Když mně bylo patnáct, bral jsem housle jako bokovku za trest

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Geniální talent, houslový virtuos, který se zjevil na prknech světových pódií před téměř padesáti lety. Zakladatel a umělecký ředitel festivalu komorní hudby Svátky hudby, jenž právě dnes zahajuje jubilejní pětadvacátý ročník. V rámci tohoto festivalu se zcela nesobecky dělí o pozornost publika s nastupujícími hudebními talenty. Koho a proč si vybral letos k provedení Vivaldiho koncertu pro dvoje housle, který je na programu zahajovacího večera ve Dvořákově síni Rudolfina? V rukou míval stradivárky za osmnáct miliónů korun – měly ten nejlepší zvuk? Stárnou houslisté jako víno? Kdo se mu stará o housle? Tyto a další otázky se snažil poctivě zodpovědět při našem rozhovoru.
Václav Hudeček (foto archiv Václava Hudečka)
Václav Hudeček (foto archiv umělce)

Václav Hudeček – nestor českých houslí – razí heslo „Za málo peněz hodně muziky“

Byl jste to vy osobně, kdo přišel na myšlenku založit v Praze v roce 1991 festival komorní hudby? Co bylo hlavním podnětem či impulsem? Proč jste vybral název Svátky hudby?

Bylo to trochu složitější. Oslovil mě Jiří Michal, v té době generální ředitel jedné významné farmaceutické firmy, s přáním, abych zaštítil a zorganizoval cyklus koncertů mezi Pražským jarem a dnes již neexistujícím Pražským podzimem. Byla to úžasná a v dnešní době nepředstavitelná situace, kdy máte peníze, a teprve potom hledáte, jak je smysluplně využít. Nakonec přišla moje žena Eva s nápadem zaměřit se na vynikající mladé umělce, kteří už v té době, pokud dělali výhradně vážnou hudbu „bez příkras“, neměli zrovna na růžích ustláno. Svátky hudby je hezký název, máme jej zaregistrovaný a kupodivu jej nikdo před pětadvaceti lety nepoužíval.

Napadlo vás tehdy, že se Svátky hudby dožijí jubilejního pětadvacátého ročníku nebo to původně měla být jednorázová záležitost?

Na to jsme v začátcích opravdu nepomýšleli a moc nechybělo a Svátky se tohoto věku ani nedožily. Po odchodu pana Michala ze zmíněné firmy skončil i přísun finančních prostředků a vypadalo to, že Svátky hudby zmizí z pražského kulturního života. Naštěstí se nás ujal pan Martin Diviš, generální ředitel pojišťovny Kooperativa, a náš festival zachránil. Příchodem Kooperativy jsme změnili i pořádající agenturu a přesunuli se z Anežského kláštera a kostela Šimona a Judy do Dvořákovy síně Rudolfina, na Žofín a zahájili jsme spolupráci s Pražskou konzervatoří.

Vy jste uměleckým ředitelem festivalu, v čem spočívá vaše role? Kdo, jak a podle jakých kritérií vybírá program jednotlivých koncertů a interprety?

Titul „umělecký ředitel“ zní příliš vznešeně. Programy a výběr účinkujících děláme společně s mojí ženou a s Radkem Hrabě, který agenturně a organizačně Svátky hudby zaopatřuje. Snažíme se využívat finanční prostředky co nejlépe, a proto nemáme žádný rozsáhlý aparát zaměstnanců. Razíme heslo „Za málo peněz hodně muziky“. Dobře hospodaříme a rozhodně nešidíme interprety. Účinkující vybíráme zásadně podle umělecké úrovně a programy sestavujeme netradičně. Jelikož chceme představit co nejvíce talentovaných umělců, vždy máme na koncertech více sólistů v jednom večeru, a tomu je i přizpůsobena stavba programu.

Vybrali jste některou skladbu vícekrát, nebo pečlivě dohlížíte, aby v každém ročníku zaznělo něco jiného?

V jednom roce rozhodně nic nezazní dvakrát. Ke skladbám se vracíme nejdříve po pěti letech.

Když se podíváte zpět na uplynulé ročníky, které koncerty a kteří mladí interpreti ve vás zanechali nesmazatelnou stopu?

Skvělí jsou všichni, které ke spolupráci zveme. Máme obrovskou zodpovědnost vůči našemu publiku, které plní sály a důvěřuje nám, že vybraní neznámí muzikanti jsou natolik dobří, že stojí za to si na ně koupit vstupenku. A právem očekávají, že za pár let budou patřit mezi českou hudební elitu.

Karel IV. si nechal si numerology určit přesné datum a čas, kdy by se měl položit základní kámen Karlova mostu. Koncertů je v letošním roce sedm, je to náhoda nebo pravidlo? Je to proto, že sedmička je považována u nás všeobecně za šťastné číslo? Nebo třeba proto, že vy jste se narodil sedmého? Či kombinace obojího?

Počet sedmi koncertů byl dán již zmíněným přáním našeho prvního mecenáše, aby se konaly mezi dvěma významnými festivaly. Takže moje oblíbená sedmička nám byla od začátku souzena.

Dáváte zde velký prostor novým, nastupujícím talentům. Nebojíte se, že si tím v případě mladých houslistů sám podřezáváte pod sebou vlastní větev?

Letos začínám už svoji padesátou koncertní sezonu. Sám jsem se za ta léta hlavně u nás na vlastní kůži setkával (a někdy se stále ještě i setkávám) s muzikanty, kteří si „zuby nehty“ drží své vydobyté pozice. Mně to připadá směšné. Zvláště v tom našem malém rybníčku. To, že pomůžete mladému kumštýři, který je talentovaný, přece nikoho neohrozí. Snažím se o to již více jak třicet let. Svátky hudby jsme na pomoc mladým talentům založili, a před dvaceti lety i luhačovickou Akademii. Dovedete si představit větev, která by se tak dlouho podřezávala a stále by držela?

Koncert v Sále Pražské konzervatoře - Václav Hudeček, Denisa Beňovská, orchestr Pražské konzervatoře, Jakub Kydlíček
Koncert v Sále Pražské konzervatoře – Václav Hudeček, Denisa Beňovská, orchestr Pražské konzervatoře, Jakub Kydlíček

Jak stárnou houslisté? Zrají jako víno nebo pociťují opotřebení těla? Nahradí léta zkušeností a schopnost dílo psychicky hlouběji zpracovat případné drobné nedostatky ve funkčnosti těla? Kde se to nejvíce projevuje?

Je to velice individuální. Já zatím nepociťuji žádné zásadní problémy, co se houslové hry týká. Mohu hrát veškerý repertoár, který jsem celý život hrál, a stále se učím nové a nové věci. Zatímco někteří mí mladší kolegové už mají problémy s páteří, pohyblivostí prstů, pamětí a tak dále. Opravdu příměr k vínu bude nejlepší. Některá vína jsou čím starší, tím lepší a jiná jsou dobrá jen mladá. Jsou však i taková, která se nedají pít nikdy.

Zdraví je individuální záležitost – co děláte vy osobně, abyste se udržel fit a „v koncertním modu“? Děláte něco speciálního? Nebo je to tak, že vás koncertní činnost natolik nabíjí, že nemusíte tudíž o sebe už nijak zvlášť pečovat?

S mojí ženou milujeme procházky lesem, rádi plaveme, chodíme do galerií. Žádné speciální cviky nepěstuju. Dbám spíš na dostatek spánku, kvalitní jídlo a dobrou náladu.

V úvodním koncertu Svátků hudby 18. října 2016 zazní i skladba Antonia Vivaldiho Koncert pro dvoje housle, smyčcový orchestr a basso continuo č. 61 a moll, zde s vámi vystoupí jako druhá houslistka Pavla Tesařová – jak jste se potkali a proč jste si ji vybral ke spolupráci? V čem je tato dívka výjimečná?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář