Jindra Pokorná, první Míla v Janáčkově Osudu

  1. 1
  2. 2

V historii Brna, a týká se to nejen umění, se setkáme se jmény mnoha osobností, které do města na soutoku Svitavy a Svratky přišly až ve zralém věku odjinud, mnohdy i z často opovrhované Prahy, a zůstaly mu věrné do konce svého života. Byl to i případ dlouholeté sopranistky operního souboru Národního divadla v Brně, paní Jindry Pokorné, od jejíhož narození uplynulo 24. července devadesát let.

Jindra Pokorná (foto archiv ND Brno)
Jindra Pokorná (foto archiv ND Brno)

Jindra Pokorná se narodila severočeském Ústí nad Labem, kde prožila prvních dvanáct let svého života. Poté, co se Ústí stalo v důsledku mnichovské dohody součástí hitlerovského Německa, se rodina přestěhovala do nedalekých Veltrus. Toto městečko žilo, jak tomu tehdy běžně bývalo, zajímavým kulturním životem, o který pečovali především místní amatéři. Mladá studentka Obchodní akademie a posléze úřednice Jindra Pokorná se do něj zapojila a velmi ji v tom podporoval její bratr, zanícený divadelní ochotník. Hrála a zpívala v místním ochotnickém spolku a právě tam si jí povšiml místní slavný rodák, tehdy velmi populární divadelní a filmový herec Otomar Korbelář, který do svého rodiště pravidelně zajížděl. Poradil jí, aby se věnovala studiu zpěvu. Jindra Pokorná jeho rady uposlechla, úspěšně složila zkoušky na pražskou Konzervatoř a tam se stala žákyní někdejší sólistky brněnské opery, Běly Rozumové-Chalabalové. Nebude v žádném případě na škodu, když se u jména této pěvkyně zastavíme, a to nejen proto, že letos 5. srpna uplyne třicet let od její smrti.

Příbramská rodačka Běla Rozumová (narodila se 8. února 1903) se stala po studiích zpěvu v Praze a ve Vídni v roce 1923 sólistkou opery ve slovinské Lublani, kde tehdy působilo poměrně dost Čechů. Byl mezi nimi i pozdější brněnský dirigent Antonín Balatka. Možná, že to byl právě on, kdo upozornil tehdejšího šéfa opery a pozdějšího ředitele divadla, dirigenta prvních uvedení Janáčkových oper Františka Neumanna na mladou sopranistku.

V roce 1925 se Běla Rozumová stala sólistkou brněnské opery. Působila v ní deset let. V Brně se prosadila a vytvořila zde několik desítek rolí od koloraturních partií jako byly Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně, Konstance v Únosu ze Serailu anebo Filina v Thomasově Mignon, až po postavy jako byla Liu v prvním brněnském provedení Pucciniho Turandot. Z jejích dalších rolí připomeňme verdiovské postavy (Gilda v Rigolettovi, titulní role v Traviatě či páže Oskar v Maškarním plesu), Norinu v Donizettiho Nápoji lásky, Karolinu ve Smetanových Dvou vdovách anebo Marfu v Carské nevěstě Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Zpívala v řadě původních novinek (postava Anči v prvním uvedení Novákova Dědova odkazu, titulní hrdinka v opeře Jaroslava Vogela Mareja a jednou z jejích posledních brněnských rolí byl Ženich v premiéře Her o Marii Bohuslava Martinů).

Z Brna odešla do Národního divadla, kam následovala svého manžela, dirigenta Zdeňka Chalabalu. Posléze se věnovala úspěšně pedagogické činnosti. Jejími žákyněmi byly vedle Jindry Pokorné například výtečná představitelka Kostelničky a Emilie Marty Marie Steinerová anebo mezzosopranistka Libuše Lesmanová.

Zpět však k Jindře Pokorné. Do Janáčkovy opery v Brně ji angažoval Zdeněk Chalabala, který se do souboru vrátil v roce 1947 jako jeho šéf. Brněnskému publiku se představila v roli Barče ve Smetanově Hubičce a poté v postavě První žínky v Dvořákově Rusalce.Tyto postavy ji pak provázely dlouhá léta. Na Chalabalovo doporučení zpívala na počátku svého brněnského působení rovněž v souboru zpěvohry. Vytvořila zde několik rolí jak v klasickém operetním repertoáru (náročné partie Adély ve Straussově Netopýru a Fiametta v Boccaciovi Franze von Suppé), tak v soudobých novinkách jako byla role Stelly v Dunajevského Volném větru. Ztvárnila rovněž roli Lidunky v Tylově a Škroupově Fidlovačce. Do souboru zpěvohry si odskočila ještě v sedmdesátých letech v představení Offenbachiáda, které bylo složeno ze dvou jednoaktových děl Jacquese Offenbacha- Dobrodružství na večerce, kde účinkovala v postavě Madame Jobinové, a Dafnis a Chloe.

Jindra Pokorná (foto archiv ND Brno)
Jindra Pokorná (foto archiv ND Brno)

Zdeněk Chalabala sice z Brna v roce 1952 odešel, ale nový šéf František Jílek, který nastoupil na jeho místo a stál v čele souboru více jak čtvrtstoletí, si byl dobře vědom představitelských možností a schopností Jindry Pokorné a pověřoval ji četnými závažnými úkoly v široké žánrové šíři, jak je přinášel provoz repertoárového divadla. Její jasně znějící lyrický soprán s výbornými výškami, výtečně zvládnutá pěvecká technika a osobnostní parametry ji přímo předurčovaly pro role českého operního repertoáru. S mnohými z nich se setkávala postupně v několika inscenacích.

Zpívala a hrála ve všech Smetanových operách. Vedle již zmíněné Barče v Hubičce patřily k jejím stěžejním postavám především Mařenka v Prodané nevěstě, Jitka v Daliborovi a suverénní Karolina ve Dvou vdovách.

B.Smetana: Prodaná nevěsta - Jindra Pokorná (Mařenka) - ND Brno 1967 (foto Rafael Sedláček)
B. Smetana: Prodaná nevěsta – Jindra Pokorná (Mařenka) – ND Brno 1967 (foto Rafael Sedláček)

Braniborech v Čechách byla představitelkou Vlčenky, v Tajemství Blaženky, v Čertově stěně nejdříve Katušky, kterou později vyměnila za Hedviku. V několika inscenacích Libuše zpívala Prvního žence.

Vedle První žínky, jejíž byla stabilní dlouholetou představitelkou, si zazpívala v Rusalce i titulní roli. V dalších Dvořákových operách se s ní mohli diváci setkávat v postavě Terinky v Jakobínovi a ztvárnila rovněž roli Xenie v Dimitrijovi. Ve Fibichově Šárce účinkovala v roli Svatavy.

A.Dvořák: Dimitrij - Jindra Pokorná (Xenie), Vilém Přibyl - ND Brno 1972 (foto Rafael Sedláček)
A. Dvořák: Dimitrij – Jindra Pokorná (Xenie), Vilém Přibyl (Dimitrij) – ND Brno 1972 (foto Rafael Sedláček)
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama