Jiří Gemrot: Nezatracujte soudobou hudbu!

  1. 1
  2. 2

Výlučně partitury našich současníků bude mít dnes večer na svých pultech v pražském Rudolfinu Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Díla pánů Temla, Filase, Bartoně a Gemrota přednesou za jeho doprovodu varhaník Aleš Bárta, trumpetista Otto Sauter, saxofonista Jiří Hlaváč a klarinetista Irvin Venyš, u dirigentského pultu stane Marek Šedivý. Přečtěte si rozhovor s hudebním skladatelem, režisérem a pedagogem Jiřím Gemrotem, který do dnešního programu SOČRu přispěl svojí Druhou symfonií.

Jiří Gemrot

 

Pane Gemrote, co stálo na začátku vaší barvité životní cesty s hudbou?

Jak to tak bývá, hudbymilovní rodiče. Oba zpívali, maminka dokonce profesionálně. A nechali mě učit se na klavír.

Od kdy jste věděl, že bude správné zaměřit se na hudbu profesionálně?

Kolem puberty mě dostihly lajdácké sklony. Když už mně rodiče vyhrožovali, že mě z klavíru odhlásí, nějak víc jsem si uvědomil, že bych bez muziky nedokázal být šťastný.

Na první pohled se zdá, že se v tomto „potatila“ vaše dcera Michaela, operní a muzikálová zpěvačka. Co další děti? Nakolik potřebují ke spokojenému životu hudbu?

Starší dcera Kateřina je houslistka. Dva roky hrála sekund v ansámblu Pavel Haas Quartet, pak přešla na klidnější život – je členkou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, hrává i v PKF-Prague Philharmonia, především však v současnosti tráví většinu času se svými synky, Honzíkem a Adámkem. Syn Adam hrál dobře na klavír, ale studií na konzervatoři zanechal ve druhém ročníku a dnes se ubírá jinou profesní cestou.

Jsou pro vás potomci i inspirací k tvorbě?

Pro každé ze svých dětí jsem něco napsal. Když Kateřina začínala s houslemi, vznikla Hudba pro Kačku (vyšla tiskem). Adamovi jsem složil Toccatinu a Tři malá preludia, se kterými objížděl dětské soutěže a která rovněž vyšla tiskem. Pro Míšu to byla Ukolébavka pro soprán, cello a klavír na slova Jaroslava Seiferta, kterou jako začínající natočila v Českém rozhlase. Aktuálně jsem pro Míšu udělal aranže árie Rusalky a Hřbitovní scény z Fantoma opery s klavírním kvintetem a během jara budu Dvořákovy Milostné písně instrumentovat pro smyčcové kvarteto. Jedeme totiž koncem srpna na festival do francouzského Luberonu, kde mám premiéru Třetího smyčcového kvartetu a Míša tam Milostné písně uvede.

Vaše skladby se ostatně často uvádějí v zahraničí. Jak jste spokojen s mírou jejich výskytu na tuzemských pódiích?

Být hrán častěji je touhou každého skladatele, mě nevyjímaje. Nejsem však ekonomicky závislý na tom, jak často se mé skladby hrají. Tvorba je pro mě navíc velmi intimní činností, se kterou nechci a neumím nakládat jako se zbožím. Nikam se proto nenabízím. Potěší mě zájem o mé kompozice, ale v jejich propagaci nevyvíjím žádný tlak.

Dnes si vaše noty položí na pult hráči Symfonického orchestru Českého rozhlasu, se kterým jste ovšem velmi těsně spjat rovněž coby hudební režisér. Můžete posluchačům tuto profesi trošku přiblížit?

Hudební režisér odpovídá za souhlas nahrávky s partiturou díla. V okamžiku nahrávání je jeho vedoucím. Těší mě stálá práce s živou hudbou, detailní poznávání široké literatury, blízká spolupráce s vynikajícími umělci a skutečnost, že spolupracovníci ve studiu (zvukoví mistři, technici) jsou skvělí odborníci a báječní lidé. Daní za tuto práci je únava sluchu a občasný pocit, že práce ve studiu ubírá prostor pro vlastní tvorbu. Ale život to tak rozhodl a život rozhoduje správně.

Jakou skladbu si teď hýčkáte v představách? Co byste rád vytvořil?

Většinou píši na přímé objednávky. Aktuálně mám rozpracovanou skladbu pro Barok Collegium a mimo jiné jsem na tento rok přislíbil Vilému Veverkovi hobojový koncert. Rád bych vytvořil lepší skladby než dosud. To je, myslím, můj hlavní motor – snaha, aby každá příští skladba překonala tu napsanou. Někdy se zadaří, někdy to při sebelepší vůli na sto procent nevyjde, ale cíl je jasný. Nedostižný ideál je třeba stále sledovat.Jiří Gemrot

Využíváte při kompozici moderních technologií?

Máte na mysli třeba notační programy? Moji studenti je často využívají, já nikoliv. Pracuji postaru s tužkou a především gumou, o níž mí učitelé tvrdili, že je nejdůležitější potřebou skladatele. Notebooky mohou být dobrou pomůckou pro čistopis díla, ale také  mohou zradit, a to nejenom technickou poruchou, ale i zlenivěním vlastní hlavy, která na rozdíl od nich může fungovat kdykoliv. Pokud se skladatelé opírají o pomoc počítače příliš, je to na výsledku poznat.

Máte za léta kompoziční práce vypozorováno, jaké podmínky a okolnosti jsou u vás garantem takřka ideálního tvůrčího rozpoložení?

Kompozice vyžaduje ze všech mých činností (tedy vedle režie a učení) nejvíce energie. Nejradši komponuji dopoledne, kdy je hlava odpočatá. Potřebuji být u práce sám, s nástrojem pro kontrolu a je mi vlastně jedno, kde jsem. Jednu skladbu, s níž jsem pak krátce na to letěl do Japonska, jsem psal na poslední chvíli na dovolené u moře.

Zažíváte často pocit, že na vás hudba doléhá v nadměrném množství? Nebo si naopak říkáte, že je na světě spousta báječné muziky, a tudíž není možno ustat, je třeba objevovat další a další….

Rozlišuji poslech hudby a hudební smog: obtěžuje mě nežádoucí poslech hudby v obchodě, restauraci. Myslím, že to vede k otupení, pro něž nejsme schopni patřičně si užít poslech dobré hudby jakéhokoliv žánru. Ticho je stejný dar jako světlem nerušený pohled na noční nebe. Na světě je tolik nádherné hudby, že není možné za život poslechnout vše. To mě mrzí, ale neznamená to ustat v tvorbě. Je potřebou, která k lidem patří, a je-li každý člověk neopakovatelný originál, znamená to, že může stvořit i originální, neopakovatelnou hudbu.

V tomto večeru je nasnadě otázka – proč se publikum bojí soudobých autorů? Víte to?

Snad to tuším. Provozování soudobé hudby je do jisté míry živou dílnou, kterou navíc ovlivňují různé nehudební zájmy. Historická hudba je jich prosta, čas vykonal své dílo a zůstalo to nejlepší. Ale u toho nelze zůstat, nelze žít jen z rodinného stříbra nebo skvělého skanzenu.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář