Klusákova Sličná rusovláska a Wihanovci

V rámci Víkendu české komorní hudby (30. května – 1. června) Pražské jaro představilo rovnou jedenáct komorních těles v různých historických sálech Prahy. Jedním z těchto koncertů bylo i vystoupení Wihanova kvarteta 31. května v Rytířském sále Valdštejnského paláce. Bylo pěkné moci se po letech podívat do sálu nyní anektovaného politiky (Senát České republiky), jenž po léta sloužil koncertům.

Wihanovo kvarteto (zakládající členové Leoš Čepický – housle, Jan Schulmeister – housle, Jiří Žigmund – viola, Aleš Kaspřík – cello) nastoupilo po pětadvaceti letech ve změněném obsazení – začátkem března 2014 ukončilo svou uměleckou činnost s violistou Jiřím Žigmundem, kterého na festivalovém koncertu nahradil člen Heroldova kvarteta Karel Untermüller. Od června se postu violisty ujme Jakub Čepický, syn primária, a stane se stálým členem Wihanova kvarteta. Budeme tu tedy mít dvougenerační rodinné kvarteto…Program zahájil Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreuzerovy sonáty“. To je skladba, která naprosto souzní s dynamickým a emocionálním naturelem kvarteta. První věta Adagia se vyznačovala strhující dravostí a vpády drobných a rychlých, nervózně zjitřených motivků. Akustika vysokého sálu z mramoru a zrcadel ještě umocňovala dynamiku kvarteta, i když na druhé straně trochu halila drsný a syrový tón, který smyčce Janáčkovi v některých vypjatých místech dodávaly. Tolstého novela o tragickém vyústění manželského trojúhelníku, která je námětem Janáčkovy skladby, naplnila jeho hudbu velkou dramatičností, s níž neodbytně a rychlým spádem spěje (další tři věty Con moto) k osudovému rozuzlení.

Poté se ke kvartetu přidala sopranistka Marie Fajtová, aby spolu provedli Klusákovu La jolie rousse (Sličnou rusovlásku) na Apollinairovu báseň.Skladba měla premiéru v roce 2001, rovněž na Pražském jaru, u příležitosti souborného provedení Klusákových smyčcových kvartetů. Atonální skladba staví na narrativní a velmi sugestivní lince zpěvu, ostatní hlasy kvartetu se přidávají jen ke ztišenému doprovodu. Báseň bez veršů, tvořená volným řazením asociací, vychází z pocitů frustrace a beznaděje v době první světové války. Marie Fajtová ji přednesla temně zabarveným sopránem, dobře znělým i ve spodním rejstříku, kde je velká část partu exponovaná, ale stejně výtečně a s lehkostí zvládala i výšky a skoky do vysokých tónů. Její rozsah je obdivuhodný. Akustika Rytířského sálu komornímu zpěvu také slušela. Trochu horší byla srozumitelnost francouzského textu. Publikum ocenilo Klusákovu skladbu dlouhým potleskem, líbila se.

Dvořákův Smyčcový kvartet G dur, op. 106, začal sladce, dvojhlasy houslí lahodily sluchu, zvláštní ocenění si zaslouží čistý a stříbřitě svítivý tón primária Čepického v nejvyšších polohách. V druhé větě se sóla (hezký vstup druhých houslí) střídají s velebným čtyřhlasým chorusem, který místy připomíná až orchestrální zvuk. Dvě další věty jsou prodchnuty tanečními rytmy, oblíbeným Dvořákovým furiantem s energickými akcenty. Kvarteto jej hrálo s vynalézavě plastickou dynamikou, s mladým elánem ve volbě temp, neunikla jim žádná příležitost podtrhnout nějaký zpěvný detail. Dvořák i Janáček patří k tomu nejlepšímu, co od Wihanovců můžeme slyšet. Jejich muzikalita a vřelý vztah k národní hudbě je znát z každého taktu. Na hlasité ocenění publika zareagovali přídavkem volné věty z Císařského kvartetu C dur Josepha Haydna s variacemi na rakouskou hymnu, v níž se všichni předvedli v krásných sólech.

Pražské jaro 2014
Wihanovo kvarteto & Marie Fajtová
Marie Fajtová (soprán)
Wihanovo kvarteto
31. května 2014 Rytířský sál – Valdštejnský palác Praha

program:
Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreuzerovy sonáty“
Jan Klusák: La jolie rousse – Apollinairova báseň pro soprán a smyčcové kvarteto
Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet G dur, op. 106
přídavek:
Joseph Haydn: Císařský kvartet C dur

www.festival.cz

Foto Pražské jaro – Zdeněk Chrapek