Jeden z největších poválečných talentů. Hana Janků v operním recitálu na CD

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Letošní vydání nového CD, sestaveného z rozhlasových nahrávek Hany Svobodové-Janků, je neobyčejně záslužným činem Radioservisu. Sopranistka Hana Svobodová-Janků patřila v šedesátých letech minulého století k mimořádným českým talentům a dosáhla světových úspěchů na předních operních scénách.

Hana Svobodová-Janků (foto archiv ND Brno/R. Sedláček)
Hana Svobodová-Janků (foto archiv ND Brno/R. Sedláček)

Ke světové kariéře ji skvěle připravilo deset let intenzivní práce v brněnské opeře. Od roku 1960 působila jako sólistka brněnské opery, byla přijata do angažmá v pouhých dvaceti letech. Až se z toho točí hlava, kde se vzalo tehdy tolik skvělých a dobře vyškolených talentů na českých operních scénách zlatých šedesátých let.

Pojem zlatá éra opery se vžil především pro Národní divadlo v Praze, ale platí bezesporu i pro další operní scény republiky. Charakterizovat mohl zejména Brno, které se v éře dirigenta Františka Jílka stalo díky kvalitním operním inscenacím obrovským protihráčem Prahy. Jistě za to vděčilo svým sólistům, k nimž vedle Hany Svobodové patřil jedinečný tenorista Vilém Přibyl, ale také Vladimír Krejčík, Jiří Olejníček, barytonista René Tuček, basisté Václav Halíř, Richard Novák…

Šedesátá léta minulého století představují u nás obecněji vzato prazvláštní fenomén v kulturním rozmachu, zdaleka nejen v opeře. Vznikají divadla malých forem, Laterna magika má veliké úspěchy ve světě, včetně Kanady a USA. Vysoká je úroveň činohry a nově vznikajících filmů, jako by vše kráčelo ruku v ruce s liberalizací systému, jaký nezažila žádná jiná země tehdejšího východního bloku. Nastal také větší rozmach televize, zatímco do padesátých let byl primárním zdrojem informací i přenosů rozhlas (ale dokázal denně přenášet koncerty Pražského jara). Rozhlas přenášel pravidelně live opery nejen z Prahy, ale také z ostatních scén. Po dokončení stavby budovy Janáčkovy opery v Brně (1965), moderní divadelní stavby pro tisíc padesát pět diváků, která byla tehdy ve střední Evropě unikátem, následovala řada rozhlasových přenosů právě z tohoto operního divadla! Taková byla atmosféra celé jedné dekády působení Hany Svobodové-Janků v hudebním Brně.

Janáčkovo divadlo Brno - 1966 (zdroj fotohistorie.cz)
Janáčkovo divadlo Brno – 1966 (zdroj fotohistorie.cz)

Hana Svobodová – druhé příjmení Janků po manželovi začala preferovat po senzačním úspěchu v milánské La Scale – se projevila od počátku jako famózní sopránový talent. V české opeře let šedesátých zazářila především v mladodramatických sopránových rolích. Od počátku kariéry bylo zřejmé, že její soprán zasáhne významně také do dramatického oboru. Sopranistka si vedla brzy znamenitě v italském neobelcantu, což nebylo ani tehdy časté. Díla italské opery nebývala vyslovenou předností českých pěvců. Proto byl ostatně angažován italský maestro Apollo Granforte, štědře zaplacený Ministerstvem kultury České republiky na rok, se zadáním zdokonalit české pěvce právě v technice belcanta. Mnozí čeští sólisté sice hostovali na evropských scénách, ale v německém a slovanském repertoáru, ne tolik v italském (Žídek, Přibyl, Spisar, Švorc, Švehla, Kachel, Berman, Kroupa, Kniplová, Dvořáková a další). Proto rád označuji Hanu Svobodovou-Janků za jedinečný pěvecký fenomén doby, neboť dokázala zaujmout v belcantové literatuře nejen na své domácí scéně v Brně, ale brzy v celoevropském kontextu. Dokonce na prknech věhlasné La Scaly, a to v roli dramaticky a rozsahově tak vypjaté, jako je Pucciniho Turandot! To byla na jaře roku 1968 obrovská bomba!

Hana Svobodová zvítězila v konkurzu La Scaly mezi čtyřiceti adeptkami. Poté titulní roli alternovala s famózní Birgit Nilsson, která ale premiéru pro indispozici odřekla a Hana Svobodová dostala svoji životní příležitost. Zde již preferovala své druhé jméno Janků po svém manželovi, takže velký operní svět ji poznává pod tímto příjmením.

V únoru 1969 jsem měl šanci vidět mladou sopranistku v roli Turandot v budově Národního divadla v Praze, kde vystoupil v roli Kalafa také Jiří Zahradníček. Rovněž překvapil vedle Hany Svobodové tehdejší operní Prahu, ještě jako host ze Slovenského národního divadla v Bratislavě. Představení bylo přijato s velikými ovacemi. Pucciniho Turandot se stala jednou ze životních rolí pěvkyně.

Giacomo Puccini: Turandot - Hana Svobodová-Janků (Turandot) - Teatro alla Scala Miláno 1968 (foto Piccagliani)
Giacomo Puccini: Turandot – Hana Svobodová-Janků (Turandot) – Teatro alla Scala Miláno 1968 (foto Piccagliani)

Na recenzovaném CD je árie Turandot postavena jako první v pořadí, právě s ohledem na její ohromný úspěch v milánské Scale, ale také v Drážďanech, Bratislavě, Praze, po emigraci ve Vídni, Düsseldorfu, v západním Berlíně, Bruselu, Florencii, Stuttgartu, Mnichově, Londýně i San Franciscu. Rovněž byla příznačně zvolena pro portrét na CD, neboť znamenala obrovský odraz do světové kariéry (booklet editor je Jan Králík, text v programové brožuře fundovaně vytvořila Jitka Fukačová).

Po roce 1970 zvolila Hana Svobodová-Janků zmíněnou emigraci. Kariéra světového lesku se jí jevila lákavá a možnosti éry liberálních let šedesátých se snazšími výjezdy do zahraničí se tehdy zdály s nástupem takzvané normalizace příliš nejisté. V reálu sice tak dramatická situace poté nenastala, pěvci jako Přibyl, Švorc, Žídek, Spisar či Kniplová a další mohli i nadále hostovat na významných scénách Evropy, ani nehovoře o Peteru Dvorském a Gabriele Beňačkové. Emigraci ale v té době zvolily pro svoji uměleckou seberealizaci tři výrazné české operní talenty, které se jevily tehdy v šedesátých letech v Československu jako mimořádné. Vedle Hany Svobodové-Janků to byli tenorista Jaroslav Kachel a basista Zdeněk Kroupa (Kachel zvolil emigraci až roku 1975, již jako sólista opery v Berlíně volil angažmá v Bonnu).

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Operní recitál – Hana Janků (Radioservis 2016) (CD)

[Total: 6    Average: 5/5]

Související články


Reakcí (2) “Jeden z největších poválečných talentů. Hana Janků v operním recitálu na CD

  1. Je neuvěřitelné, jak se u nás v řadě „odborných“ článků v nejrůznějších periodikách zachází s termínem „belcanto“ a dokonce se vymýšlí jeho neoverze. Přitom i u nás je, díky iniciativě prof. Evy Zikmundové, v českém překladu k dispozici vynikající práce Rodolfa Cellettiho o tomto stylovém období ve vývoji opery nazvaná Historie belcanta. Doporučuji každému, kdo s tímto termínem bude pracovat, si tuto práci přečíst.

  2. Hana Svobodová-Janků byla mimořádný hlas,který jsme v Brně mohli slyšet.Její Turandot,kterou zpívala po návratu ze Scaly spolu s Jiřím Olejníčkem v roli Kalafa byla úžasná.Autor článku ji jietě slyšel také.Předchozí komentář nemá vlastně k jeho obsahu co říci,protože se nezminúje o jeho hlavním obsahu a tím je úžasná zpěvačka Hana Svobodová Janků.Čest její památce!

Napsat komentář