John Malkovich: sériový vrah v Rudolfinu

  1. 1
  2. 2

Ve čtvrtek 2. června se uskutečnila jedna z nejostřeji sledovaných událostí letošního ročníku festivalu Pražské jaro. V hlavní roli hudebního moritátu pro barokní orchestr, dva soprány a jednoho herce na text Michaela Sturmingera totiž vystoupil světoznámý americký herec John Malkovich. Mne osobně do Rudolfina přitáhl i Orchestr Wiener Akademie s dirigentem Martinem Haselbőckem a sopranistka Bernarda Bobro, kterou jsem asi před rokem a půl slyšel ve vídeňské Volksoper jako vynikající Violettu. Druhou zpěvačkou večera byla Aleksandra Zamojska.

Inscenace vznikla před třemi roky a nyní s ní účinkující hostují s úspěchem po celém světe. Představení již bylo zaznamenáno na CD i DVD, má vlastní internetovou stránku, na níž si můžete přečíst kompletní hru, kritiky na jednotlivá představení a portréty účinkujících, objednat si nahrávky a prohlédnout bohaté fotogalerie.

Stejně jako asi většina publika jsem i já věděl, že budeme svědky zpovědi rakouského sériového vraha Jacka Unterwegera, ale netušil jsem, jakým směrem se představení bude ubírat a jak do něj bude začleněna barokní a klasicistní hudba. Pro ty, co na představení nebyli a/nebo se jim nechce číst celou hru, podávám následující přehled představení i se svými pocity.

Orchestr byl umístěn v zadní části pódia, před ním stál zelený stůl s kancelářskou židlí, na stole lampička a několik knih. Nad pódiem instalovaný světelný park umožnil různě nasvěcovat scénu za téměř naprosté tmy v Rudolfinu. Představení otevřela úvodní scéna z Gluckova baletu Don Juan. Tajemná hudba s odvážnými souzvuky nemohla nepřipomenout některé momenty z Mozartova Giovanniho, hra orchestru dala tušit, že po hudební stránce budeme svědky špičkové interpretace. V závěru ciaccony na přízračně osvětlenou scénu vešel John Malkovich v bílém obleku s černými brýlemi. Po několika úklonách rozjel k publiku monolog ve stylu amerických stand-up komedií. Zažertoval o svém rakouském přízvuku, který jej pojí s jedním významným Američanem s podobným jménem (Schwarzenegger – Unterweger), ocenil atraktivitu několika žen v sále… člověk měl dojem, že zatím mluví John Malkovich, ale z jemných náznaků bylo postupně možné vypozorovat, že jde již o hlavní postavu, což potvrdil způsob, jakým vyhnal obě zpěvačky, které se mezitím přišly publiku představit. Oznámil, že bude předčítat ze své knihy, kterou sepsal po smrti, a usedl za stůl.
Orchestr spustil Boccheriniho Ciacconu, ale Malkovich/Unterweger ho nenechal skladbu dohrát (k nevoli dirigenta, na čemž ale hlavní postavě moc nezáleželo, protože „tuhle hudbu jinak nesnáší“) a začal vysvětlovat schéma představení: bude vyprávět příběh s názvem „My Life – Můj život“ a do začínajícího Vivaldiho aranžmá Gaspariniho árie „Sposa son disprezzata“ se rozhovořil o své matce. Vstoupila Aleksandra Zamojska a krásným, čistým hlasem bez jakékoliv známky vibrata začala zpívat text, který se dokonale pojil s právě proneseným textem o Untewegerově matce. I přes tmavší barvu hlasu zněly její výšky jak z nebe, úžasná byla i práce s emocemi, jež do zpěvu vložila a kdy se při vyšších tónech jakoby zajíkala.
  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (2) “John Malkovich: sériový vrah v Rudolfinu

  1. je škoda, že články tohoto typu zůstávjí bez komentářů. Ale jakmile jde o vzájemné osočování a tahanice kolem čehokoliv (zejména sop), málokdo se zdrží slova. Svědčí to o náladě ve společnosti. Škoda. Krásný článek. Skvělý zážitek. Lidé by si měli víc užívat příjemné zážitky a ne se zabývat malichernými hádkami a bojem o poslední slovo, protože život je krátký.

Napsat komentář