Julie z Gdaňska

S Karolinou Zarach jsem se setkala v její svým způsobem významný den. Byl to totiž poslední den, kdy byla teenagerem, ten další slavila dvacáté narozeniny. Kolik síly a pevné vůle je přitom v této křehké dívence skryto… V současné době se připravuje na další klasickou roli, kterou se po Labutím jezeru a Louskáčkovi uzavře její Čajkovského baletní trojlístek. Chystá se na Spící krasavici – tedy Šípkovou Růženku.
Karolíno, jak jste se dostala k baletu? Kdy jste s ním vlastně začala? Je ve vaší rodině nějaká taneční tradice?

Pocházím z malého městečka asi třicet kilometrů od Gdaňska. Nikdo z mé rodiny se tancem nezabýval. Jen jedna má teta byla tanečnicí v Paříži, ale nikdy jsme se osobně nesetkaly. Jako malá holčička jsem se moc ráda dívala v televizi na tance a sama jsem moc ráda tančila. Přála jsem si, abych se mohla tanci věnovat víc. Tatínek mě díky své známé tedy jednoho dne zavezl na talentové zkoušky na taneční konzervatoř do Gdaňska. Bylo mi tehdy devět a další školní rok jsem už začínala na konzervatoři. Byl to pro mě velký životní zlom. Musela jsem bydlet na internátě, protože dojíždění domů nešlo skloubit s časově náročným školním rozvrhem… Abych nezapomněla, také můj mladší bratr studoval na konzervatoři balet, ale vydržel jen jeden rok. Tancování ho přestalo bavit a vrátil se do normální školy…Jak dlouho jste chodila na gdaňskou konzervatoř?

Bylo to celkem devět roků. Skončila jsem maturitní zkouškou v roce 2012.

Jaké bylo vaše studium? Měla jste předpoklady k sólové dráze? Chodila jste na nějaké soutěže?

Ano, na soutěže jsem chodila hned od začátku. Podařilo se mi dokonce vyhrát nějaké ceny, což bylo fajn, protože jsem dostala peníze.

Proč jste nešla studovat tanec dál? Na některou z vysokých škol?

Já jsem chtěla tancovat, dál do školy jsem chodit nechtěla…

Pokud správně počítám, bylo vám osmnáct, když jste si musela hledat své první angažmá. Jak jste se dostala do Olomouce?

O konkurzu do olomouckého divadla jsem se dozvěděla od svého kamaráda Areka Orlowského, který zde už tančil. On mi dal vědět, tatínek se mnou sedl do auta a vyrazili jsme sem…

Přijela jste na konkurz na pozici sólistky nebo do sboru?

To jsem tehdy vůbec nevěděla a ani nesledovala, o jaké místo šlo. Na konkurzu jsem byla úspěšná a dostala jsem demi smlouvu. Od září 2012 jsem tedy členkou baletního souboru v Moravském divadle v Olomouci a na podzim 2014 jsem dostala smlouvu sólovou.

Tak to gratuluji, je to asi ten nejkrásnější dárek k vašim dvacetinám… Ale vraťme se na začátek vašeho působení v Olomouci. Do angažmá jste nastoupila v září a v prosinci jste již měla nastudovanou Odettu/Odilii v Labutím jezeru. Tušila jste vůbec, že budete mít takový úžasný nástup na baletní dráhu?

Ne, to jsem po konkurzu netušila. Šéf baletu pan Balogh mě prý ale na tuto roli chtěl, ale jestli mě chtěla i paní Vláčilová, která premiéru Labutího jezera v Olomouci studovala, to do dneška vlastně nevím…Znala jste aspoň částečně Odettu nebo Odilii ze školy? Tančila jste některá čísla z Labutího jezera už dřív? Tančili jste jako studenti v nějakých baletních představeních, v nějakém divadle?

Ne, s Labutím jezerem jsem se setkala poprvé až v Olomouci a během školy jsem v žádném divadle netančila. Mívali jsme samozřejmě školní představení ve formě Balet Gala, kdy každý zatančil dvě, tři čísla. Ale poprvé jsem na profesionální scéně tančila až v Olomouci.

Tak to zní jako pohádka… Začít první angažmá rolí, o které sní snad každá baletka… Neměla jste z takového úkolu strach?

Trochu strach jsem měla. Neměla jsem strach z technické stránky, ale obavy jsem měla z výrazu. Přece jen nemám tolik zkušeností… To mi dalo hodně práce…

V minulé sezoně jste ale kromě Labutího jezera naskočila i do dalšího klasického titulu, do Louskáčka. Jak jste zvládla další klasickou roli v tak krátkém čase? Vždyť jste Kláru tančila velice brzy po premiéře Labutího jezera…

Louskáček ale není tak dlouhý jako Labutí jezero, po premiéře Odetty/Odilie mi šlo učení docela rychle…

Druhou sezonu v Moravském divadle jste začala další velkou klasickou postavou, tančíte Julii v Prokofjevově baletu Romeo a Julie. Jak se cítíte jako Julie?

Ta role se mi líbí, krásná hudba, krásná role… I když je pro mě zase docela obtížná, co se výrazu týká. Tu lásku si umím představit. Co si ale představit neumím, je závěr. Ta sebevražda, to je pro mě výrazově nejobtížnější.Tím spíš si dovolím na závěr trošku osobní otázku: Už jste zažila nějakou romantickou lásku na první pohled? Podobnou jako Julie?

Myslím si, že takovou zatím ne!

Vaší láskou je tedy prozatím tanec?

To ano…

Karolino, děkuji za rozhovor, přeji hodně štěstí v další práci a pevné zdraví.

Vizitka:
Karolina Zarach (1994) vystudovala baletní školu v Gdańsku (Ogólnokształcąca Szkoła Baletowa). Již za studií získala v roce 2009 první cenu v soutěži „XVI. Ogólnopolski konkurs tańca” a první místo v mezinárodní soutěži „Złote Pointy 2012“ v polském Štětíně. Navíc byla v témže roce oceněna titulem nejlepšího absolventa polských baletních škol. Od roku 2012 je demi sólistkou baletního souboru Moravského divadla v Olomouci, na podzim 2013 získala sólovou smlouvu.

Již v prvních měsících svého profesionálního olomouckého angažmá zvládla nastudovat nejnáročnější role klasického baletního repertoáru – Klárku v Louskáčkovi (choreografie Jiří Horák), Odettu/Odilii v Labutím jezeře (choreografie Hana Vláčilová) a Julii v Romeovi a Julii (choreografie Robert Balogh). V dvojroli Odetty/Odilie se s úspěchem představila na open air představení Labutího jezera na Státním hradě Šternberk.

(Zdroj: www.moravskedivadlo.cz)

Foto archiv, Jan Procházka