Dirigování je vysoká škola diplomacie. Jiří Bělohlávek slaví sedmdesátiny

Je znám již léta dokonalou profesionalitou, pozorností k detailům i smyslem pro barevnost hudby. Nynější šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek se ve světě klasické hudby prosadil precizností, kvalitou i důrazem na interpretace českých skladatelů. „Hudba je smysl mého života. Já dokonce pociťuju radost, i když si noty jenom čtu,“ řekl jednou šéf proslulého londýnského Symfonického orchestru BBC z let 2006 – 2012 Jiří Bělohlávek, který 24. února oslaví sedmdesátiny.

Česká filharmonie & Jiří Bělohlávek - 13.1.2016 (foto © Petra Hajská)
Česká filharmonie & Jiří Bělohlávek – 13. 1. 2016 (foto © Petra Hajská)

V květnu 2012 obdržel Řád britského impéria, který mu udělila královna Alžběta II. za službu hudbě. Od roku 2001 je také nositelem české medaile Za zásluhy. Bělohlávek je také prvním dirigentem, jemuž se po legendárním Herbertu von Karajanovi podařilo získat prestižní cenu Gramophone Award za orchestrální nahrávku ve dvou po sobě následujících letech (v roce 2012 za nahrávku symfonií Bohuslava Martinů a o rok později za nahrávku hudební básně Pohádka Josefa Suka).

Gentleman vždy zachovávající dekorum je fanatikem dokonalé přípravy. Své představy o barvitosti zvuku dokáže hráčům výstižně zprostředkovat až do nejjemnějších nuancí. „Dirigování je vysoká škola diplomacie,“ řekl jednou Jiří Bělohlávek, který o sobě tvrdí, že je povahou introvert a povoláním absolutní extrovert. Podle něj „má mít dirigent dostatek pevnosti, aby uměl svou představu sdělit a vyžadovat, ale zároveň má mít i dostatek empatie, aby uměl reagovat na citlivou situaci, která může nastat“.

V posledních sezonách sklízí Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií, kterou vede od září 2012, úspěchy doma i na zahraničních turné. Vystupoval v nejprestižnějších koncertních sálech, kromě toho pořídil s orchestrem u společnosti Decca ceněnou nahrávku všech Dvořákových symfonií a koncertů.

Českou filharmonii řídil už ve čtyřiadvaceti letech jako asistent tehdejšího šéfa Václava Neumanna, kterého si velmi vážil. Stálým dirigentem filharmoniků se stal v roce 1981 a funkci šéfdirigenta po Neumannovi převzal v roce 1990. Po dvou letech úspěšné spolupráce byl vynucený odchod a způsob, kterým se přerušení vzájemné důvěry se členy orchestru odehrálo, pro Bělohlávka zklamáním. Část orchestru si odhlasovala jako nového šéfa Gerda Albrechta a Bělohlávek rezignoval.

K situaci v České filharmonii se pak Jiří Bělohlávek vyjádřil v lednu 1996, kdy deníku Právo mimo jiné řekl, že z filharmonie „momentálně nevyzařuje duchovní jas, ta nejdůležitější kvalita, kterou má přinášet“. S filharmonií ale nikdy nepřestal spolupracovat.

Česká filharmonie - Jiří Bělohlávek & David Garrett (Dvořákova Praha 17.9.2015)(foto Petra Hajská)
Česká filharmonie – Jiří Bělohlávek & David Garrett (Dvořákova Praha 17. 9. 2015)(foto Petra Hajská)

Jiří Bělohlávek již dlouhá desetiletí vystupuje s předními evropskými a severoamerickými orchestry. Patří mezi ně například Symfonický orchestr BBC, Rotterdamská filharmonie, kde působí jako hlavní hostující dirigent, jako hostující dirigent řídil rovněž Berlínskou filharmonii, Newyorskou filharmonii, Orchestr lipského Gewandhausu, Bostonský symfonický orchestr, Vídeňské filharmoniky, Clevelandský orchestr a další.

Bělohlávka poutá hluboký vztah k mnoha dílům známých i méně známých českých skladatelů, zejména Dvořáka, Janáčka a Martinů. V roce 2004 dobyl s Janáčkovou Káťou Kabanovou největší operní metu, newyorskou Metropolitní operu. V únoru 2007 se tam vrátil opět s Janáčkem, s Její pastorkyní, v březnu 2009 s Dvořákovou Rusalkou.

Vedle toho má ale Jiří Bělohlávek zvláštní vztah třeba k repertoáru britskému – v čele Symfonického orchestru BBC, u kterého byl hlavním hostujícím dirigentem již od roku 1995, řídil světové premiéry mnoha britských děl. V letech 2010 a 2012 se mu navíc dostalo vzácné výsady dirigovat závěrečný koncert londýnských Proms.

Pravidelně také diriguje operní inscenace a v posledních sezonách řídil představení ve Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře a Královské opeře v Covent Garden či na festivalu v Glyndebourne. V repertoáru má operní díla Mozarta, Čajkovského, Dvořáka, Wagnera, Janáčka či Martinů.

Pražský rodák Jiří Bělohlávek začínal jako violoncellista, ale záhy u něj převládlo dirigování.

Jiří Bělohlávek hraje na violoncello (foto archiv)
Jiří Bělohlávek hraje na violoncello (foto archiv)

Už za studií na AMU, která dokončil v roce 1972, se stal finalistou Karajanovy dirigentské soutěže. Samostatně pak začínal u Státní filharmonie Brno. Od roku 1977 vedl dvanáct let Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a naplňoval svou „vidinu vytvoření konkurenčního ansámblu výkonnostně srovnatelného s Českou filharmonií“.

Po dvouletém šéfování České filharmonie vytvořil z mladých hudebníků v roce 1994 Pražskou komorní filharmonii, kterou vedl až do roku 2005. Od roku 1995 též vyučuje dirigování na HAMU, kde vychoval řadu výborných dirigentů mladé generace – Jakuba Hrůšu, Tomáše Netopila či Tomáše Hanuse.

Ne vždy se ale všechny záměry zdařily. Nesplnění dohodnutých podmínek znamenalo, že v roce 1997 odmítl místo šéfa Opery Národního divadla, stejně jako v roce 2004 odešel z funkce designovaného uměleckého ředitele Slovenské filharmonie.

Jiří Bělohlávek je ženatý, má dvě dcery. Jeho životnímu jubileu jsme se věnovali před pár dny, při příležitosti narozeninového koncertu České filharmonie (najdete zde).

Mimořádný koncert České filharmonie k 70. narozeninám Jiřího Bělohlávka - 13.2.2016 Praha (foto Petra Hajská)
Mimořádný koncert České filharmonie k 70. narozeninám Jiřího Bělohlávka – 13. 2. 2016 Praha (foto Petra Hajská)

Související články


Napsat komentář

Reklama