Kožená a Villazón v berlínské Juliettě. Martinů i další v Operním kukátku

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden od 23. do 29. května 2016. Operní kukátko (43). Magdalena Kožená a Rolando Villazón v Juliette Bohuslava Martinů. Silvio Berlusconi inspiruje operní režii – Italka v Alžíru v Toulouse. Reimannův Lear v Paříži ve skvělém obsazení. Oedipe George Enesca triumfuje v Covent Garden. Nadja Michael ohlašuje svoji první Straussovu Elektru. Unikátní historická Prodaná nevěsta na ČT art a ještě dvě další inscenace.

Operní kukátko
Magdalena Kožená a Rolando Villazón v Juliette Bohuslava Martinů
Premiéroví diváci (včetně standing ovations) i první kritiky vyjadřují nadšení nad výkony hlavních představitelů i nad dílem samotným – Juliette Bohuslava Martinů je poprvé inscenována berlínskou Staatsoper (v budově Schiller Theater).

Prvotřídní je i inscenační tým. Za dirigentským pultem stál při premiéře 28. května 2016 Daniel Barenboim, který poprvé diriguje operu Bohuslava Martinů. Režisérem představení je Claus Guth, který redukoval scénografii na nejnutnější vybavení, aby mohl rozehrát hlavní téma opery – paměť a touha po vzpomínkách. Inscenace si klade základní otázku: Existuje skutečně dívka Juliette? Režisér trochu jako v detektivce postaví na počátku představení Michela se zkrvavenýma rukama a pistolí na jeviště. Netrpí hlavní hrdina amnézií nebo jen chorobnými představami? Režisér se ale ve svém výkladu nevyhýbá ani humoru a doteku absurdna. V redukované a symbolické rovině se nese scénografie Alfreda Petera. Opera je hrána ve francouzštině. Tenorista Rolando Villazón sklidil velký úspěch u publika a také několik drobných výtek u kritiků kvůli malé srozumitelnosti jeho francouzštiny a silového tvoření vyšších tónů ve třetím aktu. Hvězdou inscenace se ale stala česká zpěvačka Magdalena Kožená, která svým měkkým a světlým mezzosopránem vytváří tajemnou dívku.

Bohuslav Martinů: Juliette - Rolando Villazón (Michel), Magdalena Kožená (Juliette) - Staatsoper im Schiller Theater Berlin 2016 (foto Staatsoper im Schiller Theater Berlin)
Bohuslav Martinů: Juliette – Rolando Villazón (Michel), Magdalena Kožená (Juliette) – Staatsoper im Schiller Theater Berlin 2016 (foto Staatsoper im Schiller Theater Berlin)

Kožená si roli již vyzkoušela na koncertě (i ve spojené nahrávce), když z opery Juliette interpretovala tři fragmenty. Kritici srovnávají charakter role s jinou postavou, se kterou se naše zpěvačka proslavila – Debussyho Melisandou. Mezi ostatními představiteli, kteří podle skladatelových intencí ztvárňují většinou více menších a epizodních rolí, zaujme například známý americký tenorista Richard Croft v trojroli (Komisař, Pošťák a Úředník). Po premiéře následuje do konce sezony ještě šest repríz (2., 5., 7., 10., 14. a 18. červen 2016).


Zábavné zlozvyky politiků v Italce v Alžíru
Poněkud politicky nekorektní se zdá nová inscenace Rossiniho opery L’Italiana in Algeri (Italka v Alžíru) ve francouzském Toulouse (Théâtre du Capitole), která pobavila publikum i evropské kritiky. Režisérkou inscenace je Laura Scozzi, dlouholetá choreografka spolupracující především s režisérem Larentem Pellym, která je od roku 2008 činná také jako samostatná operní režisérka, a to především v Norimberku. Ve své komediální režii si vzala na mušku zvyky bývalého italského premiéra Silvia Berlusconiho, jeho slabost pro mladé dívky i hromadný sex (bunga-bunga party). Režisérka inscenuje médii popisované „slabůstky“ jako striptýz mladých dívek v kostýmů nevěst, jeptišek nebo zdravotních sestřiček, které byly provozovány na Berlusconiho soukromých večírcích, ale v inscenaci jde ještě mnohem dál. Přenáší děj z afrického pobřeží do Itálie, kde rezolutně vládne Mustafa Bey (Pietro Spagnoli) s maskou mladšího Silvia Berlusconiho. Titulní Italkou Isabellou, hledající sebe sama, je Marianna Pizzolato, která roli zpívala již na několika světových scénách. Už jen její kostým dominy s kočičí maskou budí salvy smíchu u diváků.

Giaochino Rossini: L'italiana in Algeri - Joan Martín-Royo (Taddeo), Marianna Pizzolato (Isabella), Maxim Mironov (Lindoro), Pietro Spagnoli (Mustafà) Théâtre du Capitole Toulouse 2016 - (foto FB Théâtre du Capitole)
Giaochino Rossini: L’Italiana in Algeri – Joan Martín-Royo (Taddeo), Marianna Pizzolato (Isabella), Maxim Mironov (Lindoro), Pietro Spagnoli (Mustafà) Théâtre du Capitole Toulouse 2016 – (foto FB Théâtre du Capitole)

Rossiniovský specialista, tenorista Maxim Mironov, zpívá Lindora. Hudební nastudování je dílem jiného odborníka na Rossiniho interpretaci – dirigenta Antonina Foglianiho, který je několik posledních let svázán s rossiniovským festivalem v Bad Wildbad, předtím se prosadil i na skladatelově festivalu v Pesaru.


Skvělé obsazení Reimannova Leara v Paříži
Soubor pěveckých hvězd se podařilo soustředit při pařížské inscenaci shakespearovské opery Lear v Paříži. Opera byla napsána na německý překlad slavné hry Williama Shakespeara a titulní role byla napsána pro barytonistu Dietricha Fischera-Dieskaua, který krále propadajícího bezmocnosti a šílenství skvěle ztělesnil již v památné světové premiéře roku 1978 v Mnichově. Dvoudílná opera se zařadila k nejúspěšnějším německým a současným dílům na operním jevišti vůbec. V současné inscenaci v pařížské metropoli nešťastného krále ztvárňuje jiný skvělý barytonista – Bo Skovhus, který zpíval tuto roli i v úspěšné inscenaci v Hamburku v hudebním nastudování Simone Young (2012, dílo se vrátilo v dalších reprízách v roce 2014). Bo Skovhus nevytváří tuto roli jako starce, ale jako muže středního věku, u něhož skryté sebedestrukční sklony vedou k následnému zhroucení jeho převážně již nefunkční rodiny.

Aribert Reimann: Lear - Opéra national de Paris (foto © Elisa Haberer/Opéra national de Paris)
Aribert Reimann: Lear – Opéra national de Paris (foto © Elisa Haberer/Opéra national de Paris)

Dirigent pařížské inscenace Fabio Luisi dokázal získat pro tři královské dcery Ricardu Merbeth (Goneril), Eriku Sunnegårdh (Regan) a pro čistou a nezištnou Cordelii Annette Dasch. Zajímavostí je, že skladatel naplánoval všechny tři ženské role pro soprán, ale pro rozdílné hlasové typy. Režie bouřliváka současné operní režie, Španěla Calixta Bieita, se tentokrát obešla bez zbytečných excesů. Dílo umělec inscenoval jako záznam tragického rozpadu rodiny. Děj umístil do současnosti, do prostředí bohatých průmyslníků s civilním kostýmem, který ještě umocňuje myšlenkový přesah díla do současného myšlení a celkové krize rodiny. Jde o další inscenaci, která se důmyslným dramaturgickým výběrem a kvalitou stala jedním z vrcholů letošních shakespearovských oslav.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (3) “Kožená a Villazón v berlínské Juliettě. Martinů i další v Operním kukátku

  1. Dovolil bych si dve poznamky: zduraznit v souvislosti s Oedipem v Londyne JEDEN z vrcholu operni sezony – jednak jeste bude borit Covent Garden Placido Domingo a jednak sve posledni slovo nerekl tym Grigolo/DiDonato v ocekavanem Wertherovi.
    Druha vec: sledoval jsem Prodanou nevestu z Plzne a akustika prenosu (zaznamu) mi prisla jednim slovem otresna. Mozna to bylo ale mym prijimacem.
    Hezky prehled. Tesim se na dalsi. VR

  2. Ad VR – Ohledně úrovně záznamu Prodané nevěsty, po dvou vynikajících snímcích na televizi art, plný a naprostý souhlas! Před 60 – ti lety dokonalá Chalabalova nahrávka. Po 60 – ti letech se zanechá toto potomkům? Vaše adjektivum, pane VR, bohužel, zcela sdílím. Při tak obrovském rozvoji techniky, elektroniky, neumět ani postavit a nazkoušet zvuk na mikrofony je ostudné. O dalších aspektech záznamu raději nehovořit.

  3. Druhou věcí je dramaturgie klasické hudby v ČT – naprostá ostuda! Kolik třeba jen inscenací v ND za poslední léta bylo, které by stálo za to zaznamenat, ale kde nic tu nic. Za práva k drahým sportovním přenosům jim líto peněz není, ale v přístupu ke kultuře to je naprostá katastrofa! Včetně kanálu ČT art – myslím, že nejen moje představy o programu jsou zcela jiné!

Napsat komentář

Reklama