Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    19.2.2010 01:01 Libor Nováček

 

 

 

 

 

 

Nové tisíciletí je ve znamení něžného pohlaví a houslistky okouzlují publikum po celém světě. Vedle Anne-Sophie Mutter, Janine Jansen, Leily Josefowicz, Aliny Ibragimové, Sarah Chang, Lisy Batiashvili, Aliny Pogostkiny kraluje houslovému království i Julia Fischer. S naprostou přesvědčivostí, pohybovou disciplínou, dokonalou a promyšlenou smyčcovou technikou okouzlila ve středu svým podáním Bachových sonát pro housle sólo publikum pražského Rudolfina. O její intonaci by se daly pět chvály a zejména její vybroušené dizonantní dvojhmaty pročišťovaly ušní labyrint posluchačů. Způsob jakým provedla obtížné fugy všech sonát bral dech. Jistě k dokonalosti přispěla její zkušenosti ze studia Bachových skladeb na klavír. Je pravděpodobně jen málo interpretů, kteří si dovolí vystoupit na jednom večeru jak s houslovým, tak klavírním koncertem.

Její interpretace Bacha má řád, disciplínu a zejména rytmus. Dynamická modulace i užívání adekvátních druhů vibráta je bezkonkurenční. Způsob jak dovede využít všech částí smyčce a nasadit portamentové legato se neslyší každý den. Akordická hra vycházející se z jejího skvostného italského nástroje je prosta jakéhokoliv tlaku, hrubosti i zvukových kazů. Svým klasickým pohledem na Bachovo dílo dala Julia Fischer jasnou odpověď obdivovatelům tzv. historicky poučené stylové interpretace. Houslové sonáty a partity nelze hrát jinak! Její malý pokus v původním Adagiu Sonáty č. 1 ukázal, že tento způsob hraní nedokáže vytvořit celistvý oblouk. Velký dík Českému spolku pro komorní hudbu. Škoda jen, že jsme nemohli slyšet ještě její podání houslových Partit, tak jak mají možnost ve třeba ve Vídní, Paříži nebo v Carnegie Hall.