Janáčkova Káťa Kabanová

6.6.2010 00:00 Jiří Zahrádka

Několik poznámek ke genezi a recepci opery

„Je mi jí líto“, zpívá Varvara v prvním jednání Janáčkovy v pořadí šesté opery Káťa Kabanová. A tento soucit s psychicky týranou ženou by mohl být mottem nejedné skladatelovy opery. Vždyť většina Janáčkových oper řeší problematiku jedince, který je utlačován společenskými danostmi a konvencemi, a pokud se jim vzepře, má to v nejednom případě fatální důsledky; Kostelnička, aby uchránila Jenůfu před pohrdáním vesnické společnosti, raději na sebe bere smrtelný hřích a zabíjí nemanželské dítě. Míla a Živný v Osudu nemohou šťastně a svobodně žít, neboť je pronásledují následky mladického selhání, které končí smrtí Míly. Káťa je za projevenou mimomanželskou lásku dohnána k sebevraždě a následky společenské represe pozorujeme i v opeře Z mrtvého domu.

Když Janáček navštívil 5. prosince 1919 v brněnském Národním divadle premiéru Pucciniho Madame Butterfly, napsal své múze Kamile Stösslové (1891 – 1935): „Přišel jsem právě z divadla. Dávali Butterfly; jedna z nejkrásnějších a nejsmutnějších oper. Měl jsem Vás pořád na očích. Butterfly je též malá, černovlasá. Tak nešťastná jako ona nemůžete už nikdy být.“ Je nesporné, že opera, která měla premiéru v roce 1904 necelý měsíc po premiéře Janáčkovy Její pastorkyně, měla na vzniku Káti Kabanové nemalý podíl. Je pravděpodobné, že Janáček ji znal již z dřívějšího brněnského nastudování, avšak ve spojení s citovým vztahem ke Kamile Stösslové k němu promlouvalo emotivní vyznění opery daleko výrazněji. O zhudebnění Ostrovského dramatu Bouře, které se stalo předlohou k libretu Káti Kabanové, uvažoval Janáček již před zhlédnutím Pucciniho Madame Butterfly v roce 1919, ale teprve pod dojmem právě zhlédnutého představení byl citově naladěn na novou práci. Mimochodem Janáček prokazatelně navštívil inscenaci této opery ještě v dubnu 1920. Madame Butterfly i Káťa Kabanová v sobě nesou bezvýchodný smutek, jakousi intimní tragiku podanou zvláštním – lyrickým jazykem bez pompézních gest, ačkoliv každý ze skladatelů jej dociluje naprosto odlišnými postupy. Obecně lze říci, že Pucciniho přístup k tomuto žánru je ještě v intencích konce 19. století, naproti tomu Janáček se svými střízlivými prostředky spadá do století dvacátého.

O Ostrovského Bouři coby případném materiálu k práci na nové opeře začal Janáček uvažovat počátkem roku 1919, kdy mu bylo bezmála šedesát pět let. V tomto věku bychom očekávali spíše zklidnění, ale u Janáčka tomu bylo přesně naopak. Od pražské premiéry Její pastorkyně v roce 1916 se pro stárnoucího skladatele jako mávnutím kouzelného proutku vše změnilo. Z brněnského outsidera se stal během krátké doby jeden z nejrespektovanějších tvůrců 20. století.
Může tedy působit překvapivě, že hned po dokončení práce na Výletech páně Broučkových se Janáček počátkem roku 1919 začal poohlížet po vhodném námětu pro další operu. Z té doby se nám dochovalo cenné svědectví ředitele českého Národního divadla v Brně Václava Jiřikovského (1891-1942) z roku 1931: „…Hledal sujet. Přišel také ke mně a svěřil se mi se svým plánem. Upozornil jsem ho na řadu zajímavých námětů z básní a dramat, které podle mého mu mohly ležet, mezi jinými také Hviezdoslavovu báseň Žena hajníkova, Ogrizovičovu Hasanaginicu a Ostrovského Bouři. Janáček ihned si opatřil knihy. Po čase přišel opět. Zaujal ho Ostrovský. Viděl v Bouři syrovou zemitost, která mu svědčila. Janáček byl zosobněním živelnosti Ostrovského dramatické dikce, jeho vášnivá zaujatost pro skutečnost dialogů a pro melodickou realitu jsou skutečně nejzajímavějším rysem Janáčkovy umělecké povahy. Ostrovský zaujal Janáčka tak silně, že o něm hovořil s naprostou jistotou, ačkoliv měl ještě o několika povahových rysech a o několika situacích svoje pochyby. Debatoval o nich velice zaujatě a já cítil, že tyto pochyby jsou již tvůrčím procesem. O postavách Ostrovského dramatu mluvil s takovou opravdovostí a takovým zájmem o jejich osud, že zdánlivé chyby těchto postav, které mu takto vyvstávaly, byly jen dětskými přestupky v očích tvůrce, přestupky, z nichž rostl již předem dramatický konflikt Janáčkovy Káti. Abych jej ještě utvrdil v jeho rozhodnutí, uvedl jsem Bouři v činohře dne 29. března 1919 v režii Auerswaldově. Provedení, které bylo tehdy velice pěkné, dokončilo samo Janáčkovu tvůrčí představu a Janáček začal se skizzováním Káti Kabanové.“

Úryvek ze studie muzikologa Mgr. Jiřího Zahrádky Ph.D., publikované v programové brožuře k inscenaci Káti Kabanové v Národním divadle v Praze v roce 2010

záběry ze zkoušek Káti Kabanové v ND Praha v režii Roberta Wilsona (premiéra 30.6.2010) – foto H.Smejkalová

Z předchozích inscenací v Národním divadle:

30.11.1922 – Miloslav Jeník (Boris)

3.6.1964 – Libuše Domanínská (Káťa)

3.6.1964 – Jaroslava Procházková (Kabanicha), Karel Berman (Dikoj)

21.06.1974 – Gabriela Beňačková (Káťa), Ivo Žídek (Boris)

21.06.1974 – Dalibor Jedlička (Dikoj), Naděžda Kniplová (Kabanicha)

21.06.1974 – Marta Cihelníková (Káťa)

27.5.1986

9.4.1992 – Jiřina Marková (Káťa)

foto archiv ND Praha

Související články

Komentáře: 11

Anonymous dne 5.6.2010 v 23:10

Uvedeny uryvek ze studie k programu nove inscenace Kati Kabanove v ND me inspiroval, abych se podival na historii teto opery. Neni bez zajimavosti, ze KK mela puvodni verzi z roku 1921, dirigent František Neumann pridal dalsi v roce 1922, stejne jako dirigent Vaclav Talich pozdeji zmenil orchestraci a v roce 1992 Sir Charles Mackerras publikoval kritickou verzi.

Vice verzi, jak je vseobecne znamo, mela i Madama Butterfly: Puvodni z unora 1904 a predelanou z kvetna 1904 a nekolik dalsich (celkem 5), z nichz ta posledni se stala “standartni.” 18. cervence 1905 mela opravena verze premieru v London Covent Garden s Emmy Destinn a Enrico Caruso. Historicke dokumenty hodnoti vystoupeni Mme. Destinn jako hors concours a MB je udajne tak popularni prave od te doby.

Leos Janacek nepochybne v Covent Garden nebyl a jeho KK mela pomalejsi rust ke slave nez MB. Doufejme, ze nejnovejsi prazska inscena KK od Roberta Wilsona splni nadeje a ocekavani ucinkujicich i divaku a bude to udalost roku, ktera nebude zapomenuta historii.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
postscriptum dne 6.6.2010 v 08:20

Janáčkova hudba je tak silná a režie tohoto světově proslulého režiséra tak souzní s hudbou, že se nemůžu dočkat premiéry. Bude to dokonalý zážitek.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 6.6.2010 v 13:59

Otázkou zůstává, zda se to bude líbit i běžnému (většinovému) publiku…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 7.6.2010 v 07:58

pokud bude ND porad inscenovat lepenkove krecovite inscenace, ktere se libi "vetsinovemu ""beznemu"" publiku" tak at to radeji rovnou zabali. proc se cesi porad boji neceho moderniho?? proc porad spochybnujete neco co jeste ani nedostalo sanci se ukazat na svetle? uz takto ceska uprdenost odradila treba formana od dalibora. divat se na tluste parky jak na scene rozhazuji rukama je horsi jako spatne travesti show
robert

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 7.6.2010 v 11:04

leonora3:
Fotografie z pripravovanej premiery v ND vypadaju velmi slubne.Ale popravde, co mate proti tomu, co je na fotografiach inscenacii Kati z archivu ND? Mne sa nezdaju ako prazdne nakasirovane kulisy, ktore by len naivne ilustrovali dej, niektore su zvlast posobive (napr. zr.86).

Na Katu sa urcite pojdem do Prahy pozriet, vizualne to vypada bajecne a presvedcivo. Len nech to je tak i po hudobnej stranke, ale ako poznam Mariu Hahn-Kobielsku, je to rola prave pre nu!

V poslednom cisle Opera News (July
2010) je recenzia z novej premiery Kati Kabanovej z ENO v Londyne, kde Katu spieva Patricia Racette, ktoru si iste divaci pamataju z HDLive prenosu z Met v predminulej sezone (skoda len, ze v ENO spievaju v anglictine).

A propos : myslim, ze nepravom pasujeme ceske i slovenske publikum a (jak si pamatam, i mna samu:-) na tychto strankach) za velmi konzervativne a lpiace na tradiciach. Co je tradicne, nemusi byt spatne ( a samozrejme tu mozu byt dobre vystavane vztahy a psychologia postav). A to, co je moderne a experimentalne, moze byt na hony vzdialene tomu, co chcel basnik (skladatel, libretista) povedat.
Samoucelne experimenty nemaju miesto nikde, nove divaky do opery nepritiahnu a stare nastvu a rozladia.
Ovsem: minimalisticku scenu, hru svetla a tienov, bariev, ktore nahradia tradicne kulisy nepovazujem za neprimerany experiment. V poslednych rokoch som bud na scene, alebo zo zaznamov videla taketo predstavenia napr. Tristan vo Viedni i v Met, nova Butterfly v Met,( videla som i tu staru jak v Met, tak NY City Opera v "nakasirovanych kulisach" a najnovsia produkcia Anthonyho Minghellu, s drevenou babkou miesto ziveho decka a pohravajuca sa s barvami a svetlom, ktore tak trefne reflektuju pocity hrdinov sa mi pacila najviac).

Pokial budu experimenty vyuzite takto, tak sa ma divak na co tesit, a netreba odsudzovat a priori. Druha vec ovsem je, ci Kata Kabanova je opera pre "bezneho, vacsinoveho" divaka.
Ale ked sa hraje v Londyne, buduci sezonu sa bude hrat i v Met a tusim i v Staatsoper, tak cesky Puccini samozrejme patri i do Prahy. Bohuzial pri avizovanych dvoch opernych premierach na mensich regionalnych scenach na Katu nedojde, ale pojdeme sa podivat do Prahy!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 7.6.2010 v 13:44

no hej … to bude prave ten problem, ze u nas sa povazuje za tazky experiment to co je vsade vo svete uz davno bezna inscenacna prax … netreba sa bat par staromilcov a je stastie ze sa konecne k modernejsiemu pojatiu inscenacii odholava aj ND. wilson je spicka a budme radi ze ho tu budeme mat a navyse s KK ;o) moc sa tesim
robert

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Aneta dne 7.6.2010 v 15:24

Robert Vilson mě nikdy moc neoslovil, ale třeba mi někdo pomůže, k němu najít cestu. Přijde mi, že některé věci fláká.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
operomaniak dne 7.6.2010 v 16:58

On má svůj velmi osobitý styl. Ty inscenace jsou vlastně dělané jedna jako druhá. Dříve jsem si myslel, že tenhle styl se hodí jenom na něktzeré autory a pak jsem viděl Madame Butterfly v Amstru a byl jsem z toho vedle, jak super to bylo.
Podle mne jeho režie navíc umožňují vnímat sílu hudby daleko víc, než cokoliv jiného. Zdůrazňují hudbu a její účinek, pohyby a dění na scéně ji podporují. V tom je síla jeho režií. Navíc jsem při sledování jeho režií i u stokrát viděné Madame Butterfly našel v hudbě nové vztahy nové souvislosti.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 7.6.2010 v 20:17

A nebylo to spíše myšleno, že většinový divák chodí jen na známé tituly a tudíž sebelepší (drahý) režisér divadlo s neznámým titulem nenaplní? Ano, Káťa je neznámý titul a Janáček s pověstí nesrozumitelné hudby tomu také nepřidá. Aby se totiž pak nestalo, že odborníci budou nadšení v prázdném divadle, tak jako se to stalo s Vojckem ve Vinohradském divadle. Osobně si přeji, aby to vyšlo stejně, jako to vyšlo Heřmanovi s Hrami o Marii, kdy se z neznámého titulu stal hit.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 8.6.2010 v 05:57

Káťa Kabanová je neznámý titul? To snad ne?!
wezr

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
operomaniak dne 8.6.2010 v 07:32

Káťa Kabanová není neznámý titul, Janáček není nesrozumitelný. Na druhou stranu to není odrhovaná Traviata, že.

Pořád bych rád od někho slyšel vysvětlení pojmu většinové publikum? Do opery v Česku nechodí žádné většinové publikum (pokud za něj nebudeme považovat lidi mající operní přehled, kteří se vyznají a tudíž Janáčka docení – těch je ale menšina – takže spíš menšinové publikum). Ti, co do opery chodí jako běžní diváci operu nenavštěvují pakovaně – jednou za rok se vypraví s rodinou… Byla tady o tom před časem velmi rozsáhlá debata nad grantovou studií o marketingovém potenciálu operního publika. Navíc myslím, že nejde o to vyhovět v Česku nevzdělanému a nedotčenému běžnému publiku, to není posláním ND. To by se pak hrála jen Prodaná nevěsta, Nabucco, Traviata pořád dokola, ale vzdělávat a pozdvihovat kulturní obzory těch nepravidelných návštěvníků a z tohoto pohledu je Vilson, jako špička v oboru, tím, kdo pomůže i lidem, kteří Janáčkovu hudbu nikdy neslyšeli a mají předsudky nebo stereotypy ji pochopit a najít k ní cestu. To je i v uměleckém statutu ND.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.