Kolonádní koncert České filharmonie

17. a 18. června měla Česká filharmonie na programu dva mimořádné koncerty s názvem Pocta Jacquesu Offenbachovi. Na úvod přiznávám, že jsem program předem blíže nezkoumal, věděl jsem jen, že se budou hrát čísla z Offenbachových oper a operet. Po nahlédnutí do tištěného programu se ukázalo, že půjde jen o některé kousky z Hoffmannových povídek, Orfea v podsvětí a Krásné Heleny a že se tedy nedá čekat nějaký objevnější večer, jako třeba dělá s Offenbachem A.S. von Otter. Co mne však překvapilo skutečně nemile, byl fakt, že árie a duety z operet byly v programu označeny německými názvy! A opravdu se zpívalo německy! Česká filharmonie buď bude o prázdninách pořádat kolonádní koncerty pro převážně německé turisty ve Františkových lázních a potřebovala si udělat veřejnou generálku, nebo se texty francouzských operet pojednávajících o Řecku od původem německého autora a zpívané česko – slovenskými zpěváky a zpěvačkami musí překládat do němčiny, aby tomu pražské publikum lépe rozumělo (zde jsem si dovolil parafrázovat můj oblíbený román Edith Whartonové Věk nevinnosti, na který nedávno upozornil ve svém článku V. T. Šlajer). Nebo prostě nebyly k dispozici francouzské party? To už se spíše mělo zpívat v některém z českých překladů. Volbu německých textů považuji za neomluvitelnou. Pořadí skladeb, jak v průběhu večera zazněly, bylo navíc naprosto odlišné od pořadí v programu, jedno číslo zůstal neprovedeno. K programu směřují i další výtky: Věta, že se dochoval jen klavírní výtah Hoffmannových povídek naznačuje, že se původní Offenbachova partitura ztratila, ale ona ani nevznikla – orchestrace je z velké části dílem Guiraudovým, jak je poté správně uvedeno. Dále by bylo vhodné poznamenat, že předehry k Orfeovi a Heleně nepochází od Offenbacha, ale jsou pozdějšími kompilacemi, to, co z Hoffmanových povídek zaznělo, nebyla předehra, ale jen několik taktů před kupletem Lindorfa a Paris se skloňuje Parida, nikoliv Parise.

Od začátku koncertu mi poněkud „nesedělo“ symfonické obsazení orchestru, především s operetou mám spojený jiný zvuk. Hudba byla místy příliš hlasitá, zpěváci a zpěvačky měli někdy co dělat, aby je bylo dobře slyšet, naštěstí všichni měli hlasy dostatečně silné. Orchestr samotný však hrál bez chyb, ale podle kamenných obličejů se mi zdálo, že bez většího nadšení – na rozdíl od dirigenta Ondreje Lenárda, který si koncert viditelně užíval. Prvních šest kousků z Hoffmanových povídek nezanechalo zvláštní dojem, snad i proto, že jsou všechny dost krátké. Publikum se rozehřálo až po dramatickém a výborně provedeném tercetu Antonie, Miracla a Hlasu matky. Vystoupili: Adriana Kohútková s jistým sopránem a dramatickým projevem, Ján Galla s mohutným a příjemným basem a Veronika Hajnová-Fialová, jejíž mezzosoprán má krásnou tmavou barvu. V pouhých dvou krátkých duetech dostal příležitostech Miroslav Dvorský, jeho hlas zněl příjemně, z několika minut nelze říci více. Marie Fajtová zazpívala oblíbený a vděčný kuplet Les oiseaux dans la charmille, který zvládla – až na pár malinkých zaváhání (o chybách se snad ani nedalo hovořit) – naprosto bravurně.
Druhá polovina večera patřila operetě, Marii Fajtové a tenoristovi Tomáši Juhasovi. Předehra k Orfeovi vyšla skvěle, zejména kankán měl ten pravý „drive“. M. Fajtová v zábavném duetu Eurydiky a Orfea znovu předvedla své spolehlivé výšky i komediální talent. Povedla se i předehra ke Krásné Heleně a Tomás Juhás zazářil s vysokými tóny, které Offenbach předepsal do refrénu árie Auf dem Berge Ida (v originále Au Mont Ida).

Na konci koncertu se děkoval pouze Ondřej Lenárd, otočil se k orchestru a ten spustil jako přídavek kankán z Orfea a nakráčeli všichni účinkující. Uvítal je mohutný potlesk, který se díky rytmu změnil v tzv. skanďák, takže dojem kolonádního koncertu byl dokonalý.
Nemám nic proti tomu, aby si i renomované orchestry odskočily k lehké múze, ale mělo by se zapracovat na lepší dramaturgii. Snad se Česká filharmonie chtěla trochu přiblížit lidu – na pátečním koncertu se jí to však (přes nesporný úspěch) zcela nepodařilo, neboť balkón byl obsazen asi z jedné třetiny a i v přízemí bylo dost míst volných.

Česká filharmonie
Ondrej Lenárd – dirigent
Marie Fajtová – soprán
Adriana Kohútková – soprán
Veronika Hajnová-Fialová – mezzosoprán
Miroslav Dvorský – tenor
Tomáš Juhás – tenor
Ján Galla – bas
Dvořákova síň Rudolfina, 17. a 18. června 2010
(psáno z 18.6.2010)

program:
Jacques Offenbach:
Hofmannovy povídky
– Předehra a kuplet Lindorfa Voyons: ´Pour Hoffmann´
– Barkarola Nicklausse a Giulietty Belle nuit, o nuit d´amour
– Romance Antonie Elle à fui, la tourterelle
– Duet Hoffmanna a Antonie La musique m´inspire un peu de jalousie
– Árie Coppelia Non yeux voient l´universe
– Tercet Antonie, Miracla a Hlasu matky Ta mère!…
– Kuplet Olympie Les oiseaux dans la charmille
– Duet Giulietty a Hoffmanna Jusque-là, cependant
Orfeus v podsvětí
– Předehra
– Duet Eurydiky a Orfea So ist das, so?
– Árie Eurydiky Ich kann es nicht ertragen
Krásná Helena
– Předehra
– Duet Heleny a Parida Mein Herz ist heiss
– Árie Parida Auf dem Berge Ida
– Duet Heleny a Parida Sűsser Traum

www.ceskafilharmonie.cz