Hoffmannovy povídky se třemi Hoffmanny a Massenetova Popelka v Berlíně

  1. 1
  2. 2
Komická opera Berlín jako obvykle přichystala v prvním červencovém týdnu svým návštěvníkům přehlídku nových operních titulů uplynulé sezony pod názvem Komische Oper Festival. Během týdne od 4. do 10. července 2016 tak diváci měli možnost vidět revue Heute Nacht oder Nie, Marschnerova Vampýra (bohužel ve značně upravené verzi proti původní předloze), Čajkovského Eugena Oněgina, operu Heinze Karla Grubera Povídky z Vídeňského lesa, muzikál My Fair Lady, Hoffmannovy povídky a na závěr pak reprízu poslední premiéry sezony: Massenetovu Popelku (Cendrillon). Tento mini operní festival je velmi populární, má již své zavedené publikum, které oceňuje vysokou úroveň všech představení.

Někomu se může zdát, že ze tří berlínských operních domů má Komische Oper „nejhorší“ soubor – ale to rozhodně není pravda. Komische Oper se jednoznačně vyprofilovala proti Státní opeře a Deutsche Oper Berlín tím, že se jedná pořád o klasické ansámblové divadlo, které nabízí bohatý repertoár, vždy hudebně i režijně precizně nastudovaný: a to i bez velkých mezinárodních hvězd. V souboru vládne neobyčejný tvůrčí duch a je to znát z každého provedení opery. Divadlo se systematicky orientuje na mladého diváka, a proto s ním i komunikuje prostřednictvím moderních médií. V současnosti jsou již díla v Komické opeře studována převážně v originálních jazykových verzích.

Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha měly v Komické opeře premiéru na podzim loňského roku, přesně 2. října 2015, a již samotné režijní uchopení této fantastické opery uměleckým šéfem Komische Oper, režisérem Barrie Koskym, vzbudilo očekávání náročného publika. Na českých scénách se hraje stále poměrně tradiční verze, rekonstruovaná Michaelem Kayem. V zahraničí a i v Berlíně se můžeme setkat s méně známými hudebními čísly. Objevem posledních asi patnácti let je rozšířená verze benátské scény s Giuliettou. V produkci Komické opery se na jevišti setkáváme s jedinou interpretkou hlavní ženské čtyřrole (Stella, Olympia, Antonia, Giulietta) v podání výtečně hrající a zpívající kanadské sopranistky Nicole Chevalier. Má půvab filmové hvězdy, na jevišti je neobyčejně tvárná, zvládá výborně komickou polohu mechanické loutky Olympie i tragiku a lstivost dalších představovaných hrdinek. Pěvecky byla Nicole Chevalier naprosto brilantní jako Antonie a Giulietta, na dokonalost Olympie jí přeci jen chybělo pár nejvyšších tónů, ovšem pěvkyně zas obdařila tuto postavu skutečně originální mimikou.

Jacques Offenbach: Les Contes d'Hoffmann - Nicole Chevalier (Vier Frauen: Olympia), Dominik Köninger (Hoffmann 2) - Komische Oper Berlin 2015 (foto Monika Rittershaus)
Jacques Offenbach: Les Contes d’Hoffmann – Nicole Chevalier (Vier Frauen: Olympia), Dominik Köninger (Hoffmann 2) – Komische Oper Berlin 2015 (foto Monika Rittershaus)

Po boku Nicole Chevalier se v průběhu večera postavili celkem tři Hoffmanni: první představitel Hoffmanna, činoherec zralého věku Uwe Schönbeck, je neustále přítomen na jevišti a komentuje děj (v němčině); dívá se „přes rameno“ svého mladšího nezkušeného „já“ na odehrávající se příběh, hodnotí jej a případně zasahuje do děje. O zpěvní party Hoffmanna se postupně dělí charismatický Dominik Köninger a Alexander Lewis, oba barytoni. Tvůrci inscenace vycházeli z původního záměru Jacquese Offenbacha obsadit do hlavní role barytona, bohužel již během prvních zkoušek před světovou premiérou inscenační praxe zavelela obsadit do hlavní role tenorového představitele. Oba zpívající berlínští Hoffmanni nabídli zajímavou hudební alternativu v této notoricky známé opeře, nicméně i po této nové zkušenosti bych dal přednost tenorovému hlasu pro jeho větší jiskřivost a výraznost, zejména v ansámblech.

Dimitry Ivashchenko v ďábelské čtyřroli (Lindorf, Coppelius, Miracle, Dapertutto) bohužel nedosáhl laťky, kterou nastavila hlavní interpretka, nabídl pouze průměrný výkon, a to po stránce jak herecké, tak pěvecké. Režie Barrie Koskyho není zásadně průlomová, ale diváka drží neustále ve střehu a nabízí mu nová a nová překvapení (která divák speciálně v tomto divadelním kusu očekává!). Děj opery se odehrává na neustále se proměňující nakloněné plošině (scénu vytvořila Katrin Lea Tag), symbolizující často emoční stavy, ve kterých se jednající postavy právě nacházejí. Předehra opery a scéna Olympie hýří možná až příliš mnoha různorodými nápady, druhá část večera zapůsobila intenzivněji z hlediska čistoty použitých stylů. Vrcholem inscenace byla scéna Antonie, výtvarně symbolizující let raněné holubice, podpořená skvělým (v tomto případě niterným) herectvím Nicole Chevalier. Doktor Miracle nastupuje na scénu (jak bývá zvykem s houslemi), záhy je však odkládá, aby svůj smrtící nástroj (smyčec) použil na jiném hudebním nástroji – na těle samotné Antonie. K němu se se svým smyčcem přidává i Antoniina matka v podání Karoliny Gumos (též představitelky Múzy), aby uspíšila konec tragédie.

Vedle hodnocení výkonu sólistů a hodnocení režie nelze nezmínit vysokou úroveň hudebního nastudování a souhry v orchestru – o to se zasloužil dirigent večera Daniel Huppert.

***

Následující večer se též odehrával v duchu francouzské opery, a to u nás prakticky neznámé opery Julese Masseneta Popelka (Cendrillon). Toto dílo mělo svou berlínskou premiéru teprve před několika týdny (!) a spolu s premiérovými diváky Komische Oper měly představení možnost sledovat i tisíce operních fanoušků na celém světě prostřednictvím live streamu, který Komische Oper vysílala po internetu.

Pohádkovou Popelku na operním jevišti zná dobře i český divák: v uplynulé sezoně se na scéně Národního divadla objevila známější verze tohoto díla z pera Gioachina Rossiniho (La Cenerentola). Zatímco Massenetova Popelka se v zemi svého zrodu hraje poměrně často (například je tam uváděna jako typická vánoční opera pro dětské i dospělé publikum), mimo hranice Francie je toto dílo provozováno daleko méně. Z nedávné doby máme možná v živé paměti i inscenaci z londýnské Covent Garden v neopakovatelném provedení Joyce DiDonato (Popelka), Ewy Podleś (v roli macechy) a Alice Coote (jako prince), v pohádkové režii Laurenta Pellyho a pod taktovkou Bertranda de Billy – nahrávka je k dispozici na DVD, na labelu Virgin Classic.

Berlínská Cendrillon nesla pečeť pečlivého hudebního nastudování (šéfdirigentem souboru Henrikem Nánásim). Všechny tři hlavní protagonistky večera (mezzosopranistky!) Nadja Mchantaf jako Popelka, Princ Charmant Karolina Gumos a herecky expresivní Madame de la Haltière (macecha) v podání Agnes Zwierko (dobře známé též části českého publika) předvedly interpretačně výborné výkony a byla z nich znát radost, s jakou k partům přistupují.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Offenbach: Les Contes d'Hoffmann (Komische Oper Berlin)

[Total: 2    Average: 3.5/5]

Vaše hodnocení - Massenet: Cendrillon (Komische Oper Berlin)

[Total: 3    Average: 4/5]

Související články


Napsat komentář