Keenlyside a Kocán v Praze: událost sezony

  1. 1
  2. 2

Jen málokdy se vidí na jednom večeru tak vyrovnaná dvojice pěveckých hvězd, jako tomu bylo v Obecním domě 27. ledna. Na pozvání agentury Nachtigall Artists zde vystoupili barytonista Simon Keenlyside a basista Štefan Kocán za doprovodu PKF – Prague Philharmonia a dirigenta Rastislava Štúra ve světovém operním repertoáru. V první polovině Mozart, ve druhé Verdi. A pojali to jako na divadle – s hereckou akcí, s rekvizitami, prostě jedna velká podívaná.Již do úvodní árie Der Vogelfänger bin ich ja z Mozartovy Kouzelné flétny přišel Simon Keenlyside coby Papageno nezvykle středem Smetanovy síně s komickou ptačí čapkou a se žlutou nákupní síťovkou v ruce. Po schůdkách vystoupil na pódium, kde pak kromě zpěvu vyváděl opravdu bláznivé kousky, dokonce metal kotrmelce. Po celý večer byl britský barytonista hlavním tahounem zábavy, ne nadarmo se tituluje jako v současnosti nejcharismatičtější britský pěvec. Herectví a identifikace s rolí je nedělitelnou součástí jeho umění, prostředím koncertní síně nebo orchestrem usazeným bezprostředně za zády se nedá rušit.Vážnost v sále opět navodil příchod sošného a vznešeného Sarastra – Štefana Kocána s jeho velebně přednesenou árií In diesen heil’gen Hallen rovněž z Kouzelné flétny. Keenlysida humor neopustil ani v následující koncertní árii Rivolgete a lui lo sguardo, KV 584 uvedlo ji slabé zakokrhání ze žluté tašky stále ještě ležící na pódiu. Mozart tuto árii zkomponoval jako parádní kousek pro pěvce Benucciho v Così fan tutte, nakonec však postavě Guglielma vložil do úst kratší árii Non siate ritrosi. Keenlyside se pustil do této bravurní, dlouhé a krásné árie s velkou chutí, čistým nosným tónem, s energií a velkými gesty. Stále byl v pohybu, sedal si nebo neklidně přecházel z jedné strany pódia na druhou. Jeho mladě znějící baryton s krásnou barvou zvláště ve vyšších polohách kraloval, v nižších rejstřících ho poněkud překrýval orchestr. Ostatně nebyl to ojedinělý případ, kdy se orchestr prosazoval až příliš.

Lahůdkou byla další slavná árie Leporella Madamina, il catalogo è questoDona Giovanniho, které se zhostil Štefan Kocán.Slovenský basista není moc typ na šprýmy, ale zato s dynamikou orchestru neměl naopak žádný problém – jak se kdosi vyjádřil, má hlas za čtyři zpěváky. Jeho bas je znělý absolutně v každé poloze – čím níž, tím lépe. Dokonce se mi zdálo, že si v jednom místě přidal pro ozdobu skok do spodní oktávy. Dobře slyšitelné jsou u něj i nejhlubší tóny, které jiní basisté na představení už jen spíše naznačují. Velká mozartovská jízda pokračovala známou árií Dona Giovanniho se sólovou mandolinou  Deh, vieni alla finestra. Keenlyside se usadil neformálně na zem k nohám mandolinisty (Roman Konečný) a zpíval zlehka, roztouženě, ale velmi delikátně, se zajímavými pointami.

Orchestrální předehra k Donu Giovannimu navodila vážnou atmosféru Finale  opery, kde si Kocán zazpíval dokonce dvojroli Leporella i Komtura. Orchestr vedený slovenským dirigentem Rastislavem Štúrem, hlavním dirigentem Opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, hrál precizně a přesně (vycizelované smyčce), zvláštní mi přišla jeho práce s dynamikou, na začátku předehry třeba smyčce nedělaly obvyklé dynamické vlny v eskalujících bězích, i když si o to Mozartova hudba vyloženě říká, spíše se dynamika parcelovitě dělila do částí forte a částí piano, což působilo trochu mechanicky. Na finále si oba pěvci na pódium přizvali jako posilu do role Donny Elvíry dvacetiletou sopranistku Nikolu Uramovou, kterou Keenlyside doslova na rukou nosil (a ještě u toho zpíval).Oba pánové již bez saka, jako to bývá na konci oslav, jen v košilích a ve vzrušeném dialogu dohráli Giovanniho příběh až do hořkého konce (když Kocán zpíval Komtura, sako si pro odlišení zase oblékl). I když scéna nebyla kompletní (někde zpívají Komtur i Leporello současně) a koncertní pódium plné hudebníků nemůže nabídnout tak soustředěný účinek, bylo to velmi působivé.

Po přestávce souboj dvou pěvců pokračoval Verdiho áriemi. Velmi zaujatý a přirozený přednes se silným závěrem předvedl Keenlyside coby Simon Boccanegra v árii  Plebe! Patrizi! Popolo dalla feroce storia! Kocán jako Jacopo Fiesco zase v árii A te l’estremo addio… Il lacerato spirito ze stejné opery předvedl kromě bohatýrské síly i dojemné emoce otcovského zoufalství. Ve vyšších polohách je jeho hlas barevný a zní sladce, za všech okolností je kultivovaný, i v největších fortissimech. Slyšeli jsme kromě orchestrální předehry k Síle osudu (hezká sóla klarinetu, čistá harmonie smyčců) tři duety: Restate! Al mio regal cospetto z Dona Carlose (Philip a Rodrigo), z Rigoletta Quel vecchio maledivami! – Signor? a Povero Rigoletto! – Cortigiani, vil razza dannata (Rigoletto, Sparafucile, Rigoletto a Marullo).Před tímto posledním číslem se Keenlyside prostřednictvím dirigenta omluvil, že mu odchází hlas a že je možné, že duet nedozpívá (ostatně stalo se mu to loni ve Vídeňské opeře uprostřed premiéry Rigoletta). Naštěstí jakákoli indispozice nebyla znát a britský barytonista vytvořil velice sugestivní a dojemný obraz podivného pokrouceného a groteskního šaška, zasaženého nenávistí i lítostí. Příští sezonu si oba umělci spolu zazpívají v Rigolettovi v Metropolitní opeře a svým imaginativním způsobem nám v Praze dali již nyní nahlédnout, jaká to bude paráda.

I přes únavu hlasu, kterou avizoval Keenlyside na konci koncertu, nevynechali pěvci přídavky. Slyšeli jsme hrdinně výkonný a pružný baryton v Leoncavallově Zaza,piccola zingara, potom slavnou Missisippi s Kocánem (Kern- Hammersteinova Old man river) a nakonec naprosto famózní Keenlysidův muzikálový výkon v písni If I were rich man ze Šumaře na střeše Jerryho Bocka. Po celou dobu se publikum královsky bavilo, přitom však hudba a umění ani chvíli nepřišly zkrátka.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

Simon Keenlyside & Štefan Kocán – Mozart vs. Verdi
Dirigent: Rastislav Štúr
Simon Keenlyside (baryton)
Štefan Kocán (bas)
PKF – Prague Philharmonia
27. ledna 2015 Smetanova síň – Obecní dům Praha

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - S.Keenlyside & Š.Kocán - Mozart vs. Verdi (Praha 27.1.2015)

[Total: 32    Average: 4.3/5]

Související články


Reakcí (8) “Keenlyside a Kocán v Praze: událost sezony

  1. Bylo to vynikající. Pan Keenlyside už po Cortigiani naznačoval gestem (podřezávání krku), jak se asi cítí. Nicméně jsme ho všichni sadisticky hnali k přídavku a pak k dalšímu – a Tovje byl výborný. Celý večer byl úžasný a zdálo se, že si ho oba pěvci užili také. Jako zpestření pan Keenlyside o přestávce na pódiu namaloval autokarikaturu Rigoletta, která tam zůstala celou druhou půli.

  2. Překrásný zážitek, a to už jsme v Praze viděli ledacos. A nejen pro to fantastické Keenlysideovo komediantství – takhle vyvádět na jevišti při koncertu jsem viděla snad jen Rolanda Villazona, a kdoví jestli, a přitom by Keenlyside byl skvělý, i kdyby se při zpěvu ani nehnul. A ty úžasné Kocánovy hloubky k tomu… Nádhera, už se těším příští týden na Mefistofela.

  3. I já jsem byla unešená přes původní neutrální očekávání, jaký asi koncert bude. Za srdce mě normálně berou hlavně tenoři, ale tento koncert předčil veškerá má očekávání. Hlavně poslední árií mě Keenlyside rozplakal a pod tíhou dojmu jsem nemohla dlouho usnout. Děkuji paní Nachtigalové, že k nám takové umělce vozí a zprostředkuje nádherné zážitky.

  4. Nedá mi, abych se k tomuto článku i komentářům nevyjádřil… Mám pocit, že jsem byl na jiném koncertu nebo slyšel a viděl jiné lidi!!! Byl jsem též zvědavý na pana Keenlysideho a plný očekávání. Kdyby koncert skončil po první půlce, byl by to skvělý zážitek. Mozarta skutečně interpretuje světově! Leč pro finální scénu Giovanniho už jeho hlas postrádá barvu i volumen. Zpívat ovšem umí skvěle! Pro Verdiho ale bohužel hlas nemá vůbec!!! Jeho barva je tuctová, střední poloha málo výrazná, hloubky nejsou takřka vůbec. Bohužel tento nezanedbatelný handicap nahrazuje „šaškovstvím“ a popisností ve výrazu i v herectví! Všem asi uniklo, že hlas nepřirozeně přepíná, což mělo za následek vynechání fráze v závěru duetu Posy s Filipem a zoufalý boj s Rigolettem. Asi již všichni zapomněli, jak se mají verdiovští hrdinové interpretovat? Vždyť pánové jako Bruson, Nucci, Grundheber či Fondary ještě žijí a občas i zpívají! Nemluvě o legendách jako byli Bastianini, Taddei, Cappuccilli, Metternich, Merrill, Milnes… I naši pěvci nedávné minulosti (Heriban) nebo současnosti (Kamas, Haan) by jej snadno strčili do kapsy! Ale málo platné, dnes světu vévodí reklama a boj silných agentur. Proto může tento pán zpívat Rigoletta na prestižních scénách, i když ho pravděpodobně nikdy nedozpívá do konce… Pan Kocán má fenomenální hlas, kdyby ale uměl zpívat aspoň z půlky tak jako Keenlyside, byl by možná světový. Jinak je to jen „prezentátor“ své vlastní fantastické přírody. A úvodníky typu „Událost roku“ mi připadají směšné! Ano, byla to dobrá show pro snoby, kteří problematice nerozumí a chtějí být pouze vidět…

Napsat komentář

Reklama