"Když dělá program Kleopatra"

Roku 2012 převezme Cecilia Bartoli po Riccardu Mutim funkci umělecké vedoucí oné části Salcburského festivalu, konaného v květnu o Letnicích (Salzburger Pfingstfestspiele). Festival založil roku 1973 (právě tak jako Velikonoční festival) Herbert von Karajan a od té doby tvoří součást velkého festivalu – toho, u jehož zrodu stáli roku 1920 Richard Strauss, Hugo von Hofmannsthal, Max Reinhardt, Franz Schalk i Alfred Roller. Pod vedením Riccarda Mutiho se Letnicový festival orientoval na barokní hudbu. S příštím intendantem festivalu Alexandrem Pereirou spolupracovala Cecilia Bartoli již v curyšské opeře a nyní na společnou práci navazují. K příštímu zaměření festivalu hovořila umělkyně s hudebním kritikem Ljubišou Tošićem pro deník Der Standard (21. září 2010):

Standard: Rozmýšlela jste se dlouho, zda nabídku přijmete?

Bartoli: Trochu ano. Je třeba si rozmyslet, co se dá vytvořit zvláštního. Lidé se musí přesvědčit, že těch pět festivalových dní o Letnicích má svou cenu, takovou, aby kvůli nim cestovali čtyři tisíce kilometrů. Chceme nabídnout tématické souvislosti, a musíme mít zvuk. Lidé by si měli říci: „Tuhle hudbu slyšíme poprvé hrát na originálních nástrojích.“ Přirozeně – protože s Alexandrem Pereirou pracuji již dvacet let, rozhodla jsem se nabídku přijmout.

Standard: Neznamená to však, že změníte profesi a stane se z Vás manažerka?

Bartoli: Rozhodně ne! K tomu máme intendanta Pereiru; on je boss. Já přináším své vědomosti o hudbě baroka a předklasického období. Ale přece jen: Poprvé bude na tomto místě stát žena.

Standard: Dá se očekávat úzké propojení produkce Vašich nahrávek s programem Letnicového festivalu?

Bartoli: Nahrávám dvacet let a budu nahrávat i po Salcburku. Festival se nestane platformou pro moje cédéčka. V prvním roce uvedeme krásnou scénickou produkci a není důvod, proč bychom ji pak nepředvedli někde jinde a nenatočili ji – jen abychom předešli výtkám. Když Salcburk vytvoří něco pěkného, mělo by to být zdokumentováno. Dnes už jsou kompletní nahrávky bez toho vzácností, v tom se bohužel už mnoho neděje.

Standard: Bude Vás festival stát hodně času? Musíte změnit svůj časový režim?

Bartoli: Mnoho měnit nemusím. Nikdy jsem nebyla přezaměstnaná zpěvačka. Ročně jsem dělala jednu, dvě produkce, nanejvýš tři. To mi umožňuje být celkem flexibilní, zatímco mnoho kolegů má obsazený téměř každý večer. Můj styl tohle nikdy nebyl.

Standard: Budete každý rok sama v produkcích účinkovat?

Bartoli: To záleží na projektu, teď budeme dělat Händelova Giulia Cesara, kde zpívám Kleopatru. Další roky ještě nejsou naplánované. Produkci převezme Letní festival a bude dávána pětkrát – doufám, že ve stejném obsazení. Zkouší se dlouho a o Letnicích budou jen dvě představení, a to je velká škoda. Zásadně: Bylo by komické, kdybych byla v Salcburku a nezazpívala si, bylo by to totéž, jako by Riccardo Muti na festivalu nikdy nedirigoval.

Standard: Činnost v Salcburku Vás jistě přivede do Rakouska mnohem častěji, než dosud – pokud připočteme plány s Divadlem na Vídeňce a se Státní operou.

Bartoli: Zpívala jsem tu i dřív často, především na koncertech. Divadlo na Vídeňce? To uvidíme, třeba se mezi Letnicovým festivalem a divadlem vyvine spolupráce. Mělo by to každopádně smysl. Pokud jde o vídeňskou Státní operu, záleží skutečně na projektu. Momentálně není nic konkrétního. Kontakt s ředitelem Dominiquem Meyerem je rozhodně dobrý, lepší než s jeho předchůdcem.

Standard: Co dle Vašeho názoru dělá dobrého intendanta?

Bartoli: Musí být výtečný manažer, ale zároveň zapálený pro hudbu. Musí to být někdo, kdo má klíče od divadla. Je první, kdo do divadla přichází, a poslední, kdo jde domů. Někdo, kdo se od začátku do konce stará o každou notičku.

Standard: Umíte si představit, že byste někdy sama vedla divadlo?

Bartoli:To nechme otevřené, mám svou pěveckou kariéru, Letnicový festival je možná první, v tomto případě prestižní krok. Kdo ví.

Překlad Vlasta Reittererová