Janáčkův máj zakončen levou rukou klavíristy Jeana-Philippa Collarda

Jedinou nefrancouzskou skladbou byla Pátá symfonie Felixe Mendelssohna-Bartholdyho d moll op. 107, zvaná Reformační. Tato melodická a hravá hudba je v letošním roce uváděna poměrně často, a to nejen pro svoji pozitivně laděnou povahu, ale i jako oslava pětistého výročí reformace, které na rok 2017 připadá. Mladý skladatel napsal symfonii původně pro třísté oslavy, ovšem symfonie nakonec na oficiální oslavě nezazněla a premiérována byla až o několik let později.

Nadějný duch hudby byl znát i tady v Ostravě. Janáčkova filharmonie se k hudbě postavila s rozmyslem, převládal klid a zvuková jednota. Filharmonie nepřehrávala některé exponované pasáže, a naopak k těmto místům přistupovala jako k ostatním v symfonii, tedy jemně a ve střízlivém tempu. Hráči pracovali s čistým zvukem a technicky precizní hrou. Mendelssohnem-Bartholdym citované takzvané „Drážďanské Amen“ (sekvence šesti tónů z původně gregoriánského chorálu) v první větě bylo nečekaně rozevláté a příjemně prodloužené. Následovala dramatická hra, ukončená ovšem znovu klidem těchto šesti tónů. Druhá věta byla radostná a zeširoka zahraná. Hravým dechům dal maestro Philippe Bernold více prostoru, snad i proto, že je sám výborným flétnistou (a profesorem hry na flétnu na Pařížské konzervatoři). Třetí věta v Andante, zahraná znovu pomalém tempu, v závěru radostným akordem prostoupila do věty čtvrté, provedené jistě, široce a v jásavé atmosféře. Filharmonici zde ještě více zdůraznili její radostný tón. Pomyslný vrchol, vytvořený ze dvou úplných veršů z Lutherova chorálu Ein feste Burg ist unser Gott zakončili hráči symfonii v gradujícím sledu.

Jean-Philippe Collard patří již dlouhá léta mezi přední francouzské klavíristy a jeho interpretace tíhne logicky k francouzské hudbě. Vybavují se mi jeho sladké nahrávky klavírních koncertů Camilla Saint-Saënse. V Ostravě žádná sladká hudba nepřišla. Symfonické variace pro klavír a orchestr Césara Francka představovaly ukázku jeho zručné a řemeslné hry, jež si pohrávala s modelováním lyrických pasáží. Jean-Philippe Collard přistoupil k jednověté skladbě citově a standardně, bez potřeby tuto hudbu jakkoli originalizovat. Jako by zde zaujal umírněnou pozici a hlavní místo ve skladbě uvolnil orchestru.

V Ravelovi se strany zcela otočily a byl to sólista, kdo svou dravou hrou orchestr zcela předčil. A to nejen intenzitou, vyrovnaností, ale i tempově. Jistě a přesně vytvářel vysoké hudební oblouky a tu hudbu dramatizoval jen do té míry, jak to bylo možné. V některých místech musel naopak zvolnit a dát orchestru trochu času, v jiných plnou palbou tónů vytvářel nesčetné dramatické vrcholy. Výkon to byl přesvědčivý a já se zcela v nadsázce musím zeptat, zda není Jean-Philippe Collard náhodou levák?

Efektní a tempově přesné Bolero v závěru představovalo tečku za úspěšným koncertem i celým festivalem.

Hodnocení autora recenze: 85%

Janáčkův máj 2017
Závěrečný koncert
(Festivalové adieu)
Dirigent: Philippe Bernold
Jean-Philippe Collard (klavír)
Janáčkova filharmonie
9. června 2017 Společenský sál – Dům kultury města Ostravy

program:
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 5 d moll op. 107 „Reformační“
César Franck: Symfonické variace pro klavír a orchestr
Maurice Ravel: Koncert D dur pro klavír levou rukou
Maurice Racel: Bolero

www.janackuvmaj.cz