Klobouk dolů. Podkrkonošský symfonický orchestr v jubilejní 10. sezoně

Na sobotním koncertě 26. listopadu vystoupila dvojice Marie Fajtová (rodačka z Lomnice nad Popelkou) a Jaroslav Patočka, který nahradil hlasově indisponovaného Aleše Hendrycha. Útulný, avšak prostorově spíše menší sál lomnického zámku byl zcela zaplněn početným publikem, které si na úvod vyslechlo předehru ke Dvořákově opeře Čert a Káča. Lehká nervozita počátečních taktů se odrazila zejména v intonaci smyčců, jež byly bohužel díky již zmíněným stísněným prostorám sálu převážnou většinu večera překryty dechy. Těm nepochybně dominovaly žestě, z nichž zejména trubky a pozouny předvedly čistou, místy však zvukově předimenzovanou hru.

Árii Il lacerato spirito z Verdiho Simona Boccanegry v dramatickém recitativu skvěle otevřel Jaroslav Patočka, jehož pevně posazený, znělý hlas úžasně vykreslil zoufalství a sklíčenost otce, který právě ztratil svou dceru. Následná scéna a árie Violetty (È strano…ah, fors’ è lui…Sempre libera) byla i přes nejistotu v souhře mezi sólistkou a orchestrem, jež byla nejcitelnější na samotném začátku, bravurním vystoupením Marie Fajtové, která má s touto rolí bohaté zkušenosti. Její lesklý soprán zde krásně „svítil“ ve výškách i v hlubších polohách, do nichž přecházela s velkou přesností a lehkostí. Půvabný duet Zerliny a Dona Giovanniho Là ci darem la mano mírně narušil nepřesný nástup Jaroslava Patočky, který se následně zaskvěl v árii Infelice!… e tu credevi z Verdiho opery Ernani, jíž se uzavřela první polovina večera.

Druhou část koncertu otevřela opět Dvořákova opera Čert a Káča, tentokrát slavný Pekelný tanec, v němž se konečně do popředí dostaly smyčce. Energie tohoto čísla jako by se přenesla i na následující árii Karolíny Samostatně vládnu já ze Smetanových Dvou vdov, po níž zaznělo neméně známé Non più andrai (Figarova svatba). Úžasné zklidnění přišlo v podobě Pucciniho Quando me’n vo‘ (La Bohème), kterou Marie Fajtová přednesla s obrovským zanícením, díky němuž se nikdo v sále doslova neodvážil ani pohnout.

Dvořákovou hudbou se následně celý večer uzavřel, po My cizinou jsme bloudili (Jakobín) přišel vrchol v podobě Polonézy a árie Vodníka (Rusalka). Právě Polonéza vyzněla v podání orchestru, který – v mnohdy nesnadných situacích – s jistotou řídil jeho šéfdirigent Graziano Sanvito, nejjistěji a bylo znát, že tento kus hráči dobře znají. Tím pádem vznikl prostor pro větší práci s detaily, zde především s dynamikou. Opět je třeba vyzdvihnout žestě, konkrétně trubky, které sice místy možná až příliš „vyčnívaly“, avšak jejich precizní zvuk byla radost poslouchat. Patočkově Vodníkovi poté nebylo co vytknout, bylo znát, že si závěrečnou skladbu stejně jako hráči v orchestru užívá.

Následné dlouhotrvající ovace, po nichž přišly celkem dva přídavky v podobě duetu Papagena a Papageny z Mozartovy Kouzelné flétny a Tance malých černých otroků z Verdiho Aidy, byly zcela zasloužené. Ačkoliv výkon amatérského tělesa pochopitelně není možné poměřovat s výkony profesionálních souborů, je třeba opravdu smeknout před tím, že je Podkrkonošský symfonický orchestr schopný nacvičit v takovémto úctyhodném počtu tento v mnoha ohledech nesnadný repertoár a být hudebním partnerem takovým profesionálům, jakými Marie Fajtová i Jaroslav Patočka bezpochyby jsou. To vše – jak jinak – s nadšením. Klobouk dolů.

Hodnocení autorky recenze: 70%

Podkrkonošský symfonický orchestr
Dirigent: Graziano Sanvito
Marie Fajtová (soprán)
Jaroslav Patočka (basbaryton)
26. listopadu 2016 Zámek Lomnice nad Popelkou

program:
Antonín Dvořák: Čert a Káča – předehra k opeře
Giuseppe Verdi: Simon Boccanegra – Il lacerato spirito
Giuseppe Verdi: La traviata – È strano… Ah, fors’ è lui… Sempre libera
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Là ci darem la mano
Giuseppe Verdi: Ernani – Evviva! Beviam!; Infelice!… e tu credevi
Antonín Dvořák: Čert a Káča – Pekelný tanec
Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Samostatně vládnu já
Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba – Non più andrai
Giacomo Puccini: La bohème – Quando me’n vo’
Antonín Dvořák: Jakobín – My cizinou jsme bloudili
Antonín Dvořák: Rusalka
– Polonéza
– Celý svět nedá ti, nedá

www.pso.ic.cz