Kéž by dnes jejich následovníci zanechali stejně kvalitní stopu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Letošní rok nabídl dvě příležitosti připomenout si dlouholetého sólistu a režiséra Opery Národního divadla Roberta Poláka. 7. března uplynulo sto padesát let od jeho narození a 7. července si připomínáme devadesáté výročí jeho úmrtí. Robert Polák nepatřil k zářivým hvězdám české opery, ale především díky svým režijním aktivitám a věrné oddanosti divadlu se zapsal natrvalo do historie naší první scény.

Robert Polák (foto archiv ND Praha)
Robert Polák (foto archiv ND Praha)

Robert Polák se narodil 7. března 1866 v jihočeských Nových Hradech. Od dětství inklinoval k umění a po maturitě na gymnáziu v Třeboni byl přijat na Akademii výtvarných umění. Pobyl tam ale velice krátce, protože ho zlákalo divadlo, s nímž se měl možnost seznámit v empírovém zámeckém divadle ve svém rodišti, kde vystupovaly nejrůznější divadelní soubory, občas i s inscenacemi komorních oper. V roce 1884 se stal členem Pištěkovy divadelní společnosti, která v sezoně 1884-1885 účinkovala v Brně, kde bylo 6. prosince 1884 ve skrovňoučkých podmínkách tak zvané „staré boudy na Veveří“ otevřeno stálé české profesionální divadlo. 7. září 1884 proběhlo první operní představení, kterým byla Smetanova Prodaná nevěsta.

B.Smetana: Prodaná nevěsta - Robert Polák (Kecal) - ND Praha 1892 (foto archiv ND Praha)
B.Smetana: Prodaná nevěsta – Robert Polák (Kecal) – ND Praha 1892 (foto archiv ND Praha)

Osmnáctiletý mladíček Polák zaujal diváky, mezi nimiž nechyběl Leoš Janáček, svým výkonem v roli Kecala. Po Kecalovi přišly další role. Přísný a nesmlouvavý kritik Leoš Janáček ocenil talent i úsilí mladého zpěváka, ale upozornil i na jeho limity a nedostatky. Robert Polák se ve svém pěveckém umění zdokonaloval v tehdy proslulé pražské Lukesově pěvecké škole.

U Pištěka strávil celkem sedm let a vytvořil si zde základní pěvecký repertoár. Poté působil další tři roky ve společnosti Pavla Švandy ze Semčic, kde si repertoár dále rozšířil. Jeho výkony zpovzdálí sledoval jeho budoucí šéf Karel Kovařovic. Podle dobové kritiky se Polákův měkký kulatý hlas vyznačoval neobyčejnou libozvučností, přirozenou tónovou krásou s vysokou kulturou hudebních frází a bezvadnou výslovností. Vedle toho měl Robert Polák přirozený herecký talent vystihnout charakter dané role především v komických rolích.

V roce 1894 odešel z Národního divadla jeden z jeho nejvýznamnějších sólistů, basista Vilém Heš, který dosáhl na vytoužené angažmá ve vídeňské Dvorní opeře. Heš byl ve své době pokládán za ideálního představitele Kecala. V dané situaci byl Robert Polák angažován do Národního divadla. 27. května 1894 v této roli pohostinsky poprvé vystoupil na jeho jevišti v inscenaci režiséra Josefa Šmahy, kterou dirigoval Adolf Čech. V srpnu, po divadelních prázdninách, už v ní účinkoval jako člen souboru. Ve „zlaté kapličce“ pak působil nepřetržitě jedenatřicet let až do své smrti. V roli Kecala, kterou zpíval na jevišti Národního divadla celkem sto šestnáctkrát, se zapsal mezi její významné představitele, byť mu byla občas vytýkána někdy až příliš drsná komika. Musíme mít ovšem na paměti, že tehdy tímto způsobem k roli neúspěšného dohazovače přistupovali prakticky všichni její interpreti.

Díky svým hlasovým dispozicím byl Robert Polák přímo ideálním představitelem basových postav v operách Bedřicha Smetany. Za přímo vzorový byl pokládán jeho výkon v roli rozšafného Otce Palouckého v Hubičce, kterým byl v mnoha desítkách představení. Vynikal v komických postavách hajného Mumlala ve Dvou vdovách a vysloužilce Bonifáce v Tajemství, ale stejně dobře se vypořádal i s postavami žalářníka Beneše v Daliborovi a jeho jmenovce v Čertově stěně.

B.Smetana: Dvě vdovy - Robert Polák (Mumlal) - ND Praha 1909 (foto archiv ND Praha)
B.Smetana: Dvě vdovy – Robert Polák (Mumlal) – ND Praha 1909 (foto archiv ND Praha)

Blízké mu byly i postavy Antonína Dvořáka – Martin v opeře Šelma sedlák, Lucifer v Čertovi a Káče a purkrabí Filip v Jakobínovi. V Rusalce se objevil v jedné inscenaci v roli Hajného. Ve Škroupově Dráteníkovi byl představitelem role Kůla. V dílech Zdenka Fibicha ztvárnil postavy Stefana v Bouři, Nolose v Hedy a byl prvním představitelem Darguna v Pádu Arkuna. V Kovařovicově Psohlavcích vystřídal role Lamingera a správce Koše. Ve Foersterově Evě to byla role Graziana. Diváci se s Robertem Polákem mohli rovněž setkat v dalších českých operách. Byly to například úlohy Pana France ve Starém ženichovi Karla Bendla, Váni v opeře U božích muk Stanislava Sudy, Božka v Ostrčilově díle Vlasty skon a Bobeše v Zichově Malířském nápadu.

Mimořádně obsáhlý je seznam postav, jež Robert Polák vytvořil v dílech světové operní tvorby. Obsahuje stěžejní hrdiny basového oboru, stejně jako přemnoho rolí středního typu až po drobné úkoly, jak to tehdy bylo v operní sólistické praxi běžné. Z těch velkých dominují především postavy, v nichž mohl Robert Polák uplatnit své výrazné schopnosti komediální charakteristiky. Byli to například titulní hrdina Donizettiho Dona Pasquala a Dulcamara z Nápoje lásky, starosta van Bett z Lortzingova Cara a tesaře a doktor Cajus z Nicolaiových Veselých paniček windsorských, Bartolo v Rossiniho Lazebníkovi sevillském i v Mozartově Figarově svatbě, Farlaf v Glinkově Ruslanovi a Ludmile, Kovář Bijou-Alcindor v Adamově Postilionovi z Lonjumeau anebo městský písař Sixtus Beckmesser ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských.

G.Rossini: Lazebník sevillský - Robert Polák ((Doktor Bartolo) - ND Praha 1901 (foto archiv ND Praha)
G.Rossini: Lazebník sevillský – Robert Polák ((Doktor Bartolo) – ND Praha 1901 (foto archiv ND Praha)

S jeho jménem se ale setkáme i u postav vážných nejrůznějšího typu, od čtveřice zlosynů v Offenbachových Hoffmannových povídkách, přes Biterolfa ve Wagnerově Tannhäuserovi až po Poustevníka ve Weberově Čarostřelci či Komtura v Mozartově Donu Giovannim, kterého vystřídal za mladistvého Masetta z doby svých začátků. V prvním českém provedení polské národní opery Halka Staislava Moniuszka byl představitelem Dziemby.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář