Jak zkouší Robert Wilson v Národním? Byli jsme u toho

23.6.2010 00:10 Vít Dvořák

Už od konce května pražské Národní divadlo skoro vůbec nehraje. Jen víkendy jsou výjimkou. Důvod? Americký režisér a scénograf Robert Wilson zavítal po osmi letech znovu na naši první scénu, aby tu nastudoval Janáčkovu Káťu Kabanovou. Po prázdninách pak přejde do činohry a připraví Čapkovu Věc Makropulos.
Letos devětašedesátiletý rodák z Texasu je prostě takový: Když on zkouší, hrát se nemůže. Spolu se svými asistenty totiž dlouhé dny od časného dopoledne až do pozdních večerních hodin doslova piluje sebemenší detaily své koncepce. Od pokaždé osobitě pojaté výtvarné koncepce, přes pro Wilsona typickou hru světel a stínů, až po aranžmá a gesta herců, předepsaná do každičkého důmyslně promyšleného detailu.

Jak taková zkoušky operního mága Roberta Wilsona vypadají? V čem všem jsou specifické? Co se za zdmi na měsíc zdánlivě osiřeného Národního divadla vůbec děje? Vedení opery včera navečer přistoupilo ke kroku u nás nevídanému: Pár vybraných novinářů na Wilsonovu zkoušku Káti Kabanové přizvalo. Opera Plus byla u toho.
Ještě před vstupem do setmělého hlediště ředitel Národního divadla Ondřej Černý zdůrazňuje: „Hostování Roberta Wilsona je pro nás ohromnou výzvou“. A šéf opery Jiří Heřman dodává: „Práce s tímto režisérem je nesmírně náročná, například operní sólisté nejsou zvyklí na centimetry dodržovat aranžmá.“ Heřman sám osobně na Wilsonových inscenacích nejvíc obdivuje sugestivní obrazy, které jej prý zasáhnou až v nejhlubším nitru.

Roberta Wilsona teď znovu přivedla do Prahy Soňa Červená (obsazená do titulní role Čapkovy Věci Makropulos, s premiérou v lednu 2011). Janáčkovu Káťu Kabanovou navrhnul Wilsonovi Jiří Heřman a on prý souhlasil. První přípravy probíhaly v New Yorku, loni v říjnu a v listopadu pak v Praze na zkušebně, kde Wilson za účasti statistů „nahodil“ základní kostru své koncepce, včetně světelné režie. Po jeho odjezdu jej vystřídali asistenti, aby v polovině května režisér znovu do Prahy přijel a velice náročné celodenní několikafázové zkoušky, navíc souběžně probíhající na zkušebně i na jevišti, dovedl až do premiéry, ohlášené na tuto sobotu.

Robert Wilson o své cestě k opeře říká: „Když jsem byl mladý, operu jsem neměl rád. Připadala mi jako dlouhý, neuchopitelný a nezajímavý útvar… Vlastně jsem se jí nikdy zabývat nechtěl… V pozdějším věku jsem ale pochopil, že divadlo je umění, kde sluchová složka musí doplňovat vizuální a pohybovou, jinak se ochudíte o vjemy a opera pro mne začala být přitažlivá…“
Jak sám režisér říká, snaží se o to, aby to, co divák slyší, doplňoval obrazový vjem a pohyb, a to v souladu s hudbou, ne proti ní. Snaží se o to, abyste hudbu v jeho inscenaci dokázali slyšet vlastně i bez zvuku. Abyste ve zvuku, který slyšíte, vnímali kouzlo pohybu a světla, i když zavřete oči. Svou režijní práci připodobnil k instinktům živočichů v přírodě. Pohyb a světlo, jež hraje v jeho inscenacích dominantní roli, jsou vlastně vyjádřením instinktů a chování zvířat i lidí v mezních emočních situacích. A o emočně vypjatých životních situacích většina oper pojednává.

Roberta Wilsona jsme se také zeptali, proč si i teď, pro svoji druhou operní inscenaci v Praze, znovu vybral Janáčka. Odvětil, že tato hudba je mu blízká, je pro něj úžasná a navíc Janáček jako národní skladatel může podle jeho názoru oslovit domácí publikum více, než jiní. Zdůraznil také, že Osud, který před lety pro pražské Národní nastudoval, je zcela jiný, než Káťa Kabanová a její hudba i libreto.
Robert Wilson je zajímavou osobností i při osobním setkání. Působí vyrovnaným, meditativním a klidným dojmem. Když s ním mluvíte, máte pocit, že v jeho pohybech, gestech i mimice je mnoho z pohybů a gest operních hrdinů, jejichž osudy na jevišti inscenuje. Pojďme nahlédnout přímo na zkoušku Roberta Wilsona. Včera prošel na jevišti i s orchestrem snad poprvé v jednom tahu, tedy bez zastavování, celou operu.

Navečer pak ale začal znovu vybrušovat detaily scény noční scény z druhého dějství. Nejdřív bez orchestru i zpěvu nechal samotné sólisty, aby mu detailně a pokud možno naprosto přesně předvedli krok po kroku, pohyb po pohybu, jedno sebemenší pohnutí prstu po druhém celé aranžmá této části. A pak znovu totéž, s orchestrem. Po přestávce pak zkouška pokračovala do nočních hodin. Do premiéry zbývají tři dny…

Vaše hodnocení této inscenace:

Související články

Komentáře: 11

Anonymous dne 23.6.2010 v 03:33

Jak se zda, kulturni Praha zije nadchazejici premierou KK v ND. Napeti stoupa pro ucinkujici (nechtel bych byt v jejich kuzi) a jiste take pro divaky (to bych si pral, ale…), kteri uz maji koupene listky.

Uz jsem chtel jit spat (u vas se pomalu vstava), ale objevil jsem tento neobvykly prispevek a hned vedle nadherne foto Evy Urbanove, tak jsem si nalil jeste sklenku chardonnay a vse si v klidu precetl a vychutnal. Dekuji.

Jsem moc zvedavy na ten ohlasovany velky rozhovor s Evou Urbanovou (nebude alespon ukazka -preview – predem?) a tez na recenzi KK. Doufam, ze se to OP podari publikovat co nejdrive a ze nas nebudete dlouho napinat a podelite se s nami, kteri u toho nebudou, o zazitky.

Vam vsem v Cesku dobre rano a hezky den, ted uz jdu spat.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
postscriptum dne 23.6.2010 v 07:22

Síla Janáčkovy hudby a neuvěřitelně emočně vypjatý příběh se s touhle režií bude kloubit dobře. Pohyby a světlo to vše ve Wilsonových režiích dává sílu hudbě. Viděl jsem jeho Madame Butterfly v Amstru a to byl zážitek, kdy mi vytryskly poprvé v životě v divadle slzy do očí.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 23.6.2010 v 07:27

Přesně. Butterfly rozhodně nepatří k mým favorizovaným titulům, pořídil jsem si ten záznam z Amsterodamu spíš ze zvědavosti a taky proto, že tamní operní dům má ohromnou úroveň. Ale Wilson mě úplně dostal. Neobyčejně silný zážitek! VD

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Rút dne 23.6.2010 v 07:33

Neviete ako vam zavidim. Toto bude uzasne, srdcarvuce…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Janka dne 23.6.2010 v 11:16

Jeho režie jsou velmi zvláštní a ne každý je snese. Ale hra světel a synchronizovaných pohybů vtahuje do děje. To je pravda. Nevím, jestli se na tuhle operu jeho režie bude hodit. Trochu se obávám.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Eduard dne 23.6.2010 v 11:49

Jsem již starší a pamatuji Osud představený tímto režisérem pro Národní divadlo. Bylo to nezvyklé a do té doby jsem ještě nic takového neviděl. Když se zbortila v závěru aula a zhasla světla, zůstal sál hlediště ještě mnoho vteřin potichu, netleskalo se. Tak silně působilo aranžmá tohoto režiséra na publikum.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Kateřina dne 23.6.2010 v 16:00

Na webu Národního divadla i na facebooku jsou uveřejněné nejnovější fotky z příprav Káťi Kabanové a musím přiznat, že jsou fascinující. Z pohledu Evy Urbanové jako zlé tchyně až mrazí. Moc se těším. Poprvé se jdu podívat v pondělí.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 23.6.2010 v 16:33

Ty fotky, stejne jako ukazka ze zkousky jsou naprosto fascinujici. Bude to udalost sezony. Take me z toho mrazi, i kdyz momentalne mame 28 C v Montrealu.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 24.6.2010 v 09:13

Dobré ráno do Montrealu :-),
v Praze máme téměř poledne a dvacet stupňů. Co chci říci k Evě Urbanové jako Kabaniše v Kátě Kabanové, už se na ní chystám. Je to sugestivní fotografie a bude to i sugestivní zpěv.

Barbora z Vyšehradu

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 24.6.2010 v 11:16

To scenicke mrazeni z KK ma siroky dopad, doslo i do Montrealu a razem je take 20C, seda obloha, vitr, obcasny dest a vubec nepohoda na statni svatek provincie Quebec, fete nationale de St-Jean Baptiste.

O to vic se muzeme tesit na to, cim nas OP prekvapi.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 24.6.2010 v 19:16

Viděl jsem dneska generálku. Moc nadšený z toho nejsem. Podle mě jsou režie i výtvarná stránka inscenace příliš chladné a docela se bijí se
"silnou Janáčkovou hudbou a emočně vypjatým příběhem", jak píše postscriptum výše.

Je to naprosto profesionálně připravené představení, Wilsonova koncepce je promyšlena do detailu, je určitě dobře, že se to v Praze děje, ale podle mě to úplně nefunguje. Dnes žádné slzy nebyly a u Janáčka brečím opravdu pokaždé, i když si ho pouštím doma z CDcek nebo z youtube.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.