Joshua Weilerstein a Denis Kožuchin: Poněkud neinspirativní a povrchní sobotní odpoledne
Na sobotním koncertu se představil třicetiletý dirigent Joshua Weilerstein a vítěz Soutěže královny Alžběty v Bruselu z roku 2010 Denis Kožuchin. Jejich prezentace však neposkytla takový zážitek jako výše jmenovaní. Stravinského dílo je plné zamilované lásky, kouzel i vtipu. Jednoduše baletně křehké. Je však také rafinované v tempových přechodech a instrumentaci. Ne vše bylo dotaženo do detailu a zejména souhra nebyla zcela ideální. Zvukově se tentokrát, možná i díky velkému obsazení, neprosadil ani nástroj koncertního mistra Jana Mráčka, ani concertina s výjimkou kontrabasu Jiřího Hudce. Dirigent jako by pominul jednoduchost, komediálnost, tanečnost i barevnost commedia dell’arte, která v Itálii v roce 1917, v zakouřeném a česnekem provoněném sále, tolik inspirovala nejen Igora Stravinského, ale i jeho společníka Pabla Picassa.
Denis Kožuchin je díky své koncertní agentuře Intermusica častým hostem na pražských pódiích a extrémně vytíženým umělcem.
Specialista na Rachmaninova, Prokofjeva nebo třeba Schnittkeho a Bouleze s Mozartovým koncertem hraným z not nezaujal. Jeho hra neperlila, nezpívala, delikates (mimo kadenci první věty) bylo pomálu. Téměř bez zájmu, bez viditelného vnitřního prožitku, často s uspěchanými běhy, které ani dirigent nestačil zachytit, posílal do publika pouze Mozartovy noty. To je bohužel málo a pražské publikum je zmlsané. Tentokrát bylo obtížné říci, zda jsme vyslechli mytické dílo, nebo rychle naučené provedení na žádost pořadatele.
S prováděním Beethovenových symfonií mladými dirigenty má zajisté dramaturgie České filharmonie zřetelný záměr. Ukáže schopnosti a muzikálnost přímo pod lupou. Provedení demonstruje, jak umělci dovedou pracovat na minimum zkoušek s orchestrem, zda jsou schopni předat a udržet svoje tempo, vnést nové myšlenky a zda dovedou orchestr inspirovat. Joshua Weilerstein, i když byl již asistentem u Newyorských filharmoniků a vystupuje s předními orchestry, ještě musí zrát. Bylo zřejmé, že ve druhé větě Andante cantabile con moto se velmi rychle přizpůsobil zažitému tempu filharmoniků. Menuet tak jako jediná věta vyzněl virtuózně v duchu Mozartových a Haydnových pozdních kvartet. Beethovenův humor ve Finále se však opět ztratil a zazněl bez výraznějšího napětí a náboje.
In medias res
Hudební průmysl, koncertní agentury, management orchestrů i média jsou fenoménem zcela speciálním. Kdo stihne mít v hlavě obrovský repertoár? Kdo praktikám agentur stačí vyhovět? Kdo neustojí jejich nároky na zisk? Umělci, publikum? Proto říkám společně s Jiřím Menzelem a Pavlem Eisnerem: „Tak nevím” nebo „Dubito, ergo sum – pochybuji o všelikých hodnotách a pravdách – tedy jsem a žiji“.
Hodnocení autora recenze: 70 %
Česká filharmonie & Joshua Weilerstein
Dirigent: Joshua Weilerstein
Denis Kožuchin (klavír)
Česká filharmonie
8. dubna 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Igor Stravinskij: Pulcinella, suita z baletu
Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert č. 20 d moll, KV 466
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 1 C dur, op. 21
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
