Janáček a ti druzí. Operní kukátko o české opeře v zahraničí
České opery v plánech německých, rakouských a švýcarských operních scén
Dramaturgický přehled německy mluvících scén letos ve výběru českých operních titulů nepřináší zásadní dramaturgická překvapení. Suverénně počtem naplánovaných nastudování i rozmanitostí titulů vede Leoš Janáček a za ním se poněkud skromněji zařadili Antonín Dvořák a Bedřich Smetana s jediným, v obou případech nejpopulárnějším operním dílem, ve dvou, respektive třech nastudováních a obnovených premiérách. Stále je znatelný zájem o dílo „terezínských“ skladatelů, především Brundibára Hanse Krásy a letos také o dílo Viktora Ullmanna. Leoš Janáček bude nastudován na německy mluvících scénách osmkrát v počtu čtyř operních titulů (dvakrát Její pastorkyňa, tradičně pod zažitým názvem Jenůfa; dvakrát Káťa Kabanová; jednou Věc Makropulos; třikrát Příhody lišky Bystroušky pod zavedeným názvem Die schlaue Füchslein).
Na začátku března 2017 zazní Jenůfa v Darmstadtu pod taktovkou renomovaného dirigenta Willa Humburga, který je od sezony 2014/2015 generálním hudebním ředitelem místního operního souboru, a v režii mladého režiséra Dirka Schmedinga. Ten zde dílo uvede v místním režisérském debutu. Samostatné operní režii se věnuje zatím jen několik sezon, předtím ale již asistoval několika významným operním režisérům (například Calixto Bieito, Peter Konwitschny nebo režisérský tandem Morabito/Wieler).
Obnoveného nastudování se již 22. října dočká tato opera v Geře, která má společný soubor také pro město Altenburg. Pražskou verzi opery v německém překladu Maxe Broda zde diriguje Laurent Wagner a dílo režíruje Kay Kuntze. V hlavních rolích Anne Preuss (Jenůfa) a Béela Müller hostující v roli Kostelničky. Pro velký úspěch premiérové série (březen 2015) je dílo znovu nasazeno s částečně obměněným obsazením.
15. října 2016 měla premiéru Janáčkova opera Káťa Kabanová v německém Krefeldu (spojený soubor s Mönchengladbachem). Opera se zde hraje česky s německými titulky a to bez přestávky (!). Hudebně se díla ujal Mihkel Kütson a režijní pojetí Helen Malkowsky se odehrává na temném jevišti pouze s jednotlivými a osamocenými jevištními elementy výpravy, popřípadě s prkennou stěnou, na kterou jsou promítány motivy vodní hladiny. I kostýmy jsou střízlivě civilní bez ruských konotací. Významnou roli v představení hraje světelný design. Jako Kabanicha vystupuje arménská pěvkyně Satik Tumyan a jako nešťastná Káťa polská sopranistka Izabela Matula.
Tentýž operní titul zazní v premiéře 14. ledna 2017 v Saarbrückenu, kde je pro sezonu naplánováno celkem devět představení. Opera zde bude uvedena německy v nastudování Nicholase Miltona a v scénografické podobě (včetně vlastních návrhů kostýmů) Bena Bauera.
Událostí bude nastudování Janáčkovy opery Věc Makropulos v Theater Freiburg v češtině s německými titulky pod režijním vedením známé operní režisérky Very Nemirovy na scéně Jense Kiliana a s kostýmy Marie-Luise Strandt. V hlavní roli je ohlášena česká mezzosopranistka (!) Kateřina Hebelková, místní velmi úspěšná Carmen a Královna ze Sáby v Goldmarkově stejnojmenné opeře (která je dostupná i na živé nahrávce). Obsazení ostatních rolí je mezinárodní, jak členy freiburského operního ansámblu, tak hostujícími zpěváky. Premiéru 26. listopadu 2016 by měl řídit Gerhard Markson.
Německy bude naopak zpívat Liška Bystrouška v Coburgu (premiéra 4. února 2017) v inscenaci zavedeného režisérského tandemu z Budapešti – Alexandry Szemerédy a Magdolny Parditky, který se podělí o režii i o návrhy scénografie a kostýmů. Roland Kluttig je ohlášen jako dirigent. Do konce sezony je naplánováno dvanáct představení. V dubnu 2017 vstoupí Liška Bystrouška i na scény v Pasově, Landshutu a Straubingu, tedy na tři scény, kterými disponuje Landestheater Niederbayern s hlavním sídlem v Pasově. I zde zazní opera v německém překladu (dramaturgie předkládá operu jako vhodný titul pro děti). Režii zde povede místní intendant Stefan Tilch, hudebního nastudování se ujal anglický dirigent Basil H. E. Coleman (místní šéfdirigent) a režie a veškerá scénografie jsou svěřeny Charlesi Cusickovi Smithovi a Philipovi Ronaldu Danielsovi, kteří již s tímto souborem připravili několik muzikálových a operních představení. I v obnoveném nastudování (od 20. listopadu 2016) této opery v Kolíně nad Rýnem zazní dílo v německém překladu Maxe Broda.
Úspěšná inscenace režiséra Torstena Fischera nabídne také vystoupení české sopranistky Ivany Rusko, rodačky z Brna, která zde bude zpívat nejen Lišku Bystroušku, ale také Musettu v Pucciniho Bohémě, a též bude alternovat hlavní roli v Orffově Chytračce i další role.
Antonín Dvořák je zastoupen pouze svým stěžejním operním dílem – Rusalkou. Vedle obnoveného nastudování inscenace v Komische Oper v Berlíně (hudební nastudování Henrik Nánási, režie Barrie Kosky), které mělo původní premiéru v únoru 2011, se další premiéra pohádkového titulu odehrála v Innsbrucku. Recenzi tohoto nastudování z pera spolupracovnice Opery Plus naleznete zde. Ohlášené nastudování tohoto titulu v Theater Augsburg bylo přesunuto na další sezony.
Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany tradičně zaznívá německy na menších a středních německy mluvících scénách. V této sezoně tak zažije dvě premiéry a jedno obnovené nastudování. Nejprve zazní v Staatstheater Hannover, kde dílo nastuduje Martin G. Berger (režie) a Benjamin Reiners (hudební nastudování) pro dvanáct představení v této sezoně.
Pak se objeví také na operní scéně v Erfurtu (premiéra 17. prosince 2016). V obou případech je naprostá většina rolí svěřena členům místních operních souborů. Obnovenou premiéru této opery také ohlašuje divadlo v Hildesheimu.
Dlouhodobě sledovatelný je na německy mluvících jevištích zájem o díla terezínských skladatelů. Dvakrát je zařazena Krásova dětská opera Brundibár. 17. června 2017 bude provedena premiérově v Kasselu jako hlavní program mládežnické akce s názvem 13. Theater-Jugendorchestr se sólisty z místního dětského sboru Cantamus.
Již teď vypsalo divadlo na svých stránkách konkurz na mladé hudebníky (věk 12-20), kteří se tak budou moci nastudování aktivně zúčastnit. Celý projekt byl prosazen především zásluhou hlavní sbormistryně místního operního souboru (od roku 2006) a zároveň vedoucí uvedeného dětského souboru (od roku 2012) Marie Radzikhovskiy, která vystoupí i jako dirigentka celé produkce. Na konci června 2017 (29. června) provede tentýž titul nově založený dětský sbor při Theater Trier. Dvakrát bude nastudován Der Kaiser von Atlantis (Císař z Atlantidy) Viktora Ullmanna. Na německy mluvících scénách se opera ujala spíše pod tímto názvem než pod alternativním titulem Der Tod dankt ab (Smrt se vzdává, česky překládáno také jako Odepření smrti). Na komorním jevišti (Kammerspiele) v Theater Meiningen bude dirigovat Chin-Chao Lin v režii Julie Kalb. Operní příběh se symbolickou zápletkou ještě předtím ale nastuduje soubor mladých zpěváků při Theater an der Wien na jevišti Wiener Kammeroper. Tvůrčí tým tvoří dirigent Julien Vanhoutte a režisér Rainer Vierlinger. Šest představení bude divákům k dispozici v lednu 2017 (premiéra 11. ledna 2017).
Třešničkou na českém hudebně-dramatickém dortu na německy mluvících jevištích je nový rodinný muzikál na motivy v Německu nesmírně oblíbené české filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973) režiséra Václava Vorlíčka na scénář Františka Pavlíčka, která vznikla v koprodukci českých filmařů a východoněmeckého filmového studia DEFA. Pod německým titulem Drei Haselnüsse für Aschenbrödel ho uvede moderní divadlo v německém Itzehoe. Nebude chybět ani hudba Karla Svobody… Premiéra v čase vánočním 10. prosince 2016.
Salieriho Falstaff v Theater an der Wien
Operní fanoušci ve Vídni zažívají v těchto dnech skutečné hody. Všechny tři hlavní operní domy nabízejí zajímavé premiérové tituly v režijně originálních inscenacích. Vedle Wiener Staatsoper s Gluckovým operním dramatem Armida (exkluzivní rozhovor s režisérem Ivanem Alexandrem jsme přinesli zde) uvedla Volksoper premiéru Hoffmannových povídek v opulentní a lehce dekadentní podobě (premiéra 15. října 2016). Diváci se ale hlavně baví novou inscenací Falstaffa Antonia Salieriho podle Shakespearovy hry Veselé paničky windsorské, která se na jevištích objevuje jen zřídka. Přestože je toto operní dílo staré již dvě stě sedmnáct let, dokáže pobavit i dnešního diváka vtipnou úpravou známé komedie. Druhá letošní premiéra v Theater an der Wien přináší skvělé hudební i výborné komediantské výkony Anett Fritsch (jako Paní Fordové) a Christopha Pohla v titulní roli, a i v dalších rolích nalezneme velmi známá jména jako Alex Penda (Paní Slender) nebo Maxim Mironov (Ford). Inscenace je velmi zábavná i díky režii Torstena Fischera, který si utahuje z členů a dvorních rituálů současné britské královské rodiny. V tom mu vydatně pomáhají i výborně odpozorované kostýmy Vasilise Triantafilopoulose. Skvělé hudební nastudování nabízí Akademie für Alte Musik Berlin s dirigentem Reném Jacobsem. Opera Plus zařadí podrobnou recenzi z reprízy ze dne 19. října 2016.
Opera v České televizi
Program ČT art zařadil na pondělí 17. října 2016 (21.40) časosběrný dokument Backstage: Elektra, který mapuje přípravy a zkoušky na inscenaci opery Richarda Strausse na scéně pražské Státní opery (naši recenzi z premiéry najdete zde). Koprodukční inscenace vznikla v režii mezinárodně uznávaného operního režiséra Keitha Warnera s mezinárodním obsazením v čele se Susan Bullock, Rosalind Plowright a Annou Gabler. Náročná inscenace se ale nesetkala s úplným souhlasem diváků a kritiků, i když osobně musím ocenit důmyslnost režijního výkladu a závěrečnou pointu. Toto řešení by samozřejmě více rezonovalo na některé německy mluvící scéně, kde je dlouhodobější a hlubší inscenační tradice této opery. Nedávno dokončený dokument o délce 26 minut režírovala Renata Šáchová.
Nahrávka týdne
Krenek, Ernst – Orpheus und Eurydike. ORF Chor Wien, Das Radio-Symphonieorchester Wien, dirigent Pinchas Steinberg. Orfeo 2016 (2 CD). Label Orfeo, který v ediční řadě Festspieldokumente zveřejňuje cenné živé záznamy z operních a koncertních provedení na salcburském festivalu v širokém časovém rozpětí, nyní zveřejnil live nahrávku z roku 1990, která nabízí vzácný záznam operního představení z letního festivalu roku 1990. Krenekova (skladatel užíval i českou verzi jména Křenek) mladická opera, která zažila premiéru roku 1926 v Kasselu, je mimořádně vzácným hostem na současných operních jevištích.
Výrazně expresionistické dílo vzniklo na podkladě libreta světově proslulého malíře Oskara Kokoschky, který se také v mladších letech věnoval literární kariéře. Pozoruhodné, velmi dramatické dílo přepracovává antický mýtus, který vybavuje moderním jazykem. V pojetí se jednak promítá nekompromisní Krenekův hudební jazyk, blízký dobové avantgardě, ale také neoklasicistní tendence. Nahrávka je nejen poctou skladateli, který byl jako devadesátiletý přítomen nastudování, ale i pěveckému umění Dunji Vejzović, jedné z legendárních osobností světových jevišť, kterou obdivovala řada umělců, mezi nimiž byl i Herbert von Karajan. Sopranistka, která měla v repertoáru v pozdější době i některé mezzosopránové party, patřila k celosvětově uznávaným představitelkám například Wagnerovy Kundry a Senty. Její Eurydika je přesvědčivá žena vášně, stojící mezi světem mytického Orfea a podsvětím.
Důstojným partnerem je jí charakterní tenorista Ronald Hamilton. V další ženské roli Psyché exceluje koloraturní sopranistka Celine Lindsley, která se specializovala na operní party děl dvacátého století. Mezi obsazenými pěvci nalezneme i Bo Skovhuse v menší dvojroli válečníka a blázna. Nahrávka přibližuje zajímavé dílo, prakticky neznámé, jež zajímavě dokumentuje meziválečnou operní scénu, na které existovalo široké rozpětí operních opusů od nejextrémnější avantgardy až po zcela tradiční produkci svázanou s minulými hudebními styly.
Operní úsměv
Světová premiéra opery Moll Flanders podle známého stejnojmenného románu Daniela Defoea z pera německého skladatele Heinze Pauelse (1908-1985) v Saarbrückenu roku 1966 se odehrávala za velkého zájmu sdělovacích prostředků a měla se stát významnou nadregionální kulturní událostí.
Bohužel hudba vůbec nepřesvědčila premiérové publikum, které ale až do finále dodržovalo snobské dekorum, jež k takovým událostem patří. Když ale pět protagonistů zpívalo závěrečný ansámbl na předscéně a pěvci došli k verši: „A teď můžeme všichni jít na hřbitov…“, jeden z trpících diváků nevydržel a hlasitě vykřikl: „A vemte s sebou taky generálního ředitele!“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
