Když na jedinou sopranistku nastoupí čtyři režiséři. Operní kukátko

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Týden od 26. září do 2. října 2016. Operní kukátko (61). Così fan tutte v Londýně. Čtyři režiséři připravili Hoffmannovy povídky ve Wuppertalu. Operní hody na Janáčkově festivalu v Brně. Slavní tenoři – Roberto Alagna a Jonas Kaufmann – mají zdravotní problémy. Opera na festivalu Zlatá Praha 2016. Výstava týdne – Nero nejen v opeře. Ian Bostridge oslavuje Shakespearovo výročí novou profilovou deskou. Operní úsměv: Sexuální abstinence před představením.

Operní kukátko
Così fan tutte v Covent Garden
Nová inscenace Mozartovy opery Così fan tutte měla premiéru 22. září 2016 v Royal Opera Covent Garden v Londýně. Převleková komedie o věrnosti a nevěře s vážnými podtóny bývá problematická na inscenování. Jde o to, aby zápletka byla pro diváky přehledná a zároveň uvěřitelná. Režijní i diváckou otázkou je i lehkovážná morálka hrdinů, která je spíše příznačná pro dnešní dobu než pro císařskou Vídeň nebo Neapol druhé poloviny osmnáctého století, kam příběh položil libretista Lorenzo da Ponte. Ten ostatně o milostných vztazích, přestože byl vysvěceným knězem, byl poučen jako málokdo. Současná inscenace německého režiséra Jana Philippa Glogera (narozen 1981), který střídá operní tituly s činoherními, vnáší do režie psychologické momenty na úkor komediálního vyznění a zamýšlí se hlavně nad mužským pojetím heterosexuálních vztahů a problémem monogamie.

Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte - ROH Londýn 2016 (foto Stephen Cummiskey/ROH)
Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – ROH Londýn 2016 (foto Stephen Cummiskey/ROH)

Většina kritiků shledává tento přístup oprávněným, ale nijak zvlášť zábavným, jak by si to žádal prvořadý žánr operní komedie, kterou tato Mozartova opera je – byť opus nese smíšený žánrový podtitul dramma giocoso, tedy veselé drama, což ale není možno chápat doslova ve významu slova drama. Bez výhrad a s nadšeným hodnocením naopak zůstává u kritiků živé a bezchybné hudební nastudování Semyona Bychkova a pěvecké obsazení převážně mladými zpěváky v šesti rolích: americké sopranistky Corinne Winters (Fiordiligi), její krajanky – mezzosopranistky Angely Brouwer (Dorabella), německého tenoristy Daniela Behleho (Ferrando), italského barytonisty Alessia Arduiniho (Guglielmo), španělské sopranistky Sabiny Puértolas jako komediální Despiny a staršího (jak se sluší a patří, ostatně je to mentor ve věcech lásky obou mladých mužů) Dona Alfonsa v podání německého basbarytonisty Johannese Martina Kränzla.

 

Čtyři režiséři pro Hoffmannovy povídky
Operní soubor ve Wuppertalu uvedl 18. září premiéru Offenbachových Hoffmannových povídek. Opera, která v sobě nese vlastně čtyři příběhy v rámcovém příběhu vzpomínek slavného básníka Ernsta Theodora Wilhelma Hoffmanna na jeho tři lásky. Opera, která byla uvedena až po skladatelově smrti, když ji sám Offenbach již připravoval pro jeviště pařížské Opery Comique, nemá vlastně definitivní znění. Již další uvedení procházela četnými změnami a dodnes se objevují „zaručené“ autorské verze. Je zde možnost, aby všechny čtyři ženské charaktery velmi rozdílných vokálních nároků ztělesnila tatáž mimořádně disponovaná zpěvačka (nebo také je mohou zpívat různé pěvkyně, ale objevily se i inscenace a nahrávky, kde tatáž pěvkyně vystupuje třeba ve dvou rolích). Nedávná inscenace v Berlíně nabídla jinou možnost, každý příběh má svého vlastního představitele básníka Hoffmanna, v berlínské inscenaci tak zpívají tři tenoristé (recenzi jsme přinesli zde).

Současná inscenace ve Wuppertalu nabídla další zajímavé řešení – každý akt je režírován jiným režisérem. Čtyři významní režiséři Christopher Alden, Charles Edwards, Inga Levant a Nigel Lowery (z Velké Británie, USA a Ruska) inscenují zcela samostatně jednotlivé akty jako autonomní příběhy. Stejně tak vznikala odděleně výtvarná složka, například Charles Edwards je autorem i scénografie, Nigel Lowery scénografie i kostýmů, a další dva tvůrci spolupracovali s Petrou Korink (scéna a kostýmy), respektive Doyem Lüthim. Představení o délce tři a tři čtvrtě hodiny diriguje známý anglický dirigent David Parry, jeden ze stálých spolupracovníků labelu Opera Rara. Lehce nadsazeně by se dalo říci, že co se vydalo na režiséry, to se ušetřilo na obsazení ženského partu.

Jacques Offenbach: Hoffmanns Erzahlungen - Opernhaus Wuppertal 2016 (foto Opernhaus Wuppertal)
Jacques Offenbach: Hoffmanns Erzahlungen – Opernhaus Wuppertal 2016 (foto Opernhaus Wuppertal)

Ženskou čtyřroli (Olympie, Antonie, Giulietta a Stella) totiž zpívá jediná pěvkyně, americká sopranistka Sara Hershkowitz, která zatím zpívala převážně party koloraturního sopránu, a to především mozartovský repertoár (Královna noci, Donna Anna, Servilia, Konstanze a další). Jejím Hoffmannem je Belgičan Mickael Spadaccini, který tuto roli ztvárnil na řadě evropských scén (Skopje, Saarbrücken a na italském turné). Známe ho jako Cavaradossiho z brněnské inscenace Pucciniho Tosky v režii Jiřího Heřmana (naši recenzi najdete zde). Ve čtyřroli zloduchů (Lindorf, Coppelius, Miracle, Dapertutto) vystupuje ve wuppertalské inscenaci transsexuální pěvkyně Lucia Lucas, a to v původním hlasovém, tedy barytonovém oboru.


Janáčkův festival v Brně
7. října 2016 začíná pátý ročník hudebního a divadelního festivalu Janáček Brno 2016, který ve dvanácti dnech na dvanácti místech nabídne sedmadvacet špičkových produkcí. Pro operní fanoušky jde o skutečný svátek.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář