Jaroslav Majtner (1947 – 2012)

1.2.2012 11:28 Redakce

Ve věku čtyřiašedesáti let včera zemřel dlouholetý sólista olomoucké opery, barytonista Jaroslav Majtner. K nejvýraznějším tvářím zdejšího souboru patřil od začátku sedmdesátých let, v druhé polovině let sedmdesátých byl také velmi uspěšným sólistou opery pražského Národního divadla.Jaroslav Majtner (30.3.1947 - 31.1.2012) se vyučil mechanikem, od dětství už ale hrál na klavír a varhany. Po maturitě v roce 1967 na střední všeobecně vzdělávací škole v Prostějově studoval zpěv u Vlasty Linhartové na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, v roce 1970 zvítězil v pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Sólistou olomoucké opery se stal ještě před absolvováním JAMU, kde mu byl pro velmi dobré studijní výsledky prominut poslední semestr. Během svého působení ve Státním divadle Oldřicha Stibora a později v Moravském divadle Olomouc barytonista Jaroslav Majtner vytvořil více než sto dvacet rolí. Nečekaně zazářil i v Národním divadle, kde byl od roku 1974 v angažmá – poté, co na něj upozornil a k hostování jej doporučil Eduard Haken. Po čtyřech pražských sezonách však Jaroslav Majtner byl i přes výtečnou pěveckou kondici bohužel nucen z ryze mimouměleckých důvodů první scénu opustit a po roční pauze strávené mimo divadlo se proto vrátil zpět do Olomouce.Olomoučtí diváci vzpomínají na Majtnerovy verdiovské postavy – Simona Boccanegru, Nabucca, Rigoletta, Čajkovského Evžena Oněgina či Bizetova Escamilla. Z umělcova pražského angažmá zmiňme alespoň skvělého Rossiniho Figara, Mozartova Papagena, Verdiho Falstaffa a také celou řadu smetanovských postav.

Významná byla rovněž Majtnerova činnost pedagogická. Jako odborný asistent a posléze docent pro hlasovou výchovu působil řadu let na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Komentáře: 2

karla dne 1.2.2012 v 13:42

Je mi hrozně líto, že odešel pan Majtner, chtěla bych jen vzpomenout jeho působení v Národním divadle, kde kromě jmenovaných rolí byl úžasný jako Bohuš v Jakobínovi a Petr Vok v Zuzaně Vojířové, kde alternoval s panem Václavem Zítkem. Moc ráda vzpomínám na jeho představení, krásnou barvu hlasu a ušlechtilý herecký projev. Znali jsme se i osobně, naposledy jsme se potkali po letech náhodně ve foyeru olomouckého divadla před poslední premiérou Evžena Oněgina, kde byl i s paní Majtnerovou a srdečně jsme se zdravili. Ve snu mne nenapadlo, že se vidíme naposled.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
marinka dne 2.2.2012 v 12:31

Připojuji se ke vzpomínce na pana Majtnera. První setkání s jeho pěveckým uměním a charismem v roli Petra Voka jsem zažila v opavském divadle, kdy tam v předpremiéře uvádělo olomoucké divadlo Zuzanu Vojířovou. Od té doby jsem pravidelně jezdila do olomouckého divadla, kde jsem postupně v průběhu nekolika desetiletí shlédla skoro všechny jeho nastudované role. Nezapomenu na jeho Simona Boccanegru, kterého jsem mimo Olomouc rovněž zažila při jeho hostování v brněnské opeře. Také jsem jela dvakrát na jeho skvělého Petra Voka, když v představení Zuzany Vojířové hostoval v této roli v ND Praha. Také jsem v tu dobu shlédla představení v ND Praha, kde ve Verdiho Falstaffovi výborně zazpíval a zahrál titulní roli.
Moc mě mrzí, že pan Majtner už není mezi námi.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.