Znovu a ještě lepší. Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia a sestry Labèqueovy

Po prvním zážitku ve velkém sále Auditoria Parco della Musica, kdy se orchestr představil dravě, ale usměrňován lotyšským dirigentem Andrisem Pogou (recenze zde), po meditativním Bachově Mesiáši na Velký pátek a po zážitku s nezkrotnou Yuja Wang v Čajkovského Prvním klavírním koncertu přišla na řadu další závažná hudba, Mahlerova Pátá symfonie.

Interpretace populární Mahlerovy symfonie nabízí nepřeberné množství možností, jak tuto hudbu uchopit, a je pro některé dirigenty výzvou k vlastnímu vystavění Mahlerova hudebního světa. Lyrická i dravá místa symfonie k tomu doslova vybízejí. Proto se občas může stát, že z jedinečné a výrazově obsáhlé skladby zbude pouze torzo a vznikne jakási populární a romanticky interpretovaná melodická skladba, ve které její modernita zcela zanikne. Hostující americký dirigent Michael Tilson Thomas ovšem dobře věděl, kde tato moderní místa hledat, a k celé symfonii přistoupil nesmírně klidně, vycházeje z pocitu pesimismu, který ale hledá světlá místa v pozemském světě. A tato místa jsou v Páté symfonii cis moll nesmírně silná.

Už při Smutečním pochodu první věty byla trubkovému sólu ponechána větší míra prostoru. Tento přístup se v následujících taktech opakoval. Rozvolněná interpretace byla znakem celé skladby, což se v její stopáži projevilo v několika minutách navíc oproti obvyklé délce. Momenty tichého meditativního zvuku nebyly ale jen ve známé čtvrté větě symfonie. Tato místa bylo možné nalézt již v popisovaném smutečním pochodu. Symfonici i přesto několikrát nečekaně změnili důraz a očekávané vyznění zcela proměnili. Citovost v pochodu byla přítomna hlavně v precizně hrajících smyčcích. Jistotu ovšem vykazovaly všechny nástrojové sekce orchestru.

Druhá věta ve skutečnosti představuje v architektuře symfonie jakýsi první větný celek, kdy předchozí Smuteční pochod je větou, která stojí vzhledem k ostatním větám poměrně stranou. Začala opravdu bouřlivě, jak požaduje autor, ovšem promyšleně. Bouřlivá atmosféra často měnila charakter hudby a Tilson Thomas v klidných pasážích dost snížil tempo. Ve třetí větě – Scherzu se symfonici tempově „probudili“ a lehce a hravě vytvořili tanečný ländler s dodržovaným důrazem na první dobu. Šlo o tempově nejsvižnější část symfonie s gradujícím závěrem v nesmírně rychlosti.

Ve čtvrté větě bylo ukryto prakticky vše. Srdečnost a láska, klid i rozvážnost. Pocit štěstí a naděje se střídal s momenty velikosti a neskonalých dálek. Řemeslná práce symfoniků a vysoká čistota a komplexnost zvuku budovala silné výrazové oblouky. Byla to ale hudba nadále moderní, nepadající do přílišného patosu, jenž posluchač mohl u předchozích „pomalejších“ vět očekávat. Poslední věta Rondo byla jen gradací vět předchozích a stejně precizně zahraná. Zvyšovala svoji objemnost ve fanfárách závěrečné pasáže, kterými v rychlém sledu triumfálně uzavřela originální pojetí celé Mahlerovy Páté v Římě.

Zajímavé bylo pozorovat další interpretační stránku sester Labèqueových, odlišnou než v Glassově minimalistické moderně s mladými hudebníky z European Union Youth Orchestra (recenze zde). I přesto, že jsou obě sestry na scéně již několik desetiletí, stále je to nesmírná souhra a citovost, která je činí zajímavým fenoménem mezi klavírními dvojicemi. V Koncertu pro dva klavíry Es dur KV 365 Wolfganga Amadea Mozarta tak vynikla především interpretovaná souhra a přirozenost, vycházející jistě ze společného osobního pouta obou dvojčat. Byla to poctivá a zručná hra bez sebemenšího zaváhání, která neměla potřebu dělat z Mozartova koncertu senzaci za každou cenu. I přes možnosti hledat v Mozartově hudbě nová a zajímavá místa v interpretaci je dnes velkou devizou hudebníků poctivá a v intencích Mozartovy tvorby provozovaná hudba. Přesně tak, jako tomu bylo u hry sester Katii a Marielle Labèqueových. Hry poctivě pracující s dynamikou a odkrývající jednotlivé plochy koncertu i nepatrné skryté detaily. Křehká v Andante i hravá v Rondu, kouzlící s přirozeně plynoucím koncertem. Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia i maestro Michael Tilson Thomas tak našli společnou řeč a Mozartův Koncert pro dva klavíry Es dur KV 365 dovedli se sestrami Labèqueovými k naprosté dokonalosti.

Hodnocení autora recenze: 100%

Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia
Dirigent: Michael Tilson Thomas
Katia Labèque (klavír)
Marielle Labèque (klavír)
25., 27. a 29. května 2017 Auditorium Parco della Musica Řím
(psáno z koncertu 29. 5. 2017)

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Concerto per due pianoforti K 365
Gustav Mahler: Sinfonia n. 5

www.santacecilia.it