými faktory perfektní zdravotní stav, fyzická kondice a mladý vzhled. Tento obor navíc vyžaduje veškerý čas a nasazení. Je tudíž nemožné se během kariéry specializovat na jiný obor. A proto je pro mne nepochopitelné, jak může stát k těmto věcem nepřihlížet. Stejně jako si neumíme představit Jaromíra Jágra v šedesáti letech hbitě se prohánět po ledě, nemůže po nás přece nikdo chtít, abychom ve stejném věku tančili v rolích éterických vil a zamilovaných mladíků. Chápal bych zrušení důchodů pro tanečníky v případě, že by se naše příjmy byť jen nepatrně mohly rovnat s příjmy těchto vrcholových sportovců. Vždyť i my reprezentujeme naši zemi – její kulturní odkaz. Je pro mne smutné vidět své starší kolegy, kteří zasvětili své životy baletnímu umění, které jsem uctíval a o kterých jsem četl, jak teď sedí jako dozorčí v metru nebo mi prodávají rohlíky. Zasloužili by si důstojnější stáří.

P.I.Čajkovskij, K.H.Stolze: Oněgin (ND Praha-choreografie J.Cranko) (Lenský)

Co jste ochoten prozradit ze svého soukromí? Jaký je ten „civilní“ Michal Štípa?

Jsem netrpělivý, někdy bývám náladový, poslední dobou piji nápoj s aloe vera, mám rád čerstvé květiny v bytě, i když to tak možná nevypadá, jsem v jádru duše kutil, mám rád rychlou jízdu v autě, ale nerad platím pokuty, mám rád pohled z Lávky na Hrad, i když nepopírám, že z Hradu na Lávku by to bylo mnohem lepší…:-)