K sedmdesátinám Vlastimila Harapese

  1. 1
  2. 2

Balet, který se v průběhu minulého století v Čechách a na Moravě emancipoval do podoby svébytného divadelního žánru, se u nás těší poměrně značné přízni určitého okruhu publika, ale nemá takovou tradici jako například ve Francii a v Rusku. V našich baletních souborech působí řada opravdu mimořádných špičkových tanečnic a tanečníků, ale nestává se běžně, aby tyto osobnosti vstoupily do obecného povědomí široké veřejnosti. Výjimkou, zcela jednoznačně potvrzující pravidlo, je bezesporu Vlastimil Harapes, který se v neděli 24. července dožívá v jeho případě opravdu neuvěřitelných sedmdesáti let.

Vlastimil Harapes (foto Robert Vano)
Vlastimil Harapes (foto Robert Vano)

Vlastimil Harapes se narodil v Chomutově jako nejmladší z šesti dětí a k tomu jediný kluk. Své dětství prožil ve vesnici Droužkovice nedaleko Chomutova. Byl hudebně i pohybově nadaný, a tak se ve čtrnácti letech stal posluchačem Konzervatoře. A jak tomu leckdy u mimořádných talentů bývá, jeho cesta ke hvězdám neměla úplně ideální začátek. V prvních letech mu prý nebyl klasický tanec příliš velkým kamarádem, ale postupně se vše přece jen změnilo. Školu absolvoval s vyznamenáním a v roce 1966 se stal členem baletního souboru Národního divadla.

Nemám příliš rád, když se kronikář, který se snaží zpřítomnit minulé děje, uchyluje k osobním vzpomínkám. Ale když to považuji za smysluplné, výjimečně to sám také udělám. Často vzpomínám na jeden červnový předprázdninový večer v roce 1971, kdy jsem navštívil jednu z prvních repríz legendární Weiglovy a Kůrovy inscenace Prokofjevova Romea a Julie.

S.Prokofjev: Romeo a Julie - Anetta Voleská (Julie), Vlastimil Harapes (Romeo) - ND Praha 1971 (foto Jaromír Svoboda)
S. Prokofjev: Romeo a Julie – Anetta Voleská (Julie), Vlastimil Harapes (Romeo) – ND Praha 1971 (foto Jaromír Svoboda)

Byl to po všech stránkách mimořádný zážitek. A další vývoj této inscenace mi dal za pravdu. Stala se nejúspěšnějším představením Baletu Národního divadla v jeho poválečné historii. Repríz bylo do června 1990, kdy byla inscenace stažena z repertoáru, celkem 226 a představení bylo také natočeno pro televizi.

Tehdy jsem se poprvé setkal s Vlastimilem Harapesem na scéně. Samozřejmě jsem znal jeho jméno, věděl jsem, že v Národním divadle na sebe upozornil už v řadě představení jako byly Sylfidy, Giselle, v níž byl výborným představitelem Alberta, Šípková Růženka, v níž tančil variace Modrého ptáka, a vynikl také v postavě Persea v baletu Gottfrieda von Einema Medúza.

A.Ch.Adam: Giselle - Marta Drottnerová (Giselle), Vlastimil Harapes (Vévoda Albert) - ND Praha 1969 (foto Pavel Horník)
A. Ch. Adam: Giselle – Marta Drottnerová (Giselle), Vlastimil Harapes (Vévoda Albert) – ND Praha 1969 (foto Pavel Horník)

Nebyla mi neznámá ani jeho tvář. Výrazně na sebe upozornil v roli hraběte Kristiána ve Vláčilově Markétě Lazarové, a to už měl za sebou první vystoupení před kamerami v úložce brigádníka v Rychmanových Starcích na chmelu.

V představení, které jsem tehdy viděl, tančil Vlastimil Harapes roli Merkucia, když Romea ztvárnil Bohumil Reisner a Julii tančila Michaela Vítková. Viděl jsem Vlastimila Harapese později i v roli Romea, byl vynikající jako vždy, ale nezapomenutelným zážitkem pro mě zůstal především jeho Merkucio. V něm mohl Vlastimil Harapes uplatnit všechny své přednosti, svou dokonalou taneční techniku propojenou se schopnosti vtisknout roli potřebný herecký výraz do jednotící podoby, dané jedinečností tanečníkovy osobnosti.

S.Prokofjev: Romeo a Julie - Pavel Ždichynec (Tybalt), Vlastimil Harapes (Merkucio), Bohumil Reisner (Romeo) - ND Praha 1971 (foto archiv ND)
S. Prokofjev: Romeo a Julie – Pavel Ždichynec (Tybalt), Vlastimil Harapes (Merkucio), Bohumil Reisner (Romeo) – ND Praha 1971 (foto archiv ND)

Už tehdy jsem si uvědomil dvě skutečnosti. Jednak fakt, že v tomto představení někdejší král českého tanečního umění Miroslav Kůra jakoby symbolicky předával korunu svému nástupci, a to v roli, která patřila předtím k jeho nejlepším. Starší kolegové, kteří pamatovali Kůru z minulých inscenací Prokofjevova baletu, vždy na první místo stavěli jeho Merkucia. A dále jsem si vzpomněl na jiný nádherný zážitek z Národního divadla, na Krejčovu fantastickou inscenaci Shakespearovy tragédie z roku 1963, v níž podobně exceloval v roli Merkucia Luděk Munzar.

A když jsem se později k těmto zážitkům vracel, začaly se v mé paměti ty dvě inscenace propojovat. Do jisté míry se staly symbolem začátku a konce období, kterému jsme říkali šedesátá léta a které pro naši generaci znamenalo vesměs rozhodující  etapu v životních osudech. A Weiglův a Kůrův Romeo a Julie se stal faktickým vyvrcholením českého baletu v době, kdy byl jednoznačně preferován dějový balet.

Teď už se definitivně vraťme k osobnosti Vlastimila Harapese. Role Merkucia a Romea definitivně nastartovaly jeho dráhu absolutního suveréna českého tanečního umění. Bylo těch rolí, kterým propůjčil jedinečnost svého výrazu na Národním divadle požehnaně. Byl vždy skvělým představitelem klasických pohádkových Princů, ať to byl Princ Desiréé v Čajkovského Spící krasavici alias Šípkové Růžence, Princové v Labutím jezeře, Louskáčkovi, Prokofjevově Popelce či v Nedbalově baletu Z pohádky do pohádky. Z dalších jeho významných rolí v inscenacích klasických baletních děl připomeňme alespoň Colina v Héroldově a Lanchberyho Marné opatrnosti, Basila v Minkusově Donu Quijotovi či Oriona v Délibesově Sylvii.

Byl skvělým Danilem i Severjanem v Prokofjevově Kamenném kvítku, Faunem v Debussyho Faunově odpoledni, Radúzem ve Weiglově taneční kompozici na námět Zeyerovy hry. V Petrovově Stvoření světa ztvárnil postavu Adama. Naplno mohl dát průchod své dokonalé všestrannosti ve ztvárnění rolí komplikovaného charakteru, naplněných vášní, jako byly titulní role v Chačaturjanově Spartakovi, Riedlbauchově Macbethovi, Lanchberryho taneční variantě Offenbachových Hoffmannových povídek anebo v postavě Escamilla ve Ščedrinově Carmen, uváděné pod názvem Vášeň.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář