Když soudci uvažují o opeře

Americká  soudkyně Ruth Bader Ginsburg patří mezi tu nepočetnou skupinu lidí, která má ve svém vínku lásku k opeře.  A tak mezi hodinami práva už od studentských let navštěvovala i kurzy operního zpěvu. Nyní dostala šanci si tuto svou vášeň – tedy operu – dopřát i na letošním výročním zasedání americké advokátní komory v Chicagu. Spolu s nejvyšším prokurátorem se kromě poslechu operních áriií při doprovodném programu tohoto kongresu zúčastnila i panelové diskuse s názvem Křižovatky práva v opeře. Jeden z diskusních panelů se zabýval i právními aspekty úprav původních verzí oper. Na příkladu Mozartovy Kouzelné flétny se v této diskusi rozebíraly skutečnosti úprav, které v pozdějších scénických uvedeních této opery pomíjely některé původní pasáže pod záminkou sexistického nebo rasistického zabarvení. Závěrem celé debaty – jak před novináři posléze komentovala sama soudkyně Ginsburgová – bylo především to, že ctít originál je dobré, nicméně z hlediska obsahu je nutné jít s dobou a respektovat vývoj společnosti. A tak prvky, které se postupem času stávají z hlediska vývoje společnosti nevhodné, mohou být z oper a jejich novodobého uvádění vyřazeny.Na dalším příkladu z opery Benjamina Brittena Billy Budd se dokonce diskutovalo o tom, zda místo trestu smrti oběšením pro námořníka, který byl obviněn ze vzpoury, by neměl kapitán hledat jiný způsob, jak dotyčného potrestat a přitom jeho život ušetřit.  Soudkyně Guisburg k tomu poznamenala, že v novele Hermana Melvilla, podle které je opera napsána, kapitán  taková dilemata na rozdíl od dnešních soudců neřeší. Tehdy to zkrátka bylo jednodušší.

Inu, každého opera inspiruje k přemýšlení o něčem jiném. Jak vidno, (nejen) americké právníky také.