Před 190 lety zemřel Carl Maria von Weber

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

„I když slunce skryje mrak, z oblohy přec nezmizí…“
(Kavatina Agáty z Čarostřelce)

Rodišti Carla Marii von Webera, Eutinu v Holštýnsku, dal údajně jméno slovanský kmen Obodritů, který se zde usadil někdy v osmém století. V průběhu dějin sem také doputovali holandští obchodníci a místo prožilo další nanejvýš zajímavé dějinné zvraty, včetně procesů s čarodějnicemi na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Snad s tím souvisí i skutečnost duchovní orientace řady rodáků z blízkého okolí; v Reinfeldu se například narodil básník Matthias Claudius, z Quedlinburgu pocházel Friedrich Gottlieb Klopstock.

rodný dům Carla Marii von Webera (foto akg-images.de)
Rodný dům Carla Marii von Webera v Eutinu (foto akg-images.de)

Příští skladatel Weber se narodil v druhém manželství Franze Antona Webera a Genovefy, rozené Brenner. Rodiče byli katolíci, ale protože v Eutinu nebyl katolický duchovní, nechali chlapce pokřtít evangelickým pastorem Carl Friedrich Ernst – jméno Maria bylo do matriky zaneseno později, když rodina přesídlila do katolického prostředí. A jak to bylo s přídomkem „von“? Ten si o své vůli připojil dědeček Fridolin Weber (1691–1754) a následující dvě generace tradici udržely; ostatně, šlechtic umění jako byl Carl Maria von Weber má na predikát právo.

Přesné datum narození skladatele není známo, uvádí se 18. nebo 19. listopadu 1786. Otec Franz Anton měl poněkud nestálou povahu, působil jako městský hudebník, herec, nepříliš úspěšný principál divadelního souboru, v němž malý Carl vystupoval v dětských rolích, matka Genovefa byla zpěvačka. Carlovo dětství tak provázelo věčné stěhování a změny prostředí. Franz Anton Weber rozpoznal synův talent a po vzoru Leopolda Mozarta (jehož snacha Konstance byla Franzovou neteří) viděl v Carlovi zázračné dítě. Za pobytu v Salcburku vyučoval jedenáctiletého chlapce Michael Haydn, ale Šest fuget op. 1 neobyčejný kompoziční talent ještě neprozrazuje.

V Salcburku zemřela v březnu 1798 Genovefa Weber, dál putovala rodina bez ní. Na chvíli se Franz Anton Weber usadil v Mnichově, kde byla 24. listopadu 1800 uvedena opera Waldmädchen (Lesní žínka) čtrnáctiletého Carla Marii. Romantické scenérie byly v módě, stejný název měl balet Pavla Vranického, inzeráty nabízely grafiky s výjevy tančících žínek. Přicházel čas Undin, Meluzín, Rusalek a dalších tajemných bytostí.

Mezi roky 1804–1810 Carl Maria von Weber kapelničil, nejprve v Breslau (Wrocławi) a posléze ve Württembergu; württemberský vévoda mu dokonce udělil titul hudebního intendanta. Byl to titul čestný, ale ve vévodových službách si Carl Maria přece jen polepšil i finančně, stal se sekretářem vévodova bratra v Ludwigsburgu. Tehdy – když opustil plán na operu Krakonoš – přepracoval Lesní žínku pod názvem Silvana; náměty, v nichž hraje roli les, přírodní bytosti a lov ho neopouštěly.

Württemberská životní etapa však skončila neslavně – oba Weberové byli obviněni ze zpronevěry a podplácení, a i když hlavní obvinění dokázal Carl Maria vyvrátit, byli otec i syn ze země vypovězeni. Následovaly tři toulavé roky, během nichž ovšem narůstal Weberův umělecký věhlas. Roku 1812 zemřel Franz Anton Weber a šestadvacetiletý Carl Maria nastoupil další životní etapu.

Praha
Roku 1806 skončil ve Vídni život Domenica Guardasoniho, posledního impresária italské operní společnosti působící v Praze. Ředitelem Zemského stavovského divadla se stal Johann Carl Liebich a jako kapelníka angažoval rodáka z Moravské Trnávky Wenzela Müllera, s úkolem uvádět v Praze německou operu. Müller, který přišel z vídeňského předměstského divadla, zůstal v Praze šest let. Podle mínění historiků očekávání nesplnil a vrátil se do Vídně. Na jeho místo nastoupil roku 1813 Carl Maria von Weber.

Carl Maria von Weber - portrét zhotovila Caroline Bardua v roce 1821 (zdroj commons.wikimedia.org)
Carl Maria von Weber – portrét zhotovila Caroline Bardua v roce 1821 (zdroj commons.wikimedia.org)

Měl však vůbec Müller k dosažení cíle, kvůli kterému v Praze nastoupil, podmínky? Dějiny hudby hovoří o doznívání mozartovského nadšení, které se ale na začátku devatenáctého století proměnilo v pohodlí biedermeieru a údajně zbrzdilo v Čechách nástup romantismu. Působilo ale také nastupující české národní hnutí, které se romantickými rysy vyznačovalo, jak o tom mimo jiné svědčí oživení starých mýtů a pověstí – včetně těch podvržených. Historický koncept o setrvalém pokroku ve vývoji způsobil, že z dnešní pozice vnímáme operu jako esteticky hodnotný, ušlechtilý tvar. Singspiel – fraška s hudbou či hra se zpěvy se odsouvají mezi druhy podřazené a podřadné, které vedly ke stagnaci a úpadku. Přehlíží se přitom, že právě tyto žánry, uváděné v lokálním jazyce (což v Čechách té doby byly čeština a němčina) tvořily žádoucí a nutný repertoár, určený běžnému domácímu publiku. (Zapomíná se také na posun ve vnímání terminologického označení: singspiel znamená v češtině doslova zpěvohra, a tak byla v počátcích českého hudebního divadla označována opera – vývoj měl více vrstev a kategorie se překrývaly.) V singspielech a fraškách se na jevišti pohybovali obyčejní lidé a také hudba promlouvala k publiku srozumitelným jazykem, lidově znějícími melodiemi. Nejrůznější žánry s hudbou sehrály důležitou roli při vzniku měšťanské divadelní kultury a tvořily také důležitý krok na cestě k vytvoření národní opery – jako instituce, i jako díla, které by národ reprezentovalo. O „národní divadlo“ usilovaly na začátku devatenáctého století v Čechách obě jazykové vrstvy. Stejný cíl si kladl Carl Maria von Weber na svém dalším působišti v Drážďanech. Tři roky strávené v Praze znamenaly důležitou předehru pro něj osobně, stejně jako pro pražský divadelní vývoj.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář