Kaufmannova nahrávka Zimní cesty: Jak obstojí v konkurenci?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Sumarizačně-kritická reflexe

V letošním roce si přidal německý tenorista Jonas Kaufmann další titul do své diskografie: Schubertův písňový cyklus Winterreise, který pro firmu Sony nahrál s dnes již interpretační legendou německé raně romantické písňové tvorby, klavíristou Helmutem Deutschem. Pro ty, kteří sledují tenoristovy aktivity, jde jistě o titul delší dobou očekávaný. Po nádherném a v mnohém pro mne objevném zážitku z poslechu Kaufmannovy o pět let starší nahrávky Schubertovy Spanilé mlynářky jsem s netrpělivostí čekal, až se mi tento další písňový projekt v současné době nejobdivovanějšího tenoristy dostane do ruky. Nežli se pokusím o popis svého (tentokrát poněkud rozpačitého) recepčního dojmu, dovolte mi „letem světem“ projít základními dostupnými nahrávkami: přece jenom se jedná o prubířský kámen snad všech písňových (tedy nejen komorních) pěvců, neuškodí tedy trochu alespoň rámcově bilancovat. Bohužel mé hodnocení nebude kompletní, protože všechny nahrávky Winterreise neznám a ani mi nejsou dostupné. A hned zkraje také čtenáře upozorňuji, že můj analytický vhled bude v mnohém čistě subjektivní, protože je determinován více než dvacetiletou interpretační praxí tohoto cyklu, tudíž moje představa výrazového i pěveckého ztvárnění je do značné míry vyhraněná a již jen těžko recepčně ovlivnitelná. Pro úplnost ještě dodávám, že jsem se zaměřil pouze na originální skladatelovu verzi v obsazení zpěv a klavír (v různých transkripcích), na další skladebné verze (tedy různá zinstrumentování a částečná „překomponování“ cyklu či jednotlivých písní) již nereflektuji.

Bohužel neznám historicky první kompletní nahrávku rakouského barytonisty Hanse Duhana z roku 1928. Pokud ji někdo má k dispozici nebo ví, kde nahrávku sehnat, budu velmi rád za jakékoli informace. Nejstarší fragment nahrávky výběru cyklu, který mám k dispozici, je z roku 1927 a natočil ho rakouský tenorista Richard Tauber. Znám (do digitální podoby zkopírované) pouze dvě písně, které ovšem zřetelně naznačují, že se jedná o pěvecky vysoce kvalitní a ve své době neobvykle stylově kompaktní interpretační přístup tohoto všestranného pěvce. Kompletní cyklus v nejstarší interpretační podobě, který znám, je německého lyrického barytonisty Gerharda Hüsche z roku 1933. I když se jedná o nahrávku kritiky vysoce ceněnou, uchu současného posluchače jistě nebudou lahodit nestylová (nicméně dobově poplatná) glissanda a poněkud nervózní metrická podstata klavírního doprovodu. Osobně mi je mnohem bližší interpretační přístup dobových souputníků tenoristů Taubera či Anderse, kteří sice písňový a operní zpěv stylově příliš nevyhraňují, nicméně jejich interpretační přístupy postrádají manýristické návyky a jsou tempově i výrazově kompaktnější.Tím se dostáváme k pro mne vysoce ceněné nahrávce německého tenoristy Petera Anderse. Ze dvou nahrávek Winterreise mám tu z roku 1948 s klavíristou Güntherem Weissenbornem. Až neuvěřitelně moderní projev interpreta, dobově nebývalý hluboký (a zároveň neafektový) výrazový prožitek a přirozená hlasová technika se zřetelným důrazem na deklamační podstatu textu dělá z této nahrávky pro mne dobový interpretační vrchol, který potom ještě dlouho nebyl překonán. Musím vyzvednout i neuvěřitelně citlivý a až moderně stylový přístup pianisty, který je pěvci vyrovnaným partnerem a svým vcítěním se do jemných nuancí schubertovské hudební drobnokresby posouvá nahrávku i pro současného recipienta na vrchol komorní souhry.Bohužel neznám o tři roky starší Andersovu nahrávku tohoto Schubertova cyklu s klavíristou Michaelem Raucheisenem. Ta je kritiky ještě lépe hodnocena a bylo by jistě zajímavé obě nahrávky porovnat. Pokud ji někdo ze čtenářů zná, všichni oceníme, když se s námi v diskusi podělí o své dojmy.

Nahrávka německého wagnerovského basbarytonisty Hanse Hottera je pomyslným milníkem mezi starou („manýristickou“) a novou (stylově „čistou“) písňovou interpretační tradicí. Ze dvou nahrávek tohoto pěvce znám tu novější, tedy s klavíristickou legendou Geraldem Moorem z roku 1954 a dlužno říct, že mi příliš k srdci nepřirostla. Jistě, je zde cítit výraznou snahu oprostit se od doposud běžných manýristických návyků v pěveckém projevu a některé klidové pasáže (například hned v první písni cyklu) vyznívají opravdu pěkně a citlivě, nicméně zatěžkaný charakter hlasového materiálu pěvce je přeci jenom znát a jeho intonační (spíš pocitová než reálná) labilita je místy jakoby dorovnávaná expresivitou výrazu, což podle mého subjektivního náhledu křehkému schubertovskému lyrismu příliš nesvědčí. Bohužel neznám nahrávku tohoto pěvce z roku 1942, kterou vytvořil s pianistou Michaelem Raucheisenem. Vzhledem k tomu, že byl v tu dobu o osm let mladší a jeho hlas jistě ještě nebyl tolik zatěžkaný velkooperním repertoárem, může se jednat o nahrávku v mnohém diametrálně odlišnou. Znovu platí – pokud jste se někdo s touto nahrávkou setkali, určitě napište!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Hodnocení

Vaše hodnocení - Schubert: Winterreise – J.Kaufmann, H.Deutsch 2014 (CD)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Související články


Reakcí (8) “Kaufmannova nahrávka Zimní cesty: Jak obstojí v konkurenci?

  1. Dobrý den všem, děkuji za krásné hodnocení a nasměrování na Hotterovu starší nahrávku: ještě dnes si ji večer poslechnu a případně k ní něco napíšu… Jen pro vysvětlení – já moc nejsem kamarád s internetovým „nabídkovým“ molochem a tak se mu, pokud mohu, snažím vyhýbat. Ale pak mi, logicky, spousta zajímavého materiálu uniká…
    Pokud jde o mé priority v nahrávkách Winterreise: čím dál více dávám přednost v celku neznámému snímku Thomase Allena s klavíristou Rogerem Vignolesem, a to i přes to, že některé výrazové plochy jsou netradiční a jistě pro mnohé „tradicionalisty“ diskutabilní: např. čistě introvertní a velmi pomalá „Vrána“ (č. 15), pomalá a nezvykle agogicky rozvržená „Poslední naděje“ (č. 16) či překvapivě dramatický výraz vycházejícího z plného volumenu hlasu v šesté písni „Proud“. V této písni se asi také nejzřetelněji projevuje největší slabina nahrávky, a sice spíše „doprovodný“ charakter interpretace klavírního partu (např. v závěru této písně se již zcela smazává přísný tečkovaný rytmus v klavíru a Vignoles se tak zcela podřizuje zpěvákovým triolám). Přes všechny tyto objektivní slabiny mne Allennova nahrávka neustále něčím přitahuje – snad to je výjimečně intimním (introvertním) charakterem pěvcova ponoru, opravdu nevím… každopádně velmi doporučuji Winterreise v této interpretaci k poslechu.

  2. Obdivuhodný článok a zaujímavý i pre laika. Asi som v menšine, komu sa páčil Kaufmannov koncert Winterreise (i keď priestor nie, Obecný dom mu dosť uškodil), nahrávku zatiaľ nemám, ale aj vzhľadom k Vášmu hodnoteniu si ju obstarám. Ako píšete, je to o pocitoch a jeho interprepácia emócií mňa osobne veľmi oslovuje.
    Pripájam link na skvelý hudobný eshop, kde sa dá zohnať nahrávka Richarda Taubera:
    http://www.prestoclassical.co.uk/r/JUBE/JUBE1257
    i nahrávka Petra Andersa s Michaelom Raucheisenom z roku 1952, ktoré hľadáte:
    http://www.prestoclassical.co.uk/search.php?searchString=Peter+Anders+Winterreise

    1. Dobrý den, velmi děkuji za odkazy, hned zjistím co a jak – díky! A až si poslechnete Kaufmannovu nahrávku Winterreise (rozhodně Vás od ní nezrazuji, naopak: vždyť každý posluchač má jiné „ucho“ a jiný vkus – ono by bylo opravdu strašně otravné, kdyby se nám všem líbilo to samé), popište nám, prosím, alespoň v několika řádcích svůj dojem z nahrávky. I mě osobně by moc zajímal názor někoho s tzv. „jiným pohledem na věc“. Předem děkuji a přeji dopředu krásný poslech!

  3. Jen stručně k Hotterově nahrávce Winterreise z roku 1942 s klavírním doprovodem Michaela Raucheisena, na kterou výše v diskusi poslal odkaz na YouTube „C-creatio“. Ještě jednou za něj díky!
    Nevím, jestli se jedná o mnou zmiňovaný oficiálně zdokumentovaný snímek a nejsem momentálně schopen pátrat v pramenech, každopádně Hotter Winterreise nahrál třikrát a podle datace a klavíristy by se opravdu mělo jednat o zmiňovaný první jeho snímek.
    V prvé řadě je třeba uvézt, že se jedná o výběr z cyklu: chybí třetí, osmá, jedenáctá, patnáctá, osmnáctá a devatenáctá píseň. Jedná se podle všech indícií o „bezstřihový“ a v reálném čase vytvořený snímek, což ostatně v této době bylo velmi časté – má tedy charakter tehdejšího přímého rádiového přenosu. Odpovídalo by tomu i nevalná kvalita (i na tehdejší dobu) sejmutého zvuku klavíru.
    V prvních dvou písních jsem měl z nahrávky pocity nevalné: velmi mi vadily u obou rychlejší předehry (nebo spíš mnohem pomalejší nástup pěvce), v interpretaci vokálního partu byla zřetelná inklinace k dobovým manýrám – zpěvák jakoby se „hledal“. V „Lípě“ mne ovšem snímek náhle strhl – v podstatě ani nevím čím – a moc jsem si ho nakonec užil. Souhra obou interpretů začala být ukázková, některé části měly úžasný tah a intimitu. Překvapila mne velmi pomalým tempem sedmá píseň cyklu („Na řece“), ovšem Hotter svým ponorem a tichým „vyprávěcím“ charakterem projevu i takto extrémní tempo udrží v napětí – opravdu velmi pěkný posluchačský zážitek, vřele doporučuji! Ovšem pokud se odhodláte tuto nahrávku vyhledat a poslechnout si ji, raději první dvě písně přeskočte – a nebo je jimi nenechte odradit.

Napsat komentář