Jaký asi bude nový pražský Parsifal?

6.4.2010 00:00 Vít Dvořák

Stejně jako cizinu i Čechy vzrušoval blížící se Nový rok roku 1914. Uplynutím třiceti let od smrti Richarda Wagnera se totiž uvolnila dědická práva, a tudíž již nebylo třeba respektovat přání skladatele, aby jeho Parsifal byl uváděn jen v Bayreuthu. Oproti jiným světovým scénám, které Parsifala okamžitě uvedly, měla Praha přece jen jednu zvláštnost: Dvě operní scény. A tak se Parsifal 1.ledna 1914 hrál jak v Národním divadle za řízení Karla Kovařovice, tak i v Novém německém divadle, kde jej nastudoval také tamní šéf opery, Alexandr Zemlinsky. Parsifal měl tehdy v Praze obrovský úspěch, Národní divadlo operu uvedlo do dubna následujícího roku v nevídaném počtu představení – celkem dvacetkrát. Od té doby, tedy dalších (zatím) pětadevadesát let se však Wagnerův Parsifal (Bühnenweihfestspiel, zásvětní slavnostní hra, jak skladatel svoji operu charakterizoval) v pražském Národním již neobjevil. Napravit by to měl až březen příštího roku, kdy operu slibuje uvést nynější šéf opery, Jiří Heřman. Až doposud tedy Češi museli za Parsifalem putovat za hranice, kde se hlavně o Velikonocích celkem běžně hraje.

Semperova opera v Drážďanech uvedla Parsifala i letos na Velký pátek a pak ještě i na Velikonoční pondělí, pochopitelně při zcela zaplněném hledišti. Ač tamní inscenace pamatuje už docela dost (premiéru měla před dvaadvaceti lety, v květnu 1988, letošní velkopáteční repríza měla pořadové číslo jednapadesát), rozhodně nebudí zdání zatuchlé, jen příležitostně vytažené veteše či esteticky překonaného exponátu. Víceméně náznaková scéna s častým využívám světelných proměn je střídmá, avšak například zmizení Klingsorovy zahrady v závěru druhého dějství působí i dnes nesmírně sugestivně. Režie je víceméně realistická, plně respektující partituru.

Hlavní důraz je pochopitelně kladen na zpěváky. Letos se jako Parsifal představil v saské metropoli rakouský tenorista Nikolai Schukoff. V dobrém slova smyslu univerzální typ zpěváka, který velmi dobře zvládne tak rozdílné úkoly, jako je belcantový Pollione (recenzi letošní pařížské Normy najdete zde), tak právě i Wagnerův Parsifal. Schukoffův tenor je mistrně technicky zvládnutý, sice nepříliš objemný, avšak hlavně díky svému kovovému témbru náležitě znělý, s potřebnou výdrží, schopný promyšleně rozvrhnout síly až do skvěle vygradovaného finále. Schukoff je navíc i výtečný herec, pracující se střídmými gesty, přesně ukotvenými v partituře, dokazujícími, jak ji skvěle „cítí“. Svoji Kundry teď v Drážďanech znovu zopakovala domácí Evelyn Herlitzius. Je znát, že i ona má tuto roli báječně zažitou, například dramaticky exponovaný závěr 2.dějství si v jejím podání zaslouží jen superlativy. Jejím handicapem je ovšem ne vždy ideálně znělá spodní poloha a dosti znatelné přechody mezi rejstříky. Gurnemanzem i Amfortasem byli další dva drážďanští dobří známí – hlasově už přece jen vyzrálejší, ale stále skvělý Jan-Hendrik Rootering a Hans-Joachim Ketelsen - ten poněkud syrovější v projevu, ale s patosem věrohodnosti umírajícího krále. Bezesporu nejlepší výkon večera předvedl Eglins Silins z Litvy coby Klingsor, i na poměrně malé ploše velmi výrazný nejen svým jadrným basbarytonem, ale i ukázkovou hlasovou mimikou.

Vyhlášenou Sächsische Staatskapelle tentokrát řídil poměrně pomalými tempy Asher Fisch. Byla radost sledovat, jak dokáže pracovat s jednotlivými motivy i četnými barvami partitury. Na druhou stranu je třeba dodat, že oproti jindy dokonalému výkonu se tentokrát tento špičkový orchestr dopouštěl přece jen občasných chyb jak ve zvukové čistotě, tak i v souhře, nejspíš důsledkem malého počtu zkoušek tohoto zřídka hraného titulu. Závěrečná otázka, jíž se ubránit nelze: Jakýpak asi bude o příštích Velikonocích ten nový pražský Parsifal?

Richard Wagner:

Parsifal

Dirigent: Asher Fisch

Režie: Heide Stock, Theo Adam

Scéna a kostýmy: Rolf Langenfass

Sbormistři: Matthias Brauer, Pablo Assante

Sächsische Staatskapelle Dresden

Chor der Sächsischen Staatsoper Dresden, die Herren des Sinfoniechores Dresden und der Kinderchor der Sächsischen Staatsoper Dresden

Premiéra 21.5.1988
(Psáno z reprízy 2.4.2010)

Amfortas – Hans-Joachim Ketelsen

Titurel – Tomislav Lucic

Gurnemanz – Jan-Hendrik Rootering

Parsifal – Nikolai Schukoff

Klingsor – Eglis Silins

Kundry – Evelyn Herlitzius

1.Gralsritter – Gerald Hupach

2.Gralsritter – Jürgen Commichau

1.Knappe – Angela Liebold

2.Knappe – Christa Mayer

3.Knappe – Tom Martinsen

4.Knappe – Ilhun Jung

Klingsors Zaubermädchen – Romy Petrick, Nadja Mchantaf, Angela Liebold, Roxana Incontrera, Andrea Ihle, Sofi Lorentzen

Stimme aus der Höhe – Christa Mayer

www.semperoper.de

foto z inscenace Matthias Creutziger

Související články

Komentáře: 5

Anonymous dne 6.4.2010 v 06:07

Takze ono je to vlastne historicky opodstatnene, aby se obe prazske opery repertoarove dublovaly:))

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 6.4.2010 v 06:53

Je to celkem solidní inscenace a navíc dobře odvedená. Jezdím každý rok a každý rok jsem mile překvapena. Eva

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 6.4.2010 v 07:47

Poznámka o historické opodstatněnosti dublování mne pobavila (vážně). Jen doplním, že se tenkrát ale dovedli dohodnout: v Novém německém divadle Parsifal začínal o hodinu dřív :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 6.4.2010 v 09:33

Takze clovek si mohl v jednom dni dat dokonce dve finale Parsifala za sebou, opravdu hodne luxusni:))

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 6.4.2010 v 09:39

Jo, to byly časy…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.