Kočka na scéně nosí smůlu aneb Poprask v opeře ve Stavovském divadle

  1. 1
  2. 2
Podle tradované italské divadelní pověry, známé i z historie premiérového neúspěchu Rossiniho Lazebníka sevillského, nosí kočka na operní scéně smůlu. A opravdu plakát s mexickou bezsrstou kočkou plemena Sphynx pro novou inscenaci Donizettiho komické opery Poprask v opeře ve Stavovském divadle tomuto představení přes bouřlivý potlesk velmi vstřícně naladěného obecenstva na závěr čtvrteční premiéry příliš štěstí nepřinesl. Tento ryze komediální titul si žádá razantní a přesvědčivou režijní koncepci s výrazným tempem.
Gaetano Donizetti: Poprask v opeře – vizuál k inscenaci – ND Praha 2017 (zdroj FB ND)

Zvolená jména tvůrců inscenace, dvou předních osobností současného pohybového divadla a častých spolupracovníků – Radima Vizváryho (režie) a Miřenky Čechové (choreografie) – slibovala nevšední pojetí. Angažovat tak originální umělce, jejichž práce a projekty zdaleka přesahují domácí region, aby s použitím výrazových prostředků pohybového a tělesného divadla inscenovali operu o opeře, tedy využít specifické prostředky jednoho uměleckého žánru pro komický operní metapříběh, byl bezesporu ambiciózní nápad. Radim Vizváry je v kontaktu s operním světem již několik let a jeho právem vysoce oceňovaná choreografie Janáčkovovy opery Z mrtvého domu v Národním divadle vnesla nečekaně silné výklady do tohoto díla. Přes obvykle silnou autorskou výpověď a vklad obou umělců upadá ale tato nová operní inscenace do parodické průměrnosti. Na několika místech se nečekaně povznese, aby prokázala schopnosti tvůrců, ale vzápětí se opět usadí v neosobité zábavnosti pro široké masy, která se místy nezříká ani komiky lascivnějšího zrna.

Nástup inscenace je slibný, přenesení děje ze zkušebny v divadelním zákulisí do tělocvičny (zřejmě v úvodním dialogu zmiňovaného pražského Tyršova domu) už vzhledem k transferu operních inscenací do Karlína obsahuje skrytě sarkastický úšklebek. Sportovní akce prováděné během předehry k vážné Donizettiho opeře Rosmonda dInghilterra, která nahradila původní krátký hudební úvod, jistě pobaví, ale také diváka jednoznačně nasměrují, jak se bude vyvíjet další podoba inscenace. První půli inscenace opticky dominují cvičení kategorie starší muži (že by Sokol?) a mladší skupiny sportovců, kteří se změní v operní sbor. Choreografické nápady se ale bohužel začnou opakovat i vyčerpávat a pohybové aranžmá začne upadat do rytmické ilustrativnosti i stereotypnosti. Příliš nepomohou ani scénografické nápady (Lucie Škandíková) s vysokými žíněnkami nebo jinak výborná myšlenka ve druhém dějství „nabourat“ tělocvičnu tradiční představou operní scénografie s antikizujícím obsahem.

Kostýmy sólistů z dílny Petry Vlachynské mají nést zřejmě další významy a barevně i nadsázkou poutají divákovu pozornost, ale trochu zde chybí jednotící výtvarný klíč, který by je spojil jednak navzájem a také výrazněji se scénou. Mnohem komplexněji působí kostýmy sboru, s ironickými odkazy na tradiční operní kostýmy. Ale asi bychom neměli od díla ryze zábavního žánru jako je tato Donizettiho opera žádat výraznější filozofické přesahy…

Radim Vizváry a Miřenka Čechová často ve svém fascinujícím díle zkoumají nejrůznější stereotypy, kulturní, genderové, rasové nebo pohybové. Proto třeba znamenitě vyznívá subtilní inscenování árie druhé zpěvačky Luigie (s vloženou árií z Vivaldiho opery) na pomezí kýče televizního baletu a soustředěného zamyšlení nad divadelní estetikou. Metaforicky pak působí mimická kreace Uklízečky (skvělá Halka Třešňáková), která ze zkoušené opery slyší jen několik tónů, když konečně sejme sluchátka s rockovou hudbou, aby vzápětí propadla neuměle ale vášnivě opernímu šílenství.

Donizettiho opera, která existuje ve dvou tvarech, z nichž inscenátoři a dramaturg dali přednost dvouaktové verzi (1831) před jednoaktovou farsou z roku 1827, je především velkou příležitostí pro zpívající herce. Dílo ostatně nemá skutečný děj, osou je soupeření zpěvaček, a především druhý akt je jen vlastně sledem zkoušených scén z fiktivní opery serie na metastaziovské libreto. Zejména koloraturní sopranistka Jana Sibera si roli prima donny Darii výborně užívá. V první scéně opery předvede plné znění nesmírně obtížné a rozsáhlé árie bez škrtů s výborným nábojem a velkou vokální jistotou (vyjma drobné nepevnosti několika nejvyšších tónů) v partu, který je dramatičtější než její obvyklý repertoár. S gustem předvádí charakter rozmarné a sebestředné primadony. Tento opus ale nelze uvést bez přesvědčivého komediálního představitele travesty role Agaty, matky druhé soupeřící zpěvačky. V premiéře ji s velkým nasazením zpíval Roman Hoza, který se do role vrhl s hlasovou a pohybovou vervou. Výborně si užívá i kostým i masku ve stylu zralé Marlene Dietrich, jen uměřeně používá falzetního zpěvu. Hlasově si s rolí poradil bez problémů a jeho pohybové kreace, především ve scéně s baletem ve druhém dějství, oprávněně vyvolávají salvy smíchu. Vrcholem prvního dějství je pak nejen výhružný duet Darii a Agaty, ale i Agatina árie.

Michaela Kapustová (jako seconda donna Luigia) i Martin Šrejma (německý tenor) uplatní krásu témbru především ve vložených áriích, nepocházejících z díla Gaetana Donizettiho. Vložená tenorová árie z Flotowovy Marty sice dobře charakterizuje germánský původ i jeho komickou výslovnost, ale je hudebně již dílem jiného světa – sentimentálního německého biedermeieru – a nepůsobí zvláště stylově v rámci partitury.

Ostatní role jsou již menší a již tak nezáleží na kvalitě vokálního provedení jako na komické charakterizaci. Všichni sólisté zpívají a hrají s velkou energií, která se pak ale poněkud rozpouští ve stále konvenčnější komice celé inscenace. Hudební nastudování Enrica Dovica se vyznačuje spíše živou rytmičností a zvučností než precizností. Předehra zazněla poněkud matně, bez dostatečné akcentace, vzletu a lesku, s obvyklým neduhem menší souhry v plechových nástrojích. Výkon orchestru se ale během představení lepšil.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Poprask v opeře (ND Praha 2017)

[Total: 80    Average: 3.1/5]

Související články


Reakcí (14) “Kočka na scéně nosí smůlu aneb Poprask v opeře ve Stavovském divadle

  1. Autor recenze je k tomu, co se včera odehrálo na jevišti Stavovského divadla, nemístně vstřícný. Několik choreografických nápadů a pokleslých gagů nemůže nahradit totální absenci vedení postav, jejichž herectví se omezilo na postávání na forbíně a banální pitvoření. O smysluplné a promyšlené režijní koncepci ani nemluvě. Autor vyjadřuje naději, že „snad další setkání Radima Vizváryho s operou ponese osobitější a méně kompromisní tvář“. Já naopak doufám, že po tomto propadáku šéfové operních divadel pochopí, že pan Vizváry, ač možná úspěšný ve „svém“ žánru na malém jevišti, nemá pro tvorbu velké operní inscenace potřebné schopnosti a žádnou další inscenaci mu už nikdo nenabídne. Tato je zralá na derniéru.

  2. Také jsem z Poprasku byla smutná. Znovu se potvrdilo, že dělat komiku je hodně obtížné, tím spíš, že operní zpěváci nejsou většinou dobří herci. Kroucení zadkem a jiné přehrávání opravdu nestačí. Tohle představení působí, jak když si ochotníci udělají besídku. Když se moc nechodilo na Nápoj lásky, na tohle teprve bude prázdno. Škoda investované práce.

  3. Operní kritika nese výrazný podíl odpovědnosti za stav operní praxe. viz např. http://operaplus.cz/janackova-bystrouska-ve-svete-detske-prostituce/
    Stejně jako všechny ostatní obory bude potřebovat každého, kdo je schopen dosahovat profesionální úrovně a zároveň i toho, čemu by se dalo říci mravní princip. Bude to velmi složité, neboť za pravdu je zcela bezostyšně vydáváno v podstatě cokoliv. Sobectví ve společnosti sahá po svém vrcholu.

      1. Byl jsem vychován v době, kdy se říkávalo : jména hloupých na všech sloupích a proto mi pravidla této diskuze vyhovují. Ostatně slouží tomu, aby myšlenky mohly být posouzeny zcela nepodjatě. Nyní bych se soustředil spíše na to, aby zmizelo dětské porno apod. z jevištní praxe. Až bude nějaká příležitost, doufám, že nejen já přidám svůj podpis…

  4. Po Chytračce a Měsíci a po Tosce další představení, které v ND raději vynechám (a to jsem býval v posledních letech pravidelným návštěvníkem skoro všech operních premiérových titulů – v této sezóně se ale vlastně chystám jen na koncertní Faustovo prokletí a na Lohengrina, i když už se dopředu trochu děsím, jak si s operou svého pradědečka poradí režisérka Katharina Wagner, ale uvidíme). Mimochodem, nedávno zde probíhala diskuze na téma, zda uvádět opery v překladu či ne. Ačkoli jinak jsem zastáncem uvádění oper až na výjimky v jazyce originálu, zrovna Poprask v opeře je ta výjimka, kdy bych se i já přikláněl k uvádění v češtině.

  5. Stejně jako Milan V. a další i já považuji tuto nejnovější premiéru v ND za velice nezdařilou a stejně Milan V. si myslím, že nezdařilá je i Chytračka (a zejména Měsíc) i Tosca. Jak dlouho bude opera ND pokračovat v této sestupné úrovni svých inscenací, kdy to konečně někomu kompetentnímu začne vadit? Jsou opery vynikající, kterým se nemusí pomáhat (Tosca, Její pastorkyňa, Carmen), ale jsou i opery slabší, které se sice dají hrát, ale musí se jim nějak pomoci, aby se ozřejmilo, proč se hrají. Když ND uvedlo Poprask v opeře v české premiéře, hrálo operu v německé úpravě, která dávala dílu dějovou logiku, např. když bylo divadlo před bankrotem, Mamma Agata prodala své šperky, aby zachránila studovanou premiéru. A hrálo se v češtině, což si myslím, že u této komické opery je nezbytně nutné. Dívat se na titulky (několikrát i přesvícené a tedy nečitelné) a sledovat komiku na jevišti se nedá stihnout. Ostatně ta komika byla více než pokleslá! Jakoby ND chtělo zacílit na čtenáře Blesku a komerčních televizí, aby je přilákalo do divadla (uvidíme, jak na to budou lidé chodit). Tento humor pana Vizváryho je hodně za hranicí dobrého vkusu, je laciný a trapný. Ostatně celá inscenace postrádá jakoukoli koncepci – když se to hrálo jako divadlo na divadle, mělo to logiku, ale proč se to hraje v tělocvičně? Nechutné jsou herecké akce znázorňující ztopořený mužský úd, čištění záchodu apod. Je starou pravdou, že chci-li něco parodovat, musím to nejprve dokonale umět. To se rozhodně nedá říci o Agatiných baletních kreacích. Zrovna tak trapné a nekonečné byly výstupy připsané postavy s kávou. A nesmyslné byly i vložené árie z jiných oper, zejména jsem si kladl otázku, proč tenorista zpívá árii z Marthy, když ji nezazpívá (na 2. premiéře)? A vrchol všeho byl výstup uklízečky, to už opravdu inscenace klesla na to nejhlubší dno diváckého vkusu – nevkusu. Pokud má vedení opery ND za cíl vyhnat diváky z hlediště operních představení, je na dobré cestě. Znám jich už několik, kteří se do ND na operu bojí a raději jezdí třeba do Drážďan. Není to tak daleko a cenově to není nepřístupné. A kvalita je zaručena. Nebo je záměrem, než se začne vůbec opravovat budova SOP a pak několik let rekonstruovat, aby poklesl počet pražských operních diváků a do SOP nastoupila nějaká komerční produkce? Vypadá to tak.

  6. Zdá se, že „Poprask v opeře“ vyvolat mezi čtenáři tohoto webu opravdový „poprask“. No z toho, co jsem si přečetl a z obrázků co jsem viděl, mám z tohoto představení též rozpačité dojmy. Ale přesto se držím pravidla, že by si měl člověk dělat vlastní obrázek o představení a to až na základě vlastní zkušenosti. Takže tedy na rozdíl od některých zde diskutujících tohle představení určitě nevynechám. Když pro nic jiného tak proto, že kdovíkdy zas tuhle operu uvidím. U Tosci je to trošku jiné, to je natolik notoricky známá opera, že asi opravdu budu hodně zvažovat, zda si přidávat další důvod k tomu se rozčilovat. S čím ale opravdu nesouhlasím je negativní hodnocení Orffových pohádkových oper. Ač je inscenační pojetí (zvláště u Měsíce) asi opravdu poněkud zvláštní, už jenom kvůli zajímavé hudbě to stojí za to vidět. Pokud jde někomu jako mě o to si neustále v oblasti opery rozšiřovat své obzory a vidět trošku jinou operu, tak Chytračku/Měsíc určitě doporučuji vidět. A pokud jde jinak obecně o úroveň opery ND, samozřejmě že je co kritizovat. Ovšem taky záleží s čím to člověk srovnává. Srovnání s Drážďany (to říkám z vlastní zkušenosti) asi pro česká divadla obecně nikdy nemůže dopadnout úplně pozitivně. Spíš mě mrzí, že už pražské ND prohrává i v porovnání s ND Brno či NDM Ostrava. Zvláště letošní brněnská sezóna zdá se zatím nemá slabou premiéru. Ale uvidíme s čím nás ND Praha překvapí příští rok. Já už tři sezóny navštěvuju všechny premiérové inscenace, a ještě minimálně rok jim hodlám dát šanci…Ale pravdou je, že to má zatím poněkud sestupnou tendenci. Zvláště pokud jde o dramaturgii. Když jen vzpomenu na sezónu 2014-15 (např. Pád Arkuna, Mefistofeles, Jeníček a Mařenka) nebo i v loňském roce (Slavík/Jolanta, Juliette), tak ta letošní sezóna zjevně dost pokulhává. Z dramaturgického hlediska jsem snad letos jen zvědavý, co přinese Krakatit s Alice Nellis. Určitě to nebude kasovní trhák, ale pro rozšíření operních obzorů to může být hodně zajímavé. Už se moc těším.

  7. Já si také rád udělám vlastní názor a nedám jen na jednu recenzi. Ale jestliže se tři a více recenzí shoduje, že jde o nepovedenou záležitost a potvrdí mi to i několik známých a přátel, na jejichž úsudek se mohu spolehnout, tak raději ušetřím peníze. Jak jsem psal, v posledních letech jsem chodil skoro na všechny operní premiéry ND/Std/SOP. Ale teď s tím končím. Ještě navíc: Toscu znám notoricky, takže nepovedenou ji vidět nemusím. A Chytračka, Měsíc a Poprask v opeře jsou opery, které naživo vidět nutně nemusím. Znám je z nahrávek, což mi stačí. Kdyby to byly režijně povedenější kusy, tak se na ně rád vypravím. Ale takhle si raději občas zajedu do Brna nebo do Drážďan, kde jsem v posledních letech neviděl nic špatného (snad až na režijně nepříliš zdařilého Malíře Mathise v Drážďanech, ale to zase zachránili pěvci a orchestr).

  8. Ještě pár poznámek k posledním příspěvkům. Určitě je dobře, když se o jakékoliv inscenaci hovoří, nejhorší je ta, z níž všechno zapomeneme dřív, než dojedeme domů. Na Poprask v opeře zatím jsou ohlasy vyváženě většinou negativní, což také o něčem vypovídá. Nezpochybňuji uvedení Orffových jednoaktovek, jen si stojím za svým názorem, že je nezdařilé. Ostatně nikdy nekritizuji dramaturgický výběr toho kterého titulu, protože z těch tisíců oper, které byly napsány, vybrat ten zaručeně pravý je zatraceně těžké. Odpověď na to, proč se ta opera hraje, by měla dát samotná inscenace. A tady jsem opět na rozpacích – žádná z letošních (ale i dřívějších) operních premiér v ND mi tu odpověď nedala. Naopak si říkám, proč se záhy po derniéře úspěšné Madame Butterfly a Tosky hned tyto opery studují znovu, když by se třeba mohla hrát skladatelova Manon Lescaut nebo Vlaštovka a nebo také Dalibor, který v repertoáru opery ND chybí hodně dlouho (nikdy v historii ND tak dlouho Dalibor nechyběl – ale možná je to pro ten titul dobře), proč by se třeba místo Orffa nemohla hrát třeba v ND ostudně dosud nikdy neuvedená Lulu nebo Dialogy Karmelitek a tak by se dalo dlouho pokračovat. Spekuluji proto, že žádná inscenace odpověď na otázku, proč se hraje, nedala. A k srovnání s operou v Drážďanech – do druhé světové války pražské operní scény byly součástí kulturní Evropy, většina významných oper se záhy po premiéře v Drážďanech nebo v Miláně hned v Praze hrála. A seznam umělců, kteří v Praze působili nebo jen občas vystupovali je úctyhodný. To už pražská opera nikdy nedožene (pod tímto vedením rozhodně ne). A je smutné, jak správně postřehl a napsal HonzaB, že se opera ND výrazně propadá i v našem kontextu, opery v Brně i Ostravě ji „válcují“. Smutné! Také, jako HonzaB, se těším na Krakatit, který jsem nikdy neviděl, a už dopředu se bojím Lohengrina. Ale nesuďme nikdy předem! Já se alespoň dosud na každé představení těším.

    1. V něčem uvažujeme stejně, v něčem jinak. Stejně jako pro Vás i pro mě je trošku nepochopitelné, že došlo k tak brzkému uvedení oper Madamme Butterfly a Tosca zvláště za situace, kdy to minimálně u Tosci dopadlo tak tragicky (Heřmanova Butterfly je sice taky v lecčemž diskutalní, ale odezva na ní od kritiků zdaleka nebyla tak špatná). A souhlas, že kdyby byla energie místo těchto inscenací věnována do nějakých zcela nových oper, bylo by to minimálně pro nás operní „fajnšmékery“ přínosnější. Ale ND zjevně necíli na nás, ale na cizince. A tak teď razí trend postupného obnovování starších incenací za nové. Příští rok jestli mám dobré zprávy má být nový Nabucco a jistou spekulací, co jsem zachytil (která se za pár dní potvrdí nebo vyvrátí) je, že by mohla být i nová Libuše (ta současná má derniéru v květnu). Osobně se mi tento nápad vůbec nelíbí, byť někteří argumentují, že inscenace 20 let staré už nejsou (opět hlavně z pohledu cizinců) atraktivní. Přitom ale třeba Rigoletto (což je asi nejstarší současná inscenace) je podle mě stále hodně funkční inscenace. Takže fakt nevím, zda tento argument obstojí. Za mě nikoliv. Zda musí mít uvedení inscenace nějaký jiný důvod než to, že jde o něco, co tu už dlouho něbylo a diváky by to mohlo tudíž obohatit, nevím. Z mého pohledu asi nikoliv. Každopádně pokud kritizuji dramaturgii, tak proto když není z mého pohledu dostatečně objevná, tj. když zde je málo titulů, které nepatří do stardadního repertuálu (typu „ABC“). Orff pro mě toto splňuje a verze uváděná v ND může zaumout i díky tomu, že zpívaná v češtině (nevím, zda lze si někde stáhnout jinou než německou verzi, což je vzhledem k rozsahu mluveného textu pro nám německy negramotné lidi dost problém). Samozřejmě že titulů, co by se mohly uvést, je víc než dost. Tady mě třeba mrzí, když ND nedokáže trošku více promýšlet tituly v kontextu toho, co plánují nebo uvádějí jinde (moc nevěřím, že se na tom našem malém českém písečku ty informace o plánech divadel nešíří). Tak třeba mi přišlo škoda, že ND uvedlo André Charniéra jen necelý rok po uvedení v Ostravě. Lulu známe z předloňské inscenace v MET. Z tohoto pohledu jsem se na Poprask v opeře naopak docela těšil a je škoda, že to dopadlo takto. Co bude v ND v příští sezóně se dozvíme už brzo…tak pak to zde jistě rozebereme.:D Za sebe říkám, že jim chci ještě dát šanci. Přeci jen coby pro Pražáka je to pro mě nejpohodlnější způsob návštěvy opery. Ale taky už tu trpělivost pomalu ale jistě ztrácím. Mimochodem je trošku škoda, že už zde dlouho nebyl prostor položit někomu z vedení ND (Kofroň či Hučín) nějaké otázky. Jsou témata, na které bych vskutku rád znal jejich odezvu…

Napsat komentář