Jana Sýkorová – vrátí se do Covent Garden?

16.10.2010 00:00 Redakce

Měla z ní být učitelka. Po maturitě na střední pedagogické škole šla ale studovat zpěv. Brzy se o ní začalo mluvit jako o slibném talentu. Už během studia na pražské Konzervatoři získala řadu soutěžních ocenění. V roce 1995 1. cenu při mezinárodním klání konzervatoří v Pardubicích, o rok později Cenu Jarmily Novotné na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, v roce 1997 si z této soutěže odnesla 1. místo v kategorii Junior spolu s Cenou Českého rozhlasu. V roce 1998 obdržela prestižní evropskou cenu Förderpreis für junge Künstler. Příležitost jí brzy daly obě pražské operní scény – Národní menší rolí ve Straussově Růžovém kavalírovi, Státní opera úlohou Slepé matky v Ponchielliho Giocondě.
Po ročním angažmá v Liberci je mezzosopranistka Jana Sýkorová od roku 1999 sólistkou pražské Státní opery. Obsazena tu byla do Bizetovy Carmen, Verdiho Maddaleny v Rigoletovi či Ulriky v Maškarním plesu. Za sebou má i etapu stálého hosta opery Národního divadla, kde vedle Carmen předvedla například Pannu Rózu ve Smetanově Tajemství a Dvořákovu Káču.
Letos sedmatřicetiletá mezzosopranistka zaujala i v zahraničí, mimo jiné ve francouzské Nice, v premiéře Petitgirardova Sloního muže a také ve Verdiho Maddaleně. S tou pak v roce 2007 debutovala v jednom z nejprestižnějších světových operních domů – v londýnské Covent Garden. O rok později se sem vrátila jako Mercedes v Bizetově Carmen.
Jana Sýkorová má také bohatý koncertní repertoár. Před pár dny se v Praze představila s Českou filharmonií Brahmsovu Rapsodii pro alt, mužský sbor a orchestr (naši recenzi najdete zde), příští týden vystoupí společně se Simonou Šaturovou v Mahlerově Druhé, Symfonický orchestr FOK bude řídit Tomáš Netopil.

(foto J.Ludvík)

Právě se připravujete na Mahlerovu Druhou. Jaký je vůbec váš vztah k Mahlerovi? Patří k vašim favoritům? Třeba k té hudbě, po které sáhnete ve chvílích volna?

V mém vztahu k Mahlerovi se mísí vřelý obdiv s hlubokou úctou. Jeho hudbu miluji. Uctívám jeho druhou a třetí symfonii jako stěžejní díla svého hlasového oboru, vedle Brahmsovy Altové rapsodie. Mám velice ráda i jeho písně. Už jsem některé jeho písňové cykly v minulosti i nastudovala a provedla. Jenže poté, co jsem měla v posledních dvou letech příležitost spolupracovat s dirigenty důvěrně znalými německého romantismu – s Bernhardem Klee, s Gerdem Albrechtem – jsem si s překvapením a lítostí uvědomila, že znalost interpretace německých romatických písní jako by se z Prahy někam ztratila, vyprchala, jako bychom tu nikdo po ní neměl tuchy… Mahler rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější skladatele, ale na druhou stranu se přiznám, že ve chvílích volna po jeho hudbě nesahám. Je to hudba, která si vynutí celé vaše vnímání, pohltí všechny vaše city; a já ve chvílích volna potřebuji vysadit, odpočinout si. S krásou Mahlerovy hudby jsem letos často trávila svůj pracovní čas, proto ve svém volnu Mahlera obvykle neposlouchám.

Váš koncertní repertoár je skutečně hodně rozsáhlý. Podle čeho jej vybíráte? Hlavně podle toho, jak příjde ta která nabídka?

Ideální je, když přijde nabídka interpretovat dílo, na které jsem připravena. Je však skutečností, že v minulosti mi čas jen v málo případech dovolil studovat některé dílo dříve než přišla nabídka – a asi jsme na tom s většinou mých kolegů podobně. Přesto se alespoň pokouším připravovat si svůj repertoár také podle toho, jak je která skladba vhodná pro můj hlas a jeho zralost. Třeba když šlo o lyrickou Brahmsovu Altovou rapsodii, sama jsem už před šesti lety „rozhodila sítě“ a jala se hledat dirigenta, který by se ji nebál se mnou provést. Přání mi splnil Stanislav Vavřínek, který mi umožnil v roce 2006 debut v dvojím provedení Altové rapsodie v Českých Budějovicích, za což jsem mu vděčná a tímto ho zdravím. Pocit, že dílo už znáte, že už je „máte na repertoáru“, je k nezaplacení. Ovšem realita může být jiná. Na první setkání s ctihodným Bernhardem Klee, někdejším přítelem Rafaela Kubelíka a vyhlášeným znalcem německého romantismu, jsem letěla do Dánska se značnou dávkou sebejistoty; pak jsem stála vedle něho u klavíru poněkud zahanbena, zaskočená poznáním, oč víc je možno vědět, a připadala jsem si „jako nahá“. Právě teď mám před sebou další dvojí provední Altové rapsodie, už potřetí (bude o tři týdny předcházet shora zmiňovanému Druhému Mahlerovi). Tentokrát to bude s vynikajícícm světovým dirigentem střední generace Ingo Metzmacherem a Českou filharmonií. A tentokrát se půjdu představit s pokorou a budu jen doufat, že jej nezklamu a že mě to setkání posune v interpretaci německé romatické hudby dál.

(foto J.Ludvík)

Učíte se nové party lehce? Jak při studiu postupujete a jak dlouhou dobu potřebujete, aby si novinka ve vašem repertoáru takříkajíc „sedla“, „ozpívala“? Abyste si byla při její interpretaci jista?

Učím se dosti snadno. Snadněji melodii než slova. Přesto někdy trvá dlouho, než se považuji za připravenou. Potřebuji si novou skladbu dostatečně dlouho přezpívávat, abych ji správně pochopila, aby mi vnikla pod kůži. A znovu a ještě déle, abych byla se svou interpretací spokojená. Je to u mě otázka zrání. Musím se skladbou „srůst“. Skladba musí ve mně dozrát, a na to je potřeba čas.

A pak ještě může sehrát významnou roli, jaké zdroje ke studiu nového díla zvolíte. V dnešní době, kdy téměř každé hudební dílo můžete koupit na Internetu v několika, ba často v nesčetně podobách nahrávek, je obzvlášť důležité, abyste uvážlivě volili svůj interpretační vzor. Ani světově uznávané jméno nemusí být zárukou dobré interpretace toho kterého partu – přesvědčuji se o tom znovu a znovu při studiu každého dalšího díla. Takže nejprve chci notový materiál a potom rešerši, kterých 4-6 ze všech mnoha dostupných nahrávek by mělo či mohlo být nejvhodnějších. Potom z těch 4-6 koupených poslechem vybrat, které 1-2 stojí za to dál poslouchat a přijmout za vzor. A nakonec přijde hledání vlastní cesty – to je při studiu nové věci to nejtěžší a nejodpovědnější.

Nemůžu se nezeptat: Jak prožíváte všechno to dění kolem vaší mateřské scény – pražské Státní opery?

Moje mateřská scéna Státní opera , kterou miluji, je vepsí. O tom bohužel není pochyb, ale zdá se mi to nespravedlivé. Jedna vynikající inscenace poslední doby – Brittenova Smrt v Benátkách – příliš rychla upadla v zapomenutí. Všechny ty nepotvrzené pověsti kolem Státní opery – o tom, jak bývalý ředitel (několikanásobně zapsaný na seznamech spolupracovníků a agentů StB – jak vůbec směl osm let ředitelovat?) pomocí vstupenkové agentury divadlo tuneloval, jak po jeho odchodu zůstal nezvěstný milionový sponzorský dar, a tak dále, ve mně jako věrné dceři Státní opery vyvolávají deprese. Snad je toto téma vhodnější pro širokou veřejnost spíš než pro výkonného umělce – podívejme se tedy na uměleckou stránku, jak ji může vnímat člen nebohého postiženého operního domu: Zatímco od roku 2006, kdy jsem se vrátila z mateřské dovolené, jsem v různých operních domech v zahraničí (z toho dvakrát v Covent Garden) oslavila čtyři premiéry – tj. zhruba jednu ročně, na své mateřské scéně jsem si odbyla svou poslední premiéru jako Carmen v Troškově inscenaci… v roce 2004, před šesti lety! Zdá se vám tohle normální?

Jak byste budoucnost Státní opery řešila vy – být na místě ministra kultury, v situaci, kdy ve státní kase další peníze nejsou?

Na rozdíl od Druhého Mahlera a Altové rapsodie se necítím povolána radit ministrovi kultury. Mohu mu však zde předat, co mu vzkazuje můj manžel:

„Praha si dva operní domy zaslouží. Odpovídá to její historické tradici a má to oporu ve srovnání s uspořádáním operního života v jiných evropských kulturních velkoměstech. A je to Státní opera, nikoli Národní divadlo, která má parametry hrát roli významné operní scény v evropském kontextu. Zřizovatel (a třeba i zřizovatelé) oněch dvou operních domů však musí – nikoli ovšem bez znalosti odborné problematiky – vymezit jejich kompetence a vzájemný vztah. Pokud se peněz ze státní kasy týče, proč tahat další peníze ze státní kasy? Je však naprosto nemravné, aby jediná divadelní instituce – Národní divadlo v Praze – požrala ze státního rozpočtu bezmála půl miliardy. A je naprosto nepřípustné, aby si pak ještě dovolila hospodařit s další stomilionovou ztrátou, jak si vrabci štěbetají. Národní není schopno vyjít se svěřeným rozpočtem, ale dvakrát Roberta Wilsona s jeho dvakrát šesti miliony honoráře a další nejednoznačné projekty a další v naší společenské situaci nesmyslně předražené hosty si dlouhodobě dopřává. A ještě jim to prochází! Ministr kultury by měl pohnat osoby odpovědné za mrhání v Národním divadle k odpovědnosti. Je třeba určit princip dělby operní sféry v Praze mezi operou Národního divadla a Státní operou. Finanční prostředky, které dnes nesmyslně požírá samotné Národní divadlo, by se měly přerozdělit. Další peníze je třeba opatřit podporou ze soukromého sektoru. A i kdyby se celkový objem státních prostředků poněkud zmenšil, mohl a měl by na Státní operu vyjít přijatelnější rozpočet. A dvakrát šest miliónů by se místo honoráře nějakému vynikajícímu zahraničnímu umělci mělo určit do rozpočtu mimopražským divadlům. Dovedou si vůbec v Národním představit, co může pro existenci mimopražského divadla představovat dvakrát šest milionů? Zjevně je to nezajímá. Ale ministra kultury by to zajímat mělo.“

Věřím, že pana ministra kultury to zajímá. Za sebe k tomu dodám: Když jsem zpívala v Covent Garden, nejen že každá inscenace tam měla svého sponzora – u každého zkušebního sálu tam visí tabulka se jménem sponzora, svou tabulku tam měly i některé židle, dokonce i na oslíkově ohrádce při Carmen visela tabulka se jménem sponzora. Není důležité, jakou částkou může kdo přispět. Důležité je, že lidé by jistě svůj operní dům podpořili, kdyby viděli, že to má smysl, kdyby se s jeho směřováním mohli ztotožnit, kdyby jej mohli považovat za svůj.

Není vám tak trochu líto, že jste zmizela z pražského Národního, kde jste docela dlouho hostovala? Nejde ty problémy, kvůli kterým z pokračování spolupráce sešlo, vyřešit?

Samozřejmě, že je mi to líto, ale problém s tím nemám, protože vyřešit by to šlo snadno. Do Národního jsem vstoupila na podzim 2002 rolí Carmen, uvolněnou po Dagmar Peckové, díky Jiřímu Nekvasilovi. Moje poslední představení v Národním byla opět Carmen, v červnu 2008. Nedlouho předtím jsem se vrátila ze svého již druhého hostování v londýnské Královské opeře, kde jsem měla smlouvu na Mercedes s povinností cover Carmen. Stále zůstávám jediná ze všech současných trvale aktivních českých pěvců, kdo na této prestižní světové operní scéně vystupoval ve více než jedné operní produkci. Rok 2008 byl také rokem, kdy o mně francouzský kritik na odborném webu Forum Opera napsal, že mě jako Carmen v Bednárikově inscenaci Národního divadla považuje za „jednu z nejzajímavějších současných Carmen“. Přesto šéf opery Národního divadla neuznal za přijatelné ocenit mé vystupování v Carmen v nadcházející sezóně takovým honorářem, který by nebyl nižší než jaký jsem v té době pobírala za výkon u pražských symfonických orchestrů. On, který bez mrknutí oka vyplázne šest milionů za jednu režii, se hrdlil o šest tisíc. A před dohodou se mnou dal přednost pozvání lépe placeného zahraničního hosta – však on mi ukáže. On na to přece má. Mé nástupkyni vyplácí honorář ve výši trojnásobku toho, co nabízel on mně, a dvojnásobku toho, co jsem chtěla já. Plus letenky plus hotel. Je to problém vskutku jednoduchý a z mého hlediska jej lze vyřešit snadno. Ráda budu v Národním vystupovat jako Carmen za svůj tuzemský honorář, ačkoli představuje jen pětinu až sedminu mého honoráře v Evropě, a ještě by Národní nějakých 40 tisíc na každém mém představení ušetřilo. Ale zřejmě to není částka, která by byla v rozlišovacích schopnostech hodnostářů Národního divadla; rozhodně to není obnos, který by převážil jejich ego. Nebo snad myslíte, že bych se spíš měla bát? Že bych raději měla mlčet, nebo mě jinak už nikdy nikdo do Národního neangažuje?

Před časem vyvolala pozornost zpráva o tom, že jste v Covent Garden zpívala Maddalenu a vzápětí i Mercedes. Máte tam dveře dál otevřeny?

Na obě inscenace jsem měla kritiky výhradně kladné. Dveře tam prý mám otevřeny dál. Ta otázka však venkoncem dost dobře nedává smysl – musíte totiž vzít v úvahu dvě hlediska: Od mého prvního předzpívání v Covent Garden – a předzpívala jsem dvakrát v průběhu tří let – uplynulo do mého prvního vystoupení celých pět let. Ne Rigoletto 2007, to Carmen 2008 byla ta inscenace, na kterou jsem dostala první kontrakt. Do Rigoletta o rok dříve jsem vstoupila jako záskok za nemocnou Marinu Domašenko v době, když už jsem měla na pozdější Carmen uzavřenou smlouvu. Za druhé, každý operní dům hrající stagionovým systémem si libuje, když „jeho“ pěvec je žádán i jinde – je to potvrzením pěvcových kvalit a tím i potvrzením kvalit stagiony. Doufat, že se ještě do Covent Garden vrátím, smím. Musím ale přijmout s pokorou, že předtím si budu muset ještě své odzpívat také na jiných evropských pódiích. A tak to také přijímám.

G.Verdi: Rigoletto (Maddalena – Royal Opera House Covent Garden)

Co hlavního vás čeká v této sezoně? A na co z toho se nejvíc těšíte?

V oblasti opery jsem si svůj „příděl“ zahraničních operních inscenací už vyčerpala: nastudovala jsem a v lednu čtyřikrát provedla roli Maddaleny ve francouzském Dijonu. Byla to velice příjemná, zábavná a „koukatelná“ inscenace místního režiséra Yvesa Beaunesne. Hudebně ji nastudoval Roberto Rizzi Brignoli, který mimochodem dirigoval Rigoletta také v MET. V koncertní oblasti už mám polovinu svých hlavních letošních úkolů také za sebou – Mahlerovu Třetí s Jakubem Hrůšou v Brně, to byla lahoda, Massenetovo oratorium Marie-Magdeleine s Leošem Svárovským na festivalu Rheingau, skvěle respektoval nároky zpěvních partů, a seriál Biblických písní se Stuttgarter Philharmoniker a Simonem Gaudenzem, i on na to brzy přijde. Po Altové rapsodii s Českou filharmonii a Ingo Metzmacherem je teď na řadě rovněž tak krásná Druhá Mahlerova „Vzkříšení“ s FOKem a Tomášem Netopilem, na něhož se velice těším, poněvadž to bude poprvé. A se skvělou kolegyní Simonou Šaturovou; loni mě přizvala, abychom si spolu zazpívaly v Budapešti Moravské dvojzpěvy, a krásně nám to spolu znělo – věřím, že tato naše spolupráce vyjde neméně lahodně. Pak už se těším jenom na Charlotte. I ta patří ke stěžejním rolím mého hlasového oboru a mezi mé vysněné role. Když jsem se jí nedočkala deset let na své mateřské scéně, na scéně té mé nešťastné Státní opery, jsem opravdu ráda, že mi ji nabídl nový šéf v Ostravě Robert Jindra. Věřím, že to bude dobrá spolupráce – vždyť jsme se dohodli, že „si uděláme toho Werthera spolu“. A pak mě vlastně čeká ještě před koncem roku jedna Glagolská v Tokiu s Jakubem Hrůšou… to už budou tak trochu Vánoce.

Znáte fanoušky, jak jsou zvědaví: Co byste prozradila sama o sobě, o tom, jaká jste v soukromí, jaké další zájmy kromě zpívání máte?

Myslím, že jsem hodná holka – už jednou jsem to na sebe prozradila v rozhovoru pro Divadelní noviny v roce 2003, po návratu z francouzské premiéry Petitgirardova Sloního muže… dlouhé měsíce se mi pak smáli. Ať si poslouží. Mám pětiletou dcerku Kačenku – ona je moje sluníčko, ona je moje všechno, ona je mi nad všechno moje zpívání. V mládí jsem jezdila na koni – dnes nemám zas takovou formu, abych rajtováním sportovala intenzívně a pravidelně, ale pokud nemám zrovna před koncertem, neřku-li před premiérou, rády si alespoň někdy v neděli vyjedeme s Kačenkou na koni. Rekonstruujeme s manželem dům – zdaleka nemáme hotovo, ale dává mi to příležitost vymýšlet, co doma udělat hezky. Nakupuji květiny, vybírám bytové doplňky. S Kačenkou jsme si vodovkami namalovaly na pětimetrovou prosklenou stěnu kvetoucí strom a pod ním pasoucího se koně. Čas od času někomu z našich návštěv připadne… oni se to zdráhají vyslovit… nu, jako kocour, ale opravdu je to náš kůň. Nám se líbí.

Díky za rozhovor!

S dcerou před Covent Garden (foto R.Kolář)

Ptal se Vít Dvořák

www.czechopera.cz/sykorova

Související články

Ingo Metzmacher dirigoval Českou filharmonii

Komentáře: 25

Anonymous dne 16.10.2010 v 06:50

Zajímavé věci, že by Vocelka alkoholik byl ještě defraudant?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dan dne 16.10.2010 v 07:15

Opět navýsost zajímavý rozhovor i s pohledy na budoucnost SOP. Kéž by takovéhle rozhovory uměly HR a Harmonie. Díky

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.10.2010 v 20:28

Viděl jsem jí v ostravském Národním jako Carmen a musím napsat – ABSOLUTNÍ PARÁDA! Technicky dokonalá!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.10.2010 v 08:33

Ocenuji otevrenost pani Sykorove, ale nejsem si jisty, jestli je uplne korektni takto verejne ventilovat honorarove zalezitosti. Pochybuji, ze by si dovolila neco takoveho napriklad do britskeho tisku smerem ke Covent Garden. Co se tyce honorare Boba Wilsona, tak to je cifra, ktera po Praze leti, ale opet pochybuji, ze pani Sykorova videla smlouvu a byla by ochotna dat za toto cislo ruku do ohne. Jinak k vykonum a uspechum pani Sykorove na jevisti BRAVA! m.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.10.2010 v 09:11

Paní Sýkorová je tím známá. Stěžovala si v tisku a na internetu již několikrát. Zřejmě se doma cítí nedoceněná :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.10.2010 v 19:28

Velmi mě mrzí, že jinak pěkný rozhovor, ze kterého je patrné, že madam Sýkorová je kultivovaná dáma, byl pokažen bulvární vsuvkou jejího manžela. Měl jsem možnost shlédnout v Národním divadle inscenaci Káťa Kabanová, ztvárněnou mistrem Wilsonem. Fenomenální. Byla to jedna z inscenací, při které jsem cítil, že se naše první scéna opět posunula blíž světovým operním domům. Přál bych sobě i ostatním více takových zážitků, a to bez ohledu na maloměšťácké spekulace manžela madam Sýkorové.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.10.2010 v 19:35

Mylslela jsem, že to bude rozhovor s umělcem. A ono je to jako číst přepis rozhovoru nějaké báby na trhu. Vypadá to, že paní Sýkorové jde více o peníze a osobní reklamu a méně o umění samotné :-). Kudláčková

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 19.10.2010 v 15:49

for anonym 21:28 Káťa Kabanová je nádherná, ale moc drahá. Umění nelze dělat bezhlavě (pokud jsou peníze z veřejného rozpočtu)

for anonym 21:35 Zpívat operu je práce jako každá jiná. V první řadě je to byznys, tedy co nejvíc vydělat peněz a jako bonus se pak dělá umění. Neidealizujte si zpěváky, jen pracují…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 19.10.2010 v 18:15

Dalsi z rady ne prilis vydarenych rozhovoru s pani Sykorovou.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Jana Sýkorová dne 19.10.2010 v 23:29

Myslím, že šéf opery, který za rok prodělal svému domu šedesát (nebo sto?) milionů korun a uvrhl jej do existenčních problémů, není způsobilý řídit ani operní soubor, ani cokoli jiného. Věřím však jeho tvůrčímu talentu, který podle mého prokázal jako režisér Orfea, Rusalky a Her o Marii, a jsem si téměř jista, že mu nebude už dlouho trvat, aby svůj talent potvrdil konečně také úspěchem své první samostatné operní režie v jakémkoli zahraničním operním domě. Není to snadné, to mi věřte, ale v tom mu držím palce.

Jana Sýkorová

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 20.10.2010 v 05:48

Paní Kudláčková: "Paní Sýkorové jde více o peníze… a méně o umění samotné…" Zato my všichni chodíme do práce, protože nás to baví, peníze, co dostáváme, vlastně vůbec nepotřebujeme a některé z nás i tíží, takže žádáme šéfy o snížení platu, protože chceme pracovat jen pro uspokojení z činnosti samé, kteroužto bychom jen neradi poskvrnili stínem mamonu či honby za ním.
Až bude chtít paní Sýkorová dopřát dceři třeba soukromou školu (proč by ne), bude jí moci říct: Jo, holčičko, budeš hezky chodit do státní jako většina dětí, maminka tenkrát dělala umění a zpívala za čárku.
Také si uvědomme, co může zpěvačky (Bonfadelli) nebo zpěváky (Villazon, skoro) potkat. Pak už si zpěvem nevydělají…
Opravdu se šušká o 6 miliónech za kus? Tak to Bob slevil, u Osudu se mluvilo o částce vyšší… Neříkám, že to za to nestálo (a už mám lístky na Makropulos), ale působí zvláštním dojmem, pokud se pak dělá Ariadna koncertně a Mrtvák se zruší úplně, a přitom se udělá inscenace, jejíž rozpočet musí vystačit oblastní operní scéně na rok. Ale to jsme už zase někde jinde…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 20.10.2010 v 07:13

Kdyz uz pani Sykorova hazi dalsi nova cisla, tak by mela specifikovat, jestli se jedna o deficit za minuly rok nebo za tento. Pokud jde o tento rok, tak ten v druhe polovine rijna ma jeste ctvrtleti (tedy celou jednu ctvrtinu ze sve delky) do konce, coz je porad jeste nejaky cas, aby se s deficitem neco udelalo. Je take usmevne, jak to predvcerem bylo 100, dnes uz jen 60, pozitri to bude 40 a na konci roku to mozna bude jen neco okolo 10% rozpoctu opery ND, coz by samozrejme nebylo prijemne, ale zaroven ani nijak tragicke. Zohlednuje rovnez pani Sykorova ve svych vyrocich o vysi deficitu a nekompetentnosti sefa opery ND skrty ze strany zrizovatele?

Pani Sykorova si urcite penize, o ktere zada zaslouzi, ale takto verejne tyto zalezitosti ventilovat, to je mozne opravdu jen na divokem a necivilizovanem Vychode. Je to cele osobni a tim padem hodne smesne. Kdyby pani Sykorova dostala, co chtela, tak ani nespitne….opravdu smutne.

m.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 20.10.2010 v 10:40

Paní Sýkorové držím palce a děkuji, že českým maloměšťákům odkryla zákulisí první oblastní scény :-).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 20.10.2010 v 13:07

I já držím paní Sýkorové prsty,že odhalila finanční zákulisí vedení opery ND Praha. Protože ND dostává od MK velké peníze,není možné,aby s pohybovalo v tak velké ztrátě. Pak je třeba přehodnotit rozdělování peněz na MK pro ND a Státní operu v Praze. ND rozhazuje a Státní opera musí šetřit,může díky p. Vocelkovi uvádět jen dvě premiéry a koncert. A to ještě velmi známé opery, aby měli návštěvnost a nebyly finančně náročné.Pan ministr kultury Besser by se měl nad tím zamyslet.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dan dne 20.10.2010 v 15:07

Pro Pavla Šimáčka: tentokrát musím souhlasit s Martinem Cikánkem. Vy jste asi o rozhovor žádán nebyl, ale pokud by vás někdo požádal napsal byste otevřeně, že jste podhodnocený finančně a za to co děláte, že byste měl dostávat víc? Napsal byste, že váš zaměstnavatel stojí za Starou Belu a že váš šéf tuneluje podnik, ve kterém děláte? Střílel byste čísla od boku a měnil je ze dne na den? Pokud ano, tak by to svědčilo o dvou věcech:

A) že jste neloajální zaměstnavateli
B) že jste trochu nafoukaný a myslíte si o sobě sám víc, než je únosné

C) by to ve mně navozovalo otázku: Proč, když jste tak schopný, si nevyděláváte někde jinde a tolik, abyste nemusel očerňovat svého stávajícího zaměstnavatele?

Je to opravdu trochu neetické a svědčí to hlavně o povaze paní Sýkorové.

….

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 20.10.2010 v 15:10

Paní Sýkorová asi tak dobrá nebude (pohybově a herecky je to přímo tragické, řekl bych), proto si nevydělává jako světová operní hvězda a je stále v angažmá v té mizerné SOP, co jí tak špatně platí :-))))

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 20.10.2010 v 15:15

Jako každý v dnešní době, má i paní Sýkorová možnost si vydělat, kolik potřebuje. Jste-li v něčem dobrý, kariéře se meze nekladou. Taky nebrečím, že beru málo, ale snažím se, abych si na sebe vydělal. Operní zpěváci mají otevřené pole působnosti, kšefty, hostování, pro ty fakt kvalitní exkluzivní smlouva pro hudební vydavatelství, koncerty ….

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 20.10.2010 v 15:45

Milý Dane, vy špatně čtete! Reagoval jsem na paní Kudláčkovou, která Janě Sýkorové vyčítala, že jí „jde více o peníze… a méně o umění samotné“. Smysl mého sdělení byl asi tento: dělat umění zní sice vznešeně, ale moc si za to nekoupíte. A teď ještě dodávám: Je mi dost jedno, jestli někdo „dělá umění" pro peníze nebo pro tzv. vznešenější cíle.
Nijak jsem nekomentoval počínání paní Sýkorové. Pokud by mne někdo žádal o rozhovor, samozřejmě bych věci, které uvádíte, nevykládal, stejně jako bych nevykládal věci jako pan René Vácha (viz můj příspěvek u jeho článku Jsem členem ČF) týkající se mých nadřízených, stejně jako si veřejně nestěžuji na výši svého platu jako někteří lidé z našich orchestrů a sborů. Takže než si za mne odpovíte na své tři otázky, popřemýšlejte, k čemu jsem se vyjadřoval já a k čemu se vyjadřoval pan Cikánek a Vy. Že se paní Sýkorová rozhodla zvolit formu, kterou zvolila, nepovažuji za šťastné, co si o ní myslím dál, zase nebudu ventilovat já.
Tím také prosím ostatní diskutující, aby pozorněji četli. Oněm dvěma anonymním mezi Danem a m. vzkazuji, že paní Sýkorová neodkryla, resp. neodhalila, vůbec nic, neb všichni, kdo se o záležitosti alespoň trochu zajímají, ví, v jakých řádech se pohybují sumy za režie pana Wilsona, tuší kolik mají na rok v opeře na oblasti a může srovnávat.Také předpokládám, že MK jako zřizovatel ND kontroluje hospodaření této scény a z případných „tunelů“ vyvodí důsledky.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Richard Kolář dne 20.10.2010 v 16:10

Tímto se hlásím k autorství oné pasáže ohraničené úvozovkami v rozhovoru s Janou Sýkorovou.

Nejprve k výtkám podepsaným "m":

Máte naprostou pravdu, že propírání honorářových záležitostí Královské opery v britském tisku by tam bylo nepředstavitelné i zhola nepřijatelné. Tam však jde o soukromý subjekt, zatímco zde Národní divadlo v Praze je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Tu půlmiliardu ročně na jeho provoz platíme – Vy, já a všichni ostatní, necelých deset milionů lidí co nikdy nebyli na opeře – ze svých daní. Národní divadlo je povinováno nejen vydat nám (prostřednictvím MK) ze své činnosti počet, ale také jej veřejně obhájit. Nechť jej tedy prosím obhajuje.

Dále, údaje o honorářích pana Wilsona letos stejně jako údaje o honorářích paní Peckové loni, právě tak jako údaje o výsledcích poslední ministerské kontroly a jiné, vycházejí z Národního po léta, nejspíš účelovou indiskrecí. Já jsem je nezveřejnil – jak jste správně uvedl sám, celá Praha je zná. Je pro Vás nějak důležitý rozdíl ve formulaci, jestli Národní prodělává "stovku milionů" či "šedesát milionů (nebo sto?)"? Já jsem v tom takový rozdíl neviděl a stále nevidím, jde o částku řádově do stovky milionů. A potvrzuji, že údaje se týkají roku letošního. Loni Národní prodělalo a bylo dodotováno částkou 36 milionů, to je necelých 8%, najdete si to ve výroční zprávě. Jestli si však myslíte, že je v silách Národního vyřešit prohospodaření ve výši nejméně šedesáti nebo řádově jedné stovky milonů během kvartálu, jste otimista. Jim nepůjde o to, kolik prodělali, ale o to, aby měli na výplaty.

Dále, moje stanovisko nesměřovalo ke zpochybnění, že konkrétní umělec má obdržet takový nebo jiný honorář. Ona výše honoráře samotná není v daném případě pro nikoho z branže překvapivá, vždyť jde o mezinárodně uznávaného a žádaného tvůrce. Takový Pavarotti stál daleko víc. A jak mezitím podotkl pan Šimáček, vypadá to, jako by Mistr poskytl "množstevní slevu". Nejde tu o něčí honorář, nýbrž o to, na co Národní má.

Dále, nesměřoval jsem ve své vsuvce ani k otázce, zda nebylo dramaturgickým omylem přizvat téhož excentrického tvůrce k vysoce divadelní Kátě Kabanové, která je dramatická par excellence. Wilsonovo ztvárnění Osudu v roce 2002 bylo jednoznačným úspěchem – ten však byl ve všeobecné shodě považován za dílo nedramatické a "neinscenovatelné" běžnými přístupy. Mohl bych se ptát, proč jej nepozvali třeba inscenovat Juliettu? Té by to mohlo pomoci ke světové kariéře, ale Káťa to nepotřebuje a ani mě nenapadá, jakému jinému účelu by to mohlo prospět. Za ty peníze… proč je neutratit účelně, promyšleně? Ale neptám se. Pokud se nerozpoutala diskuse na toto téma dosud, očekávám, že nevyhnutelně k ní dojde nejpozději po očekávané činoherní premiéře. Počkám si se zájmem.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Richard Kolář dne 20.10.2010 v 17:29

O paní Sýkorové, kterou zastupuji jako manažer, o profesi operního pěvce a potažmo o uměleckých profesích u nás vůbec:

Jistěže jde u každé profese mimo jiné o peníze. Je však třeba vnímat odlišení roviny existenční od roviny společenské. A uvědomit si, jak propastný rozdíl je v situaci českého umělce, který je odkázán na tuzemský příjem, od postavení umělce, který dostává příležitosti v zahraničí. A ty paní Sýkorová dostává. Paní Sýkorová zpívá ve Státní opeře a v České republice – z diskuse to vypadá, jako by to mohlo být pro někoho překvapivé – mimo jiné z lásky ke své Státní opeře, v níž strávila téměř celou svou profesní kariéru, mimo jiné pro morální závazek, který cítí ke svým domácím obdivovatelům, a mimo jiné z lásky ke zpívání. Pro peníze to rozhodně není: Paní Sýkorová totiž jako přední sólistka Státní opery Praha pobírá mzdu, která se téměř přesně shoduje s oficiálním průměrným příjmem v ČR (kupříkladu skoro každý bankovní úředník bere řádově dvojnásobek). Podtrhuji, že na svůj plat ve Státní opeře si nestěžovala. Svůj roční plat sólistky Státní opery si však paní Sýkorová vydělá v Evropě za své tři koncerty během dvou týdnů. To neuvádím ke slávě paní Sýkorové, ale k hanbě české kultury. Nevím čím lépe ilustrovat, jak je česká kultura podfinancovaná. Členové kolektivních těles – hráči orchestrů, zpěváci sborů, tanečníci baletů – jsou na tom daleko hůř. Oni často doslova živoří. Nebo hraje každý ve třech orchestrech, aby se dobrali stejného příjmu jako kupříkladu instalatér… Stojí vůbec tahle společnost o umění?

Proto také – na rozdíl od pana Šimáčka – mám naprosté pochopení pro neustálé veřejné stěžování výkonných umělců na mizerný plat, a proto také vysoce oceňuji příspěvek pana Váchy, který mě důtklivě oslovil, ačkoli mám na poměry v České filharmonii v posledních dvaceti letech vlastní názor. S rozhovorem paní Sýkorové má příspěvek pana Váchy myslím jedno společné: shodují se ve svých zážitcích a ve svých obavách z nekompetentních šéfů, kteří by nejraději drželi své podřízené umělce jako rukojmí. Pan Vácha se podle mého chtěl v napjaté chvíli před volbou nového ředitele ČF podělit se svou obavou, aby jim nenadělili zase takového, jako byli ti dřívější; myslím, že nám to i pěkně vysvětlil. Jsem rád, že pan Vácha a Česká filharmonie jsou teď v dobré naději. Paní Sýkorová sice neodhalila nic nového ve věci opulentních honorářů, ano to vše je lidem v branži známo, ale poukázala na neslušné zacházení ze strany šéfa opery Národního divadla vůči nevyvolené kategorii umělců (což se netýká jí samotné) a zároveň na jeho nekompetentnost řídit něco tak závažného jako je soubor opery Národního divadla.

Jestli kauza není dost dobře přijatelná, jak ji podala paní Sýkorová ze své perspektivy, uvedu kauzu Národního divadla z hlediska svého.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Richard Kolář dne 20.10.2010 v 17:40

Jen malé upřesnění, aby nebylo něco opět špatně pochopeno: nevyvolenou kategorií umělců jsem myslel skupinu umělců, o které Národní divadlo projevilo či projevuje nějaký zájem, ale nehodlá je odměnit ani na tuzemské poměry přiměřeně. Otázka honorářů jiných než tuzemských a otázka umělců, o které Národní zájem nemá, leží zcela stranou.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Jan dne 20.10.2010 v 18:30

Operní manažer par excellence :-(

Nevšiml jsem si, že by někdo chtěl aby ND bylo Met.

Možná by, pane Koláři, bylo dobré sepsat článek a nabídnout ho redakci k otištění, aby to mělo nějakou úroveň. Takhle je to poněkud kontraproduktivní, řekl bych. Zkuste o tom popřemýšlet. Zasvěcených debat nad koncepcí a směřování ND, ale i SOP není nikdy dost. Jistě by vám dali prostor a mohlo by to být i na pokračování a s vyjádřeními různých lidí od fochu.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 20.10.2010 v 19:52

Jen naposled, protože opět padlo mé jméno: pane Koláři, i Vy jste četl špatně. Nepsal jsem, že nemám pochopení pro "veřejné stěžování výkonných umělců na mizerný plat…", ale že bych v rozhovoru neuváděl určité věci týkající se mých nadřízených jako to učinil pan Vácha. A také, že já si veřejně nestěžuji. A nebudu ani říkat, jestli bych mohl.
Hodně sil do dalších diskusí, vypadá to slibně.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 20.10.2010 v 20:33

Pane Kolari, jak jste prisel na to, ze Covent Garden je soukromy subjekt, ktery nelze srovnavat s dotovanym ND? Covent Garden je registered charity, tedy neziskovka. A jde o organizaci, ktera poskytuje verejnou sluzbu, nikoliv o soukromou firmu, ktera by generovala zisk pro sve majitele. Uz jen webova adresa http://www.roh.org.uk – co asi znamena to ORG? Prispevek, co Royal Opera House od Arts Council England (v kontextu nasi diskuze plne srovnatelne s prispevkem MK CR Narodnimu divadlu) dostava, je momentalne asi 30% rocniho rozpoctu, ale to, ze je takto nizky, je dano predevsim velice schopnym rizenim, kteremu se ROH dlouhodobe tesi, a umeleckymi vizemi, ktere ROH naplnuje. A nebyla to samozrejme otazka jednoho roku se k takto nastavenemu rozpoctu dostat. Tak jako tak, Covent Garden JE v kontextu nasi diskuze s ND plne srovnatelna.

A nezlobte se na me, ale 100 a 60 mega je velky rozdil. A je to pro primer – kdyz uz se tu taky mluvi o oblastnich divadlech – vpodstate prispevek, se kterym musi vystacit napr. divadlo v Usti na celou sezonu. A opet opakuji, je velice nekorektni takto sirit drby, pokud financni rok jeste nebyl uzavren. Pockejme tech par mesicu na auditorem overene vysledky hospodareni a potom sudme. A ciste technicky k roku 2009: 8% neni zadny strasny deficit, navic to byl rok financni a hospodarske krize, kdy clovek nemusel byt ani zadny velky diletant, aby v necem takovem skoncil.

Ve spouste veci, co pisete, s Vami souhlasim. V pasazich tykajicich se poslani ND mi mluvite primo ze srdce, ale forma, kterou jste zvolil mi prijde opravdu jako naprosto nevhodna a nekorektni. Byl jsem asi ctvrt roku na stazi ve vokalni divizi IMG Artists v Londyne a jsem si jisty, ze zadneho z tamnich agentu by ani nenapadlo propirat honorarove zalezitosti vlastni klientky takto v diskuzi na webovem portale. I presto, ze se jedna o portal, ktery se stava a mozna uz stal oficialni publicistickou platformou pro operu, balet a vaznou hudbu v CR. Tim spis bych se zde vystrihaval jakekoliv bulvarnosti, vyrizovani osobnich uctu atd. Jste si opravdu jisty, ze toto je ku prospechu a dobru Vasi klientky?

Ve vsi ucte

m. (alias martin cikanek)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Opera Plus dne 20.10.2010 v 20:55

Úvahu Richarda Koláře jsme publikovali jako samostatný příspěvek 20.10.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.