Komentář: Sazka couvá z podpory (nejen) tanečníků

24.10.2009 00:00 Václav Kuneš

Připomeňme nejdřív, o čem přesně bude řeč. Vše odstartovala následující zpráva ČTK:

Sazka pravděpodobně upustí od podpory divadla, tance a filmu

Společnost Sazka pravděpodobně nebude ve stejné míře jako dosud finančně podporovat některé kulturní aktivity. Ceny Divadelních novin, cena za objev v tanci a ocenění pro scenáristy se napříště budou asi muset obejít bez statisícových dotací, které od firmy několik let dostávaly. Sazka ale říká, že konečné rozhodnutí ještě nepadlo.
Důvodem změny postoje firmy ke sponzoringu jsou údajně její závazky u bank, které trvají z doby výstavby sportovní haly v Praze. Akcionáři se podle informací ČTK rozhodli omezit podporu jinou, než tu určenou sportovním svazům.
„Žádné takové rozhodnutí zatím nepadlo, o takových věcech musí rozhodovat představenstvo společnosti,“ řekl ČTK mluvčí Sazky Zdeněk Zikmund. Rozhodnutí by mělo padnout v listopadu. Podle zástupců některých společností, s nimiž Sazka v oblasti kultury spolupracuje, ale firma podporu přinejmenším pro příští rok zastavila.
„Je naší povinností vás informovat o tom, že náš dlouhodobý partner akciová společnost Sazka bohužel pozastavil podporu umělců a nebude v roce 2010 udělovat ani Cenu Sazky za objev v tanci,“ stojí na internetových stránkách sdružení Tanec Praha, které od roku 2002 tuto cenu udílí. Je určena pro nejlepší v tuzemsku působící choreografy a spojena s odměnou 400.000 korun určenou na vznik nového představení.
„K podpoře ale patřilo i dalších přibližně půl milionu korun na propagaci,“ řekl ČTK předsedkyně sdružení Tanec Praha Yvona Kreuzmannová. Podle ní byla podpora od Sazky podstatným přínosem oboru současného tance a nonverbálního umění na území ČR. Tanec Praha se podle Kreuzmannové pokusí zajistit kontinuitu ocenění, jež jsou motivací k nové tvorbě a rozvoji tanečního umění na domácí scéně. „Zejména v současné hospodářské situaci bude ale velmi těžké najít nového sponzora,“ uvedla.

Tolik zpráva ČTK. Opera Plus k ní teď přináší aktuální komentář. Napsal ho pro nás Václav Kuneš, jeden z nejúspěšnějších českých tanečníků a choreografů, působící především v zahraničí. Na problém se přitom podíval překvapivě jinak, než by se dalo očekávat:

Cena versus ocenění

Pro choreografy a jejich uskupení je to samozřejmě nepříjemná zpráva. Finanční obnos to byl na české poměry relativně pořádný. Důležitý byl i moment zviditelnění našeho oboru u širší veřejnosti, a s tím (například) spojený festival Česká taneční platforma, což je skvělý nápad, jak předvést v krátké době všechna nominovaná díla. Velký dík Sazce, Tanci Praha a všem kdo se o tuto cenu po léta starali. Přestože se domnívám, že rozumím pojmu Cena Sazky ¨za objev v tanci¨, otázkou pro mě zůstává smysl ceny jako takové a její dopad, či zodpovědnost za budoucnost současného tanečního umění u nás – když pomineme ten nejdůležitější bod, a to jestli vůbec lze „soutěžit“ v oboru jako je živé umění nebo umění jako takové. Vnímání těchto věcí se nedá měřit či spočítat, zůstává tedy jen velmi subjektivní ohodnocení porotou. Každé ocenění je samozřejmě velmi příjemná záležitost pro autora, v neposlední řadě i pro obor samotný, který se tím, alespoň na nějaký čas, dostane do širšího podvědomí veřejnosti. To je samo o sobě velmi důležité, o tom nepochybuji. Pro nás tanečníky a choreografy to platí obzvláště.
Stálo by za to podívat se zpětně na historii ohodnocených děl a jejich autory. Nemám na mysli kritizování jednotlivých děl a jejich autorů, jde mi o něco jiného. Máme opravdu u nás tolik „objevů v tanci“, že je každým rokem oceněn někdo jiný? Jaká je současnost a budoucnost předešlých objevů? Drží se porota vědomě zásady „každým rokem nový objev“ nebo podléhá každoročním výstřelkům a trendům bez ohledu na kontinuitu a řemeslnost provedených děl? Proč by například objev z jednoho roku nemohl být i objevem o pár let později? Pokud by opravdu i po stále jen subjektivním ohodnocením porotou jevil se i nadále jako objev – tentokrát však jiný, nový objev. Vždyť objevování máme my choreografové v podstatě v popisu práce. Měli bychom mít. Podle této teorie tedy klobouk dolů před někým, kdo by dokázal „objevit“ něco dvakrát či vícekrát… Je to přesně naopak. Jen ten, kdo by tohle dokázal, by byl opravdový objev. Ten, kdo by se uměl s jistou pravidelností překonat a vytvářet „objevná“ díla, dál a dál, nejen jednou. Tím by dokázal, že je ten správný objev. Ohodnocením či „objevením“ takového člověka, umělce, by stoupla důvěra v porotu a tím i smysluplnost Ceny. A to možná chtěli i v Sazce.
Zůstává samozřejmě mnoho otázek, na které si nedovolím odpovědět, jelikož neznám souvislosti do detailu. Možná je to důsledek hospodářské krize. Nevím, jak dalece Sazka pozastavila sponzorství v dalších oborech. Dále neznám interní podmínky sponzora. Neznám interní pravidla poroty, která navrhuje díla na Cenu Sazky. Neznám klíč, podle kterého se porota skládá, kdo jí skládá a podobně. O to ale nakonec nejde. Možná přerušení spolupráce Sazky se sdružením Tanec Praha nemá s tím, co píši vůbec nic společného. Nevím. Máme ale díky tomu teď příležitost zamyslet se nad cenou jako takovou, nad jejím posláním. Nejde jen o to každým rokem vybrat, ohodnotit a předat cenu, nejlépe za velkého mediálního zájmu. Jde o víc. Jednotlivá rozhodnutí, reflektující kratičkou minulost jedné sezóny, zároveň ovlivňují budoucnost současného tanečního světa u nás. Já jako choreograf si přeji, aby divadlo bylo plné, diváci spokojení, a aby se jim příště chtělo přijít znova. Až tohle my, choreografové „objevíme“, tak možná ani žádnou cenu už nebudeme potřebovat. Ocenění naší práce však ano.