Jedním slovem – bravo! Hindemithova Harmonie světa v Linci

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Zemské divadlo v Linci dává mimořádnou šanci zhlédnout v nové, moderní budově Musiktheateru vrcholné dílo Paula Hindemitha Harmonie života. V hudebním nastudování hostujícího dirigenta Gerrita Priessnitze, v režii Hermanna Schneidera (v režijní koncepci Dietricha Hilsdorfa), na scéně Dietera Richtera, s vynikajícím výkonem předního barytonisty Zemského divadla – Seho Changa v hlavní roli matematika Keplera.
Paul Hindemith: Die Harmonie der Welt – Landestheater Linz 2017 (foto © Thilo Beu / Landestheater Linz)

Premiéra se uskutečnila v sobotu 8. dubna, první repríza v úterý 11. dubna. Účastnil jsem se až této reprízy, neboť se mi letos podruhé střetly operní premiéry v Plzni a Linci. Nicméně jsem byl na tiskové konferenci tvůrců inscenace v Linci a na ní navazující generální zkoušce, neboť vidět vrcholného operního Hindemitha se podaří jednou za generaci v německy mluvících zemích, v Čechách ale snad jednou za život či vůbec ne. U nás lze poznávat solidně spíš koncertní Hindemithovu tvorbu, operní dílo jen vzácně. Navíc Paul Hindemith je technicky a interpretačně nesmírně náročný.

Pro hudební nastudování představuje tvrdý oříšek, úkol je to hodný dirigenta velkých muzikálních dispozic. Totéž platí pro pěvce klíčových rolí, pro velký orchestr a sbor. Provedení je také zajisté nákladné, s mnoha složkami. Linec je zajímavý faktem, že jeho dramaturgii tvoří z poloviny díla moderní, často i soudobé, novinkové tvorby. Obdivuhodný není pouze samotný fakt, že dané tituly se nastudují a uvedou, nýbrž také skutečnost, že se pro ně nachází divácké zázemí, jak vypovídá celoroční průměr návštěvnosti 95 procent při kapacitě moderní budovy Musiktheateru přes tisíc míst.

Ale na počátek souřadnice. Paul Hindemith je bezesporu jeden z klíčových tvůrců moderní hudby po druhé vídeňské škole. Dirigent Gerrit Priessnitz ve svém expozé na tiskové besedě 6. dubna v Linci zařadil Hindemitha do silné pětky dvacátého století, podle něho tvořené ještě Prokofjevem, Bartókem, Stravinským a Šostakovičem. Vrcholné dílo Harmonie života navíc zahrnuje ve svém půdorysu scénáře přímo města Linec a nejvíce Prahu! Linec uvedl Harmonii života již v roce 1967 jako rakouskou premiéru (deset let po premiéře v Mnichově pod taktovkou autora), poté roku 1980. Německá hudba ráda zdůrazňuje čtyři velká B – Bach, Beethoven, Brahms a Bruckner. Anton Bruckner, rodák z Lince, má pochopitelně v tomto městě mimořádné pozice.

Paul Hindemith je ovšem pokládán za následovatele linie těchto velkých jmen německé tvorby. Mistr uměleckého směru Nová věcnost, Bach dvacátého století.

Paul Hindemith (zdroj commons.wikimedia.org)

Vrcholné operní dílo – Harmonie světa – je označováno jako nejbližší v návaznosti na Brucknera svými rezonancemi na postromantický sloh, které v předešlých dílech nenalézáme. Byť jisté podobné rysy s operou Malíř Mathis se dají vystopovat. Opera Harmonie světa je zajímavé dílo, jeho závěrečné polyfonní zpracování fugy snad ani nemá obdoby. Opera je koncipována o pěti dějstvích a čtrnácti obrazech, libreto ve starobylé němčině si autor napsal sám. Tématem libreta je Keplerovo a Valdštejnovo hledání kosmické harmonie na pozadí scénáře třicetileté války (1618–1648). Šlechtic Valdštejn (v díle Wallenstein) je hvězdám věřící generál, démon, jenž se stává přímým Keplerovým protihráčem.

Hudební styl ukazuje koncertantně-polyfonní úseky, sbory jsou naplněné duchem kontrapunktu. Vrcholem opery je závěrečná obrovská apoteóza, kdy se prostřednictvím barokní alegorie scéna mění v klenbu nebes a hrdinové příběhu v nebeská tělesa – Kepler v Zemi, Valdštejn v Jupitera, císař Rudolf II. ve Slunce, voják Ulrich v Mars, Keplerova žena ve Venuši, matka Keplera v Měsíc. To je využito pro mohutnou fugu a passacaglii ve smyslu kréda opery – „nad naším životem vládne zákon harmonie“.

V Linci jsem zvyklý na výbornou úroveň hudebního nastudování. Jak pravil trefně bývalý ředitel Wiener Staatsoper, úroveň operního divadla se vždy rychle rozpozná podle kvality orchestru. Bruckner Orchester Linz je výborné koncertní symfonické těleso s povinnostmi v opeře i operetě, má sto třicet interních členů. Jeho vytížení je pro mne až neuvěřitelné. Ale takový typ orchestru potřebuje nutně výborné dirigenty. Hindemitha dirigoval mladý dirigent Gerrit Priessnitz (žák šéfa opery Daviese), jenž má na kontě již mnoho úspěchů, mimo jiné stál již vícekráte za pultem Wiener Staatsoper, ve Volksoper dirigoval mimo mnohá jiná díla též Dvořákovu Rusalku. Když jsem ho viděl poprvé na generálce opery, žasnul jsem nad perfekcí gesta, kde není jediný pohyb zbytečný, ale i nad lehkostí, se kterým tak mimořádně obtížné dílo, plné rytmických rébusů, s přehledem zvládá.

Na první repríze jsem měl výhodné místo, ze kterého jsem mohl pana dirigenta krásně sledovat. Tak báječný a zainteresovaný dirigentský výkon jsem v opeře dlouho nezažil. Naprosto exaktní avíza svědčila o dokonalé znalosti složité partitury. Na dirigentovi zde stojí podle mého pozorování podstata úspěchu inscenace. Za dlouhé, tři a půl hodinové představení nedošlo k jediné nepřesnosti v obtížných rytmech, orchestr zahrál partituru zvukově zcela vyrovnaně v sekcích, bezvadně v intonaci a v obdivuhodně široké paletě dynamiky! Nikde nekryje sólisty. Žesťová skupina byla ozdobou všech podmanivých vrcholů a zejména impozantního finále opery, zachovává si měkkost a kultivaci v tónech, které tvoří základnu i pro nejbřesknější fortissima. Ta nikde nemají hrubost. Jedním slovem – bravo!

V přímé návaznosti na orchestr musím vyzdvihnout posílený veliký sbor v nastudování zkušeného Georga Leopolda. Musel zpívat z různých pozic, daných režií, často přímo z hlediště (první řada je zadána pro potřeby sboru). Se samozřejmou přesností, byť se na dirigenta dívá zezadu a z různých úhlů, jak režie určuje. Orchestr a sbor vytvořily páteř vysoké hudební úrovně večera.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Hindemith: Die Harmonie der Welt (Landestheater Linz 2017)

[Total: 43    Average: 4.8/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama