Jonas Kaufmann: Přišla hodina pravdy?

Jonas Kaufmann musel odříci do června příštího roku všechny termíny
Nemilosrdný operní provoz si žádá stále víc obětí

(Profil – 10. 10. 2016 – Manuel Brug)

Fanouškové Jonase Kaufmanna doufají. Nejžádanější tenor před několika dny odřekl na neurčitou dobu všechny termíny. Nejvíc je postižena Pařížská opera, kde měl Kaufmann v obnovené inscenaci Hoffmannových povídek debutovat v jedné z nejkrásnějších rolí svého repertoáru. Někteří příznivci si dokonce opatřili vstupenky na tři představení – a zajistili si letenky a hotel. Teď uslyší Mexičana Ramóna Vargase, což je sice dobrá, ne však rovnocenná náhrada.

Kaufmann se omluvil na své webové stránce: „Když jsem pozoroval, že hlas nefunguje, jak by měl, považoval jsem to nejdřív za počátek infekce. Lékařská prohlídka ukázala jiný nález: vedlejší účinek léku způsobil prasknutí cévky na hlasivkách. Znamená to, že musím na delší dobu vysadit, dokud se hematom nevstřebá, aby se zabránilo něčemu horšímu.“

Jonas Kaufmann (foto © Julian Hargreaves / Sony Classical)
Jonas Kaufmann (foto © Julian Hargreaves / Sony Classical)

Přišla hodina pravdy samozvaných hlasových expertů, krčních lékařů a proroků. Končí Kaufmann? Nakládal na sebe příliš? Má špatnou techniku? Volil špatné role? Operní provoz si v současné době zavazuje špičkové zpěváky nemilosrdně, jako luxusní rukojmí, s pětiletým předstihem. Newyorská Metropolitní opera ví už dneska, že roku 2019 bude v nastudování Prstenu Nibelungova za řízení Philippa Jordana zpívat Brünnhildu Christine Goerke. Ale bude na roli ještě stačit?

Zatímco Kaufmann se skřípěním zubů odpočívá, vyzpěvuje rozverně na novém CD Dolce vita, které se chystá jako vánoční dárek, italské odrhovačky. 12. září ještě snímek představil v neapolském Teatro San Carlo na svém zatím posledním vystoupení, před italským prezidentem a 180 zástupci médií. Hlas už slyšitelně v pořádku nebyl.

Sedmačtyřicetiletý Mnichovan zpívá dnes jako jediný tenor na světě velké role italského, německého i francouzského repertoáru, obšťastňuje fanoušky ve Vídni, Paříži, Madridu, Londýně, New Yorku i Austrálii (uplynulého léta) a Jižní Americe (před několika měsíci) a na vrcholu svého umění sklízí výsledky – v médiích, v reklamě, každá jeho role je událost. A jakákoli chybička, slabá chvilka se okamžitě, zachycená nějakým smartphonem, objeví na YouTube.

Jak dlouho přitom vydržel Plácido Domingo, který (oficiálně) v pětasedmdesáti letech dospěl k barytonu a letos slaví ve Vídeňské státní opeře padesáté výročí umělecké činnosti… Bývalý tenor představoval ovšem vždycky zvlášť robustní exemplář svého druhu, dokázal se i obejít bez zkoušek a rezignovat na dostatek spánku. Mnohem křehčí Jonas Kaufmann si už dříve postěžoval na umělecký provoz, který požírá vlastní děti, ale současně se v něm sám veze. V rozhovoru pro časopis Oper! nedávno prohlásil: „Neustále se přesvědčuju, jak mě hudba naplňuje a nabíjí mě energií. Ale může být nebezpečné nechat se strhnout proudem, který jinak poskytuje člověku šťastné okamžiky. Může to ohrozit zdraví, aniž si všimneme.“

Přihodilo se to mnohým. Zlomy v kariéře a delší přestávky jsme jen dřív nezaznamenávali tak bezprostředně jako v digitální době. Nejmarkantnějším příkladem je téměř ukončená kariéra Rolanda Villazóna, který dnes v důsledku špatné techniky a po dvou operacích hlasivek se zbytky hlasu, ale zato schopnostmi výtečného entertainera, v operních divadlech švindluje. Teď právě se zase objevil v sérii newyorského Dona Giovanniho jako Don Ottavio, včetně přenosu do kin. Nebo francouzská koloraturní sopranistka Natalie Dessay, jejíž kariéra odstartovala ve Vídni: v jednapadesáti letech zpívá teď jazz a muzikály. Role od Mozarta a Donizettiho už nechala za sebou.

Sedmdesátiletý José Carreras ohlásil údajné turné na rozloučenou. Také bývalý zázrak sopránového pianissima Montserat Caballé (83), kterou trápí daňové dluhy, se ještě jednou rozjela po německých koncertních sálech. To jsou však výjimky. Moderní pěvecké kariéry se rozvíjejí rychleji – a jsou kratší. Mnohé zpěvačky se nehodlají vzdát mateřství, ale cestovat s dětmi a chůvami není žádné velké potěšení. Lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča musela vysadit po narození dvou dcerek a když jí umřela matka. Dokonce tak disciplinovaná Diana Damrau si dopřála roku 2015 několikaměsíční pauzu, protože hlas vyslal varovné signály.

O kariéře rozhodují dva drobné svaly. „Já svůj hlas vždycky poslechnu,“ říká Anna Netrebko. V současné době sice nemilosrdně protlačuje svého manžela, spíše druhořadého tenoristu Yusifa Eyvazova, ale před několika měsíci například zrušila svůj londýnský debut v roli Normy („už mi nesedí“) nebo zkrátila sérii představení Manon v New Yorku („příliš náročné“), i když už předprodej dávno začal – ona si to však může dovolit. V Londýně zaskočila Bulharka Sonya Yoncheva a díky Normě už je také hvězda.

Jonas Kaufmann měl už několik výpadků – kvůli operaci, infekci hlasivek a kvůli potížím s dechem. Stornoval debuty v Londýně a Miláně a po natáčení v Janově a Turíně v červnu (pro vánoční program ZDF) byl tak vyčerpán, že po generální zkoušce odřekl Valkýru v Baden-Badenu. V Londýně teď s napětím čekají, co bude 21. června 2017. Toho dne Jonas Kaufmann v Královské opeře poprvé vystoupí na Everest italského operního repertoáru jako Verdiho Otello – pokud k tomu dojde.

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

Související články


Reakcí (10) “Jonas Kaufmann: Přišla hodina pravdy?

  1. Zajímavá zpráva o Kaufmannovi, pokud se potvrdí. Na svých oficiálních webových stránkách pouze uvádí zrušení recitálu v Paříži 13. 10. a odřeknutí role Hoffmanna. Veškerá další vystoupení zatím zůstávají. Že by opravdu zrušil vše až do června? V březnu 2017 by ho měla čekat premiéra Andrey Chéniera v Mnichově. Také ne zrovna lehká role.

    1. Řekl bych že Kaufmann má naopak tu sebereflexi zatáhnout za záchrannou brzdu a vysadit, na rozdíl od jiných kteří zpívají i přes indispozici a zničí si hlas úplně. Takovým příkladem byl např. náš Peter Dvorský, který brzo vybočil z hlasového oboru a zpíval na sílu tak, že trpěli posluchači ještě více než on. Neřekl bych, že Kaufmann má špatnou techniku, ale takovou nálož Wagnerovských rolí s takovou frekvencí by asi nevydržely žádné hlasivky.

  2. Zveřejnění a šíření tohoto negativistického a nepříjemně sýčkujícího článku mi připadá naprosto nemístné. Nejenže informace o zrušení představení do června se absolutně nezakládá na pravdě, ale i kdyby – článek je laděn nepříjemně, pochybovačně a není z něj cítit ani trochu podpory pro Jonase Kaufmanna. Takovéto typy článků nepovažuji za vhodné psát, ani se zabývat jejich překladem. V ČR se o JK mnoho nepíše, maximálně se objeví tři různě laděné tituly v novinách, jako reakce na jeho pražská vystoupení. JK patří JEDNOZNAČNĚ k nejúžasnějším pěvcům světa, ať už odříká představení častěji nebo ne a je ostuda, že česká (a bohužel ne příliš světové operní scény znalá) veřejnost dostává prostřednictvím českých hudebních médií takovéto prapodivně vyznívající informace. Zamyslete se, prosím, jestli by nebylo pro příště vhodnější nabídnout české veřejnosti pozitivněji laděné články. Děkuji.

    1. Souhlasím s paní Markétou, nenalézám v článku přidanou hodnotu pro čtenáře. Ti,co zdravotní problémy J.Kaufmanna zaznamenali v zahraničním tisku,jistě vědí, jaká je jejich příčina (a že nemají nic společného s technikou atd.).Ve světle zítřejší pařížské premiéry Lohengrina se titulek jeví opravdu jen jako bulvární výkřik. A skoro se chce zdát, že by měl autor z jeho naplnění radost, což je zcela nepochopitelné nejen umělecky (považuji J.Kaufmanna za nejvšestranějšího tenora dnešní doby),ale také lidsky. Přeji všem umělcům, ať se jim zdravotní problémy obloukem vyhýbají a mohou těšit publikum krásnými zážitky!

  3. Děkuji za včerejší hezký příspěvek Operafan. Radost a ne pídění se po problémech. Přání pevného zdraví všem umělcům, aby mohli obšťastňovat publikum krásnými zážitky, je přesně to, co je zde na místě.
    K příspěvku č. 5 – není to o hysterii, ale spíše o tom, že má člověk někdy potřebu říct svůj názor na nevhodný veřejný podnět. Je to o způsobu myšlení. Myslím, že každý hlas, který se postaví proti bulvárnímu myšlení a negativním spekulacím, je potřebný. Právě mi přišla na mysl nedávno přečtená věta z nějakého interview s JK, kde říká, že tajemstvím jeho úspěchu je radost. A to je ono. Radost je tajemstvím hezky a přejícně prožívaného života a úspěchů každého z nás.

Napsat komentář