Ne že by Smetanova síň 8.ledna Kaufmannův hlasový potenciál neunesla, ale zájem publika o německého tenoristu – krize nekrize – značně převyšoval kapacitu sálu. Z Obecního domu se do sálu přinesla kdejaká vysloužilá židle, přidávaly se vložené řady i přístavky od dveří ke dveřím. Vše se prodalo, a ne za malou cenu.
Koncert měl sváteční atmosféru, lidé si přáli do nového roku, drahé toalety a parfémy doplnila vůně květinové výzdoby (u pódia, kde jsem seděla, nás koncertem provázela omamná vůně čerstvě řezaných lilií). Také program koncertu působil velmi slavnostně a neotřele. Nebyly to obvyklé „operní vypalovačky“ jedna za druhou, Jonas Kaufmann spolu s orchestrem FOK a dirigentem Jochenem Riederem vytvořili harmonický večer ze dvou světů – italské a německé opery. Zvláště ukázka z Kaufmannova oblíbeného wagnerovského repertoáru byla vítaná pro nás, kteří si v Praze mnoho Wagnera v divadlech neužijeme.
Árie se střídaly se vstupy orchestru půl na půl, což někteří kvitovali s nevolí, že nepřišli na FOK, ale na operní hvězdu. Mně to tolik nevadilo, protože dirigent Jochen Rieder se ukázal jako zajímavá osobnost (působil mj. dvě sezony v Bayreuthu) a vedl FOK k citlivému a plastickému projevu, všechny předehry a intermezza provedl s vážností a respektem a staly se reprezentativní složkou programu. Slyšeli jsme předehry z Nabucca, Traviaty (opravdu procítěná), Mistrů pěvců norimberských a Lohengrina, a intermezza z Pucciniho opery Sestra Angelika a slavné Intermezzo z Mascagniho Sedláka kavalíra.
Jonas Kaufmann je v současnosti pěveckou hvězdou první velikosti, zpívá na všech světových operních scénách a spolupracuje s nejlepšími orchestry a dirigenty, jejich výčet by byl hodně dlouhý. Své fanoušky si v Praze získal již minulou návštěvou, i tentokrát jej přivítali více než nadšeně. Své vystoupení zahájil árií Chéniera z 1. aktu stejnojmenné opery Umberta Giordana (Un di all’azzuro spazio), poté pražskému publiku představil árii Romea z nepříliš známé opery Riccarda Zandonaie Giulietta e Romeo (Giulietta, son io). Následovala árie Maurizia z 1. aktu Ciléovy opery Adriana Lecouvreur (La dolcissima effigie). Italskou část programu Kaufmann zakončil árií Turidda z Mascagniho Cavaleria rusticana (Mamma, quel vino é generoso). Po přestávce přišel na řadu Beethoven, árie Florestana z 2. aktu Fidelia (Gott! Welch Dunkel hier!). Následovaly árie z wagnerovských oper, Siegmunda z 1. aktu Valkýry (Winterstürme wichen dem Wonnemond) a z 3. aktu Lohengrina (In fernem Land, unnahbar euren Schritten). Touto árií pěvec citlivě navázal přímo do závěru orchestrální předehry z 1. dějství opery, takže vznikl nový, delší a působivější celek. Právě jeho Lohengrina v Bavorské státní opeře označila mezinárodní kritika za „zjevení“, a Kaufmann jím zakončil oficiální část koncertu.
Kaufmann má velký hlasový materiál, zpívá čistě a korektně, pracuje na výrazu a hudebních frázích, takže v zásadě nemá problém zazpívat cokoli. Po stránce technické mu není co vytknout, vše, co může udělat pro výborný výkon, stoprocentně plní.
Pak jsou zde ale danosti, které pěvec asi ovlivnit neumí – například určitá proměnlivost kvality jeho hlasu. Kaufmann má trochu temněji zabarvený tenor. V nižší dynamice, kdy se snaží zpívat jemně a citlivě, je jeho tón poněkud „utopený“ vevnitř, zní dutě. Naopak když zpívá naplno a vystoupá do vyšších poloh, hlas se rozsvítí, je průrazný a dostává až kovový nádech. Skoro jako by zpívali dva různí pěvci. Zvláště u italského repertoáru byl tento zlom nápadný.
Druhá danost, se kterou se pěvci asi musí narodit, je schopnost komunikovat s publikem, předat mu určitou vřelost a emoce z hudby. Já takový dojem z Kaufmanna bohužel nemám (i když publikum si evidentně získal, a nemalou roli v tom jistě hraje i jeho atraktivní vzhled). Možná je to na scéně v divadle jiné, ale zde stála na pódiu zpívající socha, tvář nehybná, přiměřeně patetický, neměnný výraz, oči zafixované do neutrálního bodu někde v dáli (vydržel dokonce nemrknout po celý závěr Valkýry, opravdu jsem ho sledovala) a vše soustředěné jen na pěvecký výkon. Možná je trémista, možná se jen moc snaží, ale k velkým pěveckým mistrům patří i určitý nadhled a větší lehkost a elegance.
Na nadšené ovace publika tenorista reagoval třemi přídavky: nejprve Tauberovou sladce romantickou Du bist die Welt fuer mich, poté Josého árií La fleur que tu m´avais jetée z Bizetovy Carmen a na závěr rozproudil náladu v sále Cardillovým Core Ingrato. V každém případě Kaufmann nastavil na začátku roku pražské sezoně hodně vysokou příčku.
Jonas Kaufmann (tenor)
Symfonický orchestr hl.m.Prahy FOK
Dirigent Jochen Rieder
8.ledna 2012 Smetanova síň Obecního domu v Praze
Vaše hodnocení tohoto koncertu:
Související články
- Osterfestspiele Salzburg 2012: Nuda v Seville aneb Sasové před branami
- Operní panorama Heleny Havlíkové (56)
- Ze zákulisí: Netrebko, Schrott a Kaufmann
Komentáře: 14
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- Boris Klepal: Jen na vysvětlenou: dal jsem do svého příspěvku odkaz na svou recenzi, což je proti pravidlům diskuse...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
- Dan: a ještě mě napadl malý dovětek: Onehdá jsem se setkal na jedné besedě s lidmi, kteří hovořili s jednou z našich...
- Dan: To tu mezi svými jistě jste, jinde by se někdo těžko zabýval Zráním. Nicméně je podle mne chybné si myslet, že...
- autorka: Kdyby Suk byl Mahler, tak se tu nemáme o čem přít. Před Mahlerem se ze sálu neutíká… Mimochodem to...
- Viktor: Lituji, ale animózní výrok o paní Havlíkové(kterou osobně vůbec neznám, aby bylo jasno)- „její...
- Gregor Samsa: podobně lze ovšem říct, že takhle se recenze nepíší ;-)
- landau: Omlouvám se, asi jsem použil příliš silná slova a nejsem na to pyšný. Mně se ale opravdu zdá, že tato...
- Dan: Dobrý den, vy ne, vy jste reagoval korektně, ale landau měl ignorantský diskusní příspěvek :-) Takhle se přeci...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?









Něco se mně líbilo moc, třeba Turiddu, něco vůbec – třeba Florestan. Takhle jsem ho tedy ještě nikdy neslyšel zpívat a třeba s těmi ppppp to přeháněl. Jsem zvědav, jak Kaufmann dlouho vydrží zpívat, druhá půle mně přišla sestavená včetně přídavků tak, jakoby chtěl stavět na odiv, co všechno jeho hlas vydrží. Myslím ale, že to svědčilo spíš o nerozvážnosti a hlasovém kaskadérství. Kdyby nedej Bože ve Smetance hořelo, pak pořadatelezcela jistě zavřou, protože by se lidi ušlapali.
Kaufmann je veliký trémista, to ostatně autorka odhadla dobře. Navíc není typem člověka, který by měl zpívání a rytmus v těle, takže se hodně soustřeďuje a z toho vyplývá jakási „topornost“ jeho herectví. Na jevišti ještě více patrná. Nicménéně podle mne se za poslední roky vypracoval na vyšší kvalitu. Když si odpustí italský repertoár, který mu opravdu nesedí, pak v německém a klasickém veristickém repertoáru je skvělý.
Ano velmi se zlepšil zejména ve wagnerovském repertoáru, ale souhlasím s Richardem, Florestan je pro jiný typ hlasu. Jinak to byla ale skvělý i když trochu snoby zavalený večer :-)
Nezasloužila by si Praha pořádný nový koncertní sál? Vadila mně také klimatizace, která byla slyšet i při tišší hře orchestru.
Souhlasím s tím, že Kaufmanův výkon byl trochu nevyrovnaný (možná vlivem menší indispozice). Některá čísla programu mu asi celkově nevyšla podle představ (úvodní árie, árie Florestana, první přídavek). Podle mne byly na jeho pěveckém projevu znát jisté (drobné) nedokonalosti: ne všechny výšky byly tak kvalitní a intonačně přesné, jak by asi člověk od něj čekal. Jako kdyby mu místy trochu scházely síly (či jistota) – odtud pak možná ta absence „nadhledu“, o které se zmiňuje autorka recenze. Rovněž třeba náročné crescendo na začátku árie Florestana nebylo úplně zdařilé (na jeho poměry, nakolik mohu soudit). Celá tato árie se mi pak zdála poznamenána určitými problémy v souhře orchestru a pěvce. Některé árie ovšem Kaufmann zazpíval bravurně, cose týče pěvecké techniky i frázování a výrazu. To, že při koncertních vystoupeních šetří dramatickými gesty a má celkově neokázalý projev mi vůbec nevadí, ba naopak. Celkově bych za sebe řekl, že při loňském koncertě podal asi lepší, suverénnější výkon; včerejší koncert zase měl zajímavější program. Orchestr mne nezklamal ani nenadchl, občas hrál tak trochu přibližně, jako kdyby úplně nefungovalo spojení mezi ním a dirigentem. Každopádně koncert byl pro mne mimořádným zážitkem a jeho návštěva stála za to (mimochodem cena některých míst se oproti loňsku až zdvojnásobila!). Kaufmann, přestože asi nepodal optimální výkon, opět ukázal, že je vynikající pěvec, který patrně nemá nyní ve svém oboru konkurenci.
Fotografie prřložené ke výše uvedénému článku nejsou z koncertu osmého ledna v Praze.Jonas Kaufmann neměl na sobě frak.Koncert se nám velice líbil aco se týče výrazu tak arie z Cavaleria Rusticana byla jeste lepší než na cd Verismo arias.Takový nádherný a velký hlas není možno na místních operních scénách slyset, kromě přenosů z MET.Pojedeme na něho do Vídně a doufame že někdy na něho dostaneme lístky. Jeho hlas nám vůbec nepřipadá,že by zněl dutě to se může tak napsat o místních tenoristech,kteří jsou zde v různých kritikách tak chváleni.
Valná část publika byla děsivá, lidi se bavili polohlasně při orchestrálních čislech, při přídavku si polohlasně sdělovali, že to je z Carmen atd. Samotný výkon Kaufmanna byl nevyrovnaný, například Florestan se nedal poslouchat. Kaufmann je marketingem uměle vyhnaná hvězda, určitě stojí za poslech, ale nejpřísnější měřítka odhalí spoustu nedostkatků. Osobně mně nejvíc vadí ten jeho knedlík v krku. – Ad předchozí: To jako jste myslel (spíš se mi ale zdá, že myslela), že Kaufmanna bude kvůli vám recenzentka na místě fotit, případně ty fotky kupovat? Lidovky nebo Hospodářky (teď nevím přesně, stačí se ale podívat) mají tyhle fotky taky. A na domuácí tenoristy tak přísný/přísná nebuďte, nikdo o nich narozdíl od promotérů Kaufmanna netvrdí, že jsou superstar:-)
Velice mě těší komentáře pod recenzí. Jsem mile překvapený, že lidé, kteří se koncertu účastnili, rozpoznali zpěvákovy silné i slabé stránky. Dokázali tak odlišit rozdíly a vývoj zpěváka mezi dvěma koncerty. Jsem opravdu potěšen, jak mnoho stouply znalosti a cit pro hodnocení hudebního projevu u komentujících. Jonas Kaufmann je rozhodně výjimečná pěvecká osobnost. Sedí mu především německý repertoár. Stojí za to ho slyšet spíše v divadle, než na koncertě. Ten, kdo tu možnost měl nebo má (a není nedosažitelná – Vídeň nebo Mnichov) ví, jak jeho tmavěji zabarvený hlas dobře zní třeba v Mistrech pěvcích. A proto bych si přál, aby se držel oboru, který mu sedí a nepouštěl se do italského repertoáru nebo do Verdiho. Hodnotil bych za 4 hvězdy a co se týče trvalého sporu ohledně označení „superstar“. Kaufmann je superstar a má dobrý marketing a tím se vymezuje už hodnocení a kritika pohledu na jeho projev. To je daň za popularitu. Tedy nelze ho srovnávat s nikým jiným, než se stejnou nebo obdobnou superstar. A pak je nasnadě, že se odhalují i chyby, které by jinému méně hvězdnému pěvci „prošly“ bez povšimnutí.
Italský repertoár a Verdi určitě ne, souhlas. Ale přitom teď v jednom rozhovoru JK mluvil o tom, jak se ohromně těší na svoji novou roli – Richarda v Maškarním plese:-))
Verdi není součástí italského repertoáru?
K panu JP :Když nemá recenzentka k dispozici příslušné fotografie nemusí ukazovat žádné ještě k výkonu zásadně si děláme úsudek podle toho co slyšíme a ne podle marketingu naposledy jsme slyšeli zde takový hlas pana Viléma Přibyla živě v Carmen,Lohengrinovi i v italském repertoáru .Podobná super star je Robert Alagna,který se nám v Cidovi líbil podstatně méně.
Pro mě klidně ještě nějaké fotografie přidejte, ráda se podívám:-) I bez fotek ale tady občas u některých komentářů nestačím žasnout…
Opět se ukazuje, jak hodně je hodnocení pěveckého výkonu subjektivní; jak hodně se projevují osobní sympatie či antipatie hodnotících. Mně např. Kaufmann ve svých italských rolích vůbec nevadí, velmi se mi líbí jeho Cavaradossi a Maurizio v Adrianě Lecouvreur, nebyl špatný ani jako Don Carlos. Podle CD (Verismo) nelze dost dobře soudit, ale mohl by být dobrým Chenierem nebo Turiddem. Že barva jeho hlasu není „typicky italská“ neznamená, že nemůže daný repertoár zpívat dobře. Nicméně francouzský repertoár (Werther, Faust, don José) mu, dle mého názoru, sedí ještě lépe.
Co se týče scénického projevu, topornost bych mu nevyčítal. Emoce lze vyjádřit dobře hlasem, není třeba máchat rukama a „vlát ve větru“. Např. Alfredo Kraus působil na scéně velmi staticky, ale těžko někdo může tvrdit, že své role dostatečně neprožíval.
Osobně jsem byla z koncertu nadšená, ani v nižších polohách mi Kaufmannův hlas nepřipadal „utopený“. S čím ovšem souhlasím, je jistý odstup, který si zpěvák na pódiu zachovával, a to nejen ve srovnání s „šoumeny“ typu Bryna Terfela, ale např. i v porovnání s Josephem Callejou, který v Praze zpíval na podzim – ten se nepouštěl do žádných legrácek, přesto se mi zdálo, že s diváky navázal vřelejší kontakt (a to neměl publikum předem připravené utleskat si ruce). Celkově mi Kaufmannův projev připomněl Juana-Diega Floreze: oba jsou výborní zpěváci, profesionálové dokonale soustředění na výkon, a navíc velmi hezcí muži, ale přes všechny úsměvy – aspoň na mě – působí studeně.
Nicméně to byl krásný večer a jen takových houšť.