Jiřina Marková-Krystlíková: Stát na jevišti a zpívat je nekonečný pocit krásna

  1. 1
  2. 2
S první dámou dětské opery Jiřinou Markovou-Krystlíkovou jsme se sešly o adventu na půdě Pražské konzervatoře, kde vyučuje klasický zpěv. Jako třiadvacetiletá měla šanci odejít za velkou louži a zpívat v Metropolitní opeře v New Yorku, nedokázala však opustit rodinu a zůstat v cizím, byť pro ni přátelském prostředí. Přestože její sólová kariéra v opeře byla politickými okolnostmi utlumena, dokázala si vybojovat své prestižní místo na slunci v jiné oblasti a tou je nejen výchova mladých sólistů, ale také nadšených diváků. Proč nechce nikdy z repertoáru vyřadit operu Brundibár Hanse Krásy? Kdo z odchovanců Dětské opery Praha zpívá v tenorových a basových partech ve scénickém provedení „Rybovky“? Kde bere Dětská opera Praha svůj repertoár – má snad dobře utajeného dvorního skladatele? A kam se poděl cyklus Opera nás baví, natočený Českou televizí?
Jiřina Marková-Krystlíková (foto archiv ND Praha)

Jak se zrodila Dětská opera Praha? Můžete přiblížit začátky tohoto dnes už věhlasného souboru?

Dětská opera Praha vznikla na půdě naší soukromé hudební školy v Týnské ulici – dá se říci samospádem. Při škole jsme založili kroužek herectví, který vedl Bohuslav Maršík z Národního divadla. Jako první jsme hráli představení Georga Philippa Telemanna Kantor a žáci v Divadle pod Palmovkou. V té době jsme mysleli, že to bude jednorázová záležitost, ale měli jsme takový úspěch a tak nás to – děti i spolupracující dospěláky – bavilo, že se to „zvrhlo“ v založení Dětské opery Praha. V té době mě pan dirigent Zdeněk Košler z Národního divadla upozornil na opery Brundibár Hanse Krásy a Ogaři Jaroslava Křičky a zároveň jsme dostali nabídku působit v prostorách Kolowratu, kde byla Dětská opera v roce 1999 oficiálně pokřtěna.

Opera Brundibár, kterou Hans Krása zkomponoval těsně před válkou v roce 1938, je velmi senzitivní záležitost. Čím je pro vás osobně významná?

Dětská opera Brundibár vznikla pro soutěž, kterou vypsalo tehdejší Československé ministerstvo školství a národní osvěty. Hans Krása ji zkomponoval na libreto Adolfa Hoffmeistera. První provedení nastudovali chovanci židovského útulku v Praze, bohužel skladatel to již nezhlédl. Byl deportován do Terezína. Zanedlouho po něm i Rudolf Freudenfeld, syn ředitele útulku, jenž s dětmi operu nastudoval. Tato opera se v Terezíně dočkala více než padesáti oficiálních repríz. Na těchto představeních se podílel i můj profesor Karel Berman. Já jsem se setkala s několika přeživšími, kteří v těchto představeních hráli, a ti říkali, že to byly nejkrásnější, nejšťastnější a nejveselejší chvíle, které v té době zažili. Sama za sebe jsem si vytýčila cíl, že dokud budu v čele souboru Dětské opery Praha, bude se Brundibár hrát na památku všech nevinných dětí, které tam zcela nesmyslně zahynuly. Teď už máme třetí inscenaci a vydali jsme i unikátní CD, na kterém jsou obě verze – předterezínská i terezínská. Brundibára opravdu hrajeme celou dobu a provedli jsme jej na mnoha místech ve světě.

Hans Krása: Brundibár – ČT: Opera nás baví (zdroj ceskatelevize.cz)

Rybovu Českou mši vánoční jste upravili do hrané podoby a natočili ji i pro Českou televizi. Zpíváte ji podle originálu nebo v nějaké úpravě? Zpívají tam jen děti z Dětské opery Praha?

„Rybovka“ je v naší zemi pro mnoho generací symbolem českých Vánoc a provází mě po celý život. Dětská opera ukazuje dílo v divadelní podobě, kde je přítomna i osoba skladatele. Ožívají postavy zpěváků, pastýře, Panny Marie a ostatních venkovanů v dobových kostýmech, a navíc Rybovu mši prolínáme prózou z českých zvyků. Hrajeme ji v úpravách s menším orchestrem, se smyčcovým nebo dechovým kvintetem, nebo jen s varhanami. Dětská opera Praha ji zpívá podle originálu, sopránová a altová sóla pokrýváme mnohdy z vlastních řad, na ta tenorová a basová zveme každoročně ke spolupráci profesionály – často z řad našich „odchovanců“ nebo lidí, kteří nám fandí. Kdo všechno to byl, to by vydalo na telefonní seznam – namátkově mohu jmenovat Adama Plachetku, Romana Janála, Jana Ondráčka, Aleše Brisceina, Jaroslava Březinu a tak podobně. Někdy tam vystupují mí studenti z Pražské konzervatoře, kde učím klasický zpěv. V letošním roce to jsou například studentka pátého ročníku Šárka Stejskalová za soprán, studentka třetího ročníku Tereza Papoušková mezzosoprán, tenor zpívá odchovanec Dětské opery Praha, nyní student brněnské JAMU Martin Vydra a basové party absolvent Pražské konzervatoře a nyní už sólista Národního divadla Lukáš Sládek.

Jakub Jan Ryba: Česká mše vánoční – Děstská opera Praha (zdroj detskaoperapraha.cz)

Má Dětská opera Praha také nějakého svého „dvorního skladatele“?

Nemáme přímo svého dvorního skladatele, ale spousta soudobých českých skladatelů přímo pro nás něco zkomponovala. Jan Frank Fischer dětskou operu Hry, Bohumír Váchal Ejemovic Rézinku, Josef Boháč Červenou Karkulku, současný ředitel konzervatoře Pavel Trojan operu-muzikál Bylo nás pět a Emil Zámečník Rychlé šípy. My potřebujeme nejen jakoukoliv operu psanou pro sólisty, ale aby tam dostal dostatečný prostor i sbor.

Nakladatelství Práh vydalo již poněkolikáté knihu Opera nás baví, poté jste natočili pro Českou televizi i stejnojmenný cyklus. Nakladatelství Albatros vydalo v roce 2015 knihu (Vy)Prodaná nevěsta – mimochodem obě knihy s vydařenými ilustracemi Jiřího Votruby. Pozorujete nárůst zájmu dětského publika o operu a o klasickou hudbu?

Psali mi z pražských i mimopražských škol, zda by nebylo možné, aby Česká televize vytáhla z archivu tento cyklus a aby se to vydalo jako pomůcka pro výuku hudební výchovy na základních a uměleckých školách. Zkoušela jsem to uskutečnit, vložila do toho spoustu energie – ale zdá se, že je to neprůstřelné. Naštěstí ve Stavovském divadle máme pravidelně každý měsíc cyklus Opera nás baví na různá témata, máme tam i soutěže a každé představení navštíví zpravidla okolo pěti set diváků. A děti na ně chodí natolik připravené a vzdělané, že se na každé představení musím připravovat pomalu více než na výuku na konzervatoři. Děti dokonce umí vyjmenovat i Wagnerovy opery! „Škola hrou“ – to je pro mě alfa a omega všeho. A protože je to ojedinělý projekt, jezdí za námi děti s rodiči z celé republiky – a dokonce skupina asi dvaceti lidí z Belgie.

Máte za sebou bohatou operní kariéru v Národním divadle, není vám líto, že v době, kdy jste byla na vrcholu, nebyly tu otevřeny pomyslné dveře do zahraničí?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama