Když něco končí, něco nového začíná. Smrt v Alfredu ve dvoře

Melancholie konce října opět připomíná dlouholetou tradici mexických dušiček ve Stromovce, která je akcí Sdružení Motus, provozovatele divadla Alfred ve dvoře, sídlícího na Praze 7. Právě s touto akcí se pojila i inscenace Smrt jsem já uskupení La Calaca pod vedením Češky s mexickými kořeny, herečky a performerky Dory Bouzkové. Představení volně navázalo na starší sociálně-divadelní projekty této autorky, která je realizovala prostřednictvím vlastního divadelního sdružení Loutky bez hranic.

Smrt jsem já pracovala s námětem posledních chvil, vlastně – přesněji řečeno – posledních minut či vteřin lidského života. Podtitul Smrt jako otevření lahve od sodovky se obtiskl ve výtvarném i zvukovém aspektu jevištního zpracování „smrti jako perspektivy života“. Podílely se na něm významné tvůrčí osobnosti současného pohybového a performačního divadla, jako například Apolena Vanišová (scéna a režijní spolupráce) Petr Krusha Krušelnický (video a zvuk) nebo František Fabián (light design).

Stěna vytvořená z přepravek s lahvemi sodovky, prostor velkého sálu Alfreda opticky snížený černým igelitem, černobílé televizní retroobrazovky, v nichž běží nekonečná smyčka neustále stoupajících bublinek CO2, byly jakousi metaforou duší opouštějících tento svět, které postupně proměnily v konkrétní jména. Proměnou procházel i zvukový design, když se ze syčivých, dutých a dalších temně působících industriálních odstínů hudby směšoval v ohlušující a vše přehlušující šrum.

Smrt se na jevišti personifikovala velice působivě prostřednictvím čtyř výrazných protagonistů: Halka Třešňáková, Lukáš Bouzek, Jan Bárta a Dora Bouzková svými divadelními výkony prezentovali emoce v reakcích na rychlost okamžiků, měnící se sotva po desítkách vteřin. To dodávalo představení napětí i švih.

V úvodu děje jednotlivé silně fyzické projevy stupňovaly napětí před očekávaným koncem. Ale byl to jen začátek, který vystřídala působivá mexická píseň v podání Dory Bouzkové atmosféricky podepřená halem a doprovázená emocionálně mrazícím nářkem plaček. Následně se v rychlé slovní deklamaci a přednesu protagonistů velmi efektně střídala civilnost i patos, tedy to, co je se smrtí jako takovou na obou březích spojeno.

Druhá část představení byla zahájena předělovou interakcí s hledištěm. Vypůjčené části oděvů i rekvizity uvolnily atmosféru, dodaly představení punc originality a jakoby odlehčily dramatičnost celé další divadelní akce zaměřující se ještě konkrétněji na smrt jako takovou, na její popis, příklady a její vnímání.

Smrt není mimo nás, ale v nás, stejně jako bublinková voda ve skleněné láhvi. Láhev se otevře, voda se vypije. A nezbývá než odpočívat v pokoji.

Derniérou v pátek 23. října 2015 skončila roční divadelní rezidence La Calaca v Alfredu, a tedy i pravidelné zdejší uvádění této inscenace (premiéra proběhla téměř přesně před rokem). Nicméně představení jistě svůj potenciál ještě nevyčerpalo, jeho nadčasovost určitě dokáže oslovit publikum všech věkových kategorií, a to kdekoliv. Navíc jeho realizační tým je pro diváky zárukou kvalitního divadelního zážitku. Doru Bouzkovou charakterizuje její tvorba inteligentním vkusem, smyslem pro rytmizaci děje a především přirozenou pointou bez zbytečné sebelítosti. Doufejme, že tento konec je začátek další éry fungování jak tohoto tvůrčího kolektivu, tak tohoto díla.

V divadle Alfred ve dvoře se diváci už ale mohou těšit na nové věci. 28. října 2015 proběhne premiéra jiných rezidentů této scény – uskupení Variot Ideal. Tato značka, pod kterou jsou podepsána jména jako Vojta Švejda, Jan Kalivoda a Jan Dörner, též určitě zaručuje výbornou podívanou.

Pirát a lékárník, „mravoučný morytát pro jakékoli století, i to jednadvacáté“, je druhou částí trilogie na téma bratrství, kterou v loňském roce otevřelo divácky velmi úspěšné horolezecké představení GundR. Nyní tvůrci sáhli po látce z klasické balady Roberta Louise Stevensona. A s podobným vizuálem jako představení Mutus Liber (skupina Handa gote R&D) si kladou otázky, které jsou právě tak staré jako aktuální: „Existují malé a velké zločiny? Jak a čím se liší?“

Že by se na naše scény uvádějící pohybové umění a tanec opět vracela tematická kritika společnosti? Určitě lepší než tisíckrát opakované zkoumání toho, co už dávno prozkoumáno bylo, či nekonečná hledání identit. Tvořit pro veřejnost má ten, kdo ví, co chce sdělit.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

Smrt jsem já
La Calaca
Autorský tým: František Fabián, Dora Bouzková, Apolena Vanišová, Halka Třešňáková, Petr Krušelnický, Jan Bárta, Daniela Klimešová, Lukáš Bouzek, Milena Fabiánová
Premiéra 21. října 2014 Alfred ve dvoře Praha
(psáno z reprízy 23. 10. 2015)

www.alfredvedvore.cz

Foto archiv Alfred ve dvoře