Krakonoš a dudák z Nisy v Geře

Čtenáři Opery Plus bogují

Některá německá divadla se chvályhodně snaží připomínat neznámá nebo málo hraná operní díla. Jedním z nich je třeba divadelní scéna v Geře. Přes ne zrovna jednoduchou finanční situaci v německé kulturní a divadelní sféře se odhodlal zdejší soubor (současně se intenzivně bojuje proti snížení počtu hráčů filharmonického orchestru) k nastudování hudebně i scénicky náročného díla. Je to romanticko-fantastická opera zapomenutého německého autora Hanse Sommera Rübezahl und der Sackpfeifer von Neisse (Krakonoš a dudák z Nisy). Krátce se vrátím ke skladateli Sommerovi (1838-1922).

Původně vystudovaný matematik a fyzik v Göttingenu se v Braunschweigu zprvu věnoval vědecké a pedagogické kariéře jako docent a ředitel tamějšího polytechnického ústavu. Zde také byl zakladatelem a předsedou spolku pro koncertní hudbu. Později se souběžně zabýval studiem hudby, třeba Franze Liszta ve Výmaru, a stal se profesionálním skladatelem. Velký význam pro jeho hudební vývoj mělo braunschweigské setkání s Richardem Wagnerem a jeho ženou Cosimou. Navštívil také několikrát festival v Bayreuthu a byl se slavným skladatelem ve styku. Stal se i jeho velkým obdivovatelem. Mimo orchestrální díla zkomponoval deset oper a jednou z nich byl v roce 1904 ve dvorním divadle v Braunschweigu úspěšně hraný Rübezahl….. Tuto operu uvedl o rok později Richard Strauss v Berlíně a ve Výmaru. Pak se již vůbec nehrála, až nyní v  Thüringenském divadle a filharmonii v Geře.

Téma Krakonoše, nebo horského ducha, který pro lidi dělal povětšině dobro, bylo v devatenáctém století též v hudbě velmi populární. Látku ztvárnili ve svých operách kupříkladu Luis Spohr, Josef von Lindpaintner, August Conradi, Carl Amand Mangold, Friedrich von Flotow a další. Koneckonců také i Carl Maria von Weber začal podle knihy Johanna Augusta Apela o světě duchů komponovat operu Rübezahl, ale tu však nedokončil. Tuto tematiku částečně použil ve svém Čarostřelci. Z českých skladatelů to byl Josef Richard Rozkošný a jeho opera Krakonoš. Povídání o Krakonošovi nebo také Rýbrcoulovi jsme jistě jako děti slyšeli. Zajímavé je to, že děj opery se dle libretisty Eberharda Königa odehrává roku 1811 v podhůří Krkonoš v městečku Nisa (slezské historické město Nisa je sice dosti daleko a blíže k Jeseníkům, ale to vlastně není v uměleckém ztvárnění příběhu vůbec podstatné). V Sommerově díle se ovšem nejedná o pohádku, ale o příběh vážnější, s velkými konflikty, i když s některými  komickými prvky.

Ve městě žije spokojeně s ostatními obyvateli mladý malíř Wido, který miluje půvabnou Gertrudu. Ta je ale schovankou všemi nenáviděného pána města, zlého a tyranského Buka. Nespokojení občané se dovídají od kováře Krafta, že jeho otec, starý a moudrý Theobald, byl při vyjednávání s despotickým Bukem vsazen do vězení ve věži. Chtějí, aby jim Wido v odporu proti krutovládci pomohl. Je tu problém s jeho vztahem ke Gertrudě, tyranově schovance, aby ji tím nějak nepoškodil. Vyšplhá se tedy do hor a žádá o pomoc Krakonoše. Ten se mu zjeví a přichází mezi lid, aby jej tancem a hudbou rozveselil. Občané se však dostávají do přímého konfliktu s Bukovými ozbrojenci. Po druhém dějství, skoro po dvou hodinách, je přestávka. V dalším jednání odehrávajícím se v usurpátorově rezidenci, kterou mimo jiné symbolizuje kuželovitá ocelová věž,  leží na stole obrovská realistická maketa jelena s odříznutou hlavou, v jehož zkrvaveném trupu se hrabe krvelačný Buko.

Krutovládce přijme návštěvu dobráckého Ruprechta (převlečený duch hor Rýbrcoul), kterého hostí Buko vínem, ale to Ruprechtovi vůbec nechutná. Nakonec jej dá vsadit do vězení. Jeho onemocnělá schovanka Gertruda po tom, co jí Buko činí nemístné návrhy, odchází od svého otčíma. Bukův sluha přináší zprávu, že Ruprecht v žaláři zemřel. Třetí jednání se odehrává na hřbitově, kam se přichází Buko přesvědčit, ve kterém hrobě je nebezpečný Ruprecht pohřben. Hrobník mu ukazuje hrob a vypráví, že  sem často dochází malíř Wido. V posledním dějství pak Buko zahyne rozdrcen rukama kostlivců vstávajících z hrobů.

Rübezahl se pomalu vznáší vzhůru do oblak a všechen lid k němu vzhlíží jako ke svému osvoboditeli. Theobald Kraft se stává představeným města.

Režisér a intendant divadla v Geře Kay Kuntze, jak uvedl v programu, má k dílu a vůbec ke skladateli Sommerovi vřelý vztah. Sám totiž také studoval na technické univerzitě v Berlíně a pak se věnoval studiu hudby a divadla, v čemž se profiluje dodnes. Dal romantickému ději poněkud modernější akcent současné doby, ve které ovšem určité principy a také vztahy mezi lidmi platí aktuálně i dnes. Láska, dobro a zlo, mocichtivost se děje v každé době. Dost si pohrál s podrobným prokreslením charakterů jednotlivých postav a měl vždy výborně všechny dobře rozehrané. Celkovému dojmu napomohla i jednoduchá, nápaditá scéna a kostýmy výtvarníka Duncana Haylera. Základ tvoří velká plocha ve tvaru malířské palety, jejímž otvorem prochází veliký symbolický štětec, po kterém lze šplhat do dalšího patra.

Vše je umístěno na otáčivém jevišti s možností zdvihu do výše. Bylo by náročné názorně popsat další scénografické detaily, snad lze něco vyčíst z přiložených fotografií.

Hudebně dílo nastudoval Generalmusikdirektor zdejšího divadla, zkušený francouzský dirigent Laurent Wagner s maximálně obsazeným filharmonickým orchestrem. Umí náležitě orchestr hřmotně rozeznít, ale také ztišit, aby nepřekrýval zpěváky. Vliv Richarda Wagnera na hudbu opery je patrný, a dokonce se v díle objevuje až třicet příznačných leitmotivů. Sólistické obsazení bylo na velmi dobré úrovni a vyrovnané. V úloze malíře Wida překvapil svým dá se říci helden tenorem Hans Georg Priese (výborný Erik v Bludném Holanďanovi před několika lety v Meiningenu) obzvláště v druhé půli prvního dějství, kdy prakticky nesleze ze scény. Gertrudu zpívala Anne Preuss (loňská výborná Jenůfa v Janáčkově opeře).

Náročný a vypjatý part Buka i herecky rovněž výtečně ztvárnil Johannes Beck. Role Rýbrcoula-Ruprechta vyloženě sedla mladému, novému členu souboru, Magnusu Piontkovi. Jeho sonorní bas a impozantní postava v bílém kostýmu vždy ovládala jeviště. Dobrácký výraz a neustálé pokuřování dýmky (místo dud) mu jistě zajistilo velkou oblibu mezi diváky.

Z menších rolí překvapil svým výrazným tenorem Alexander Voigt a korejský tenor Jueun Jeon jako odbojný Bernhard Kraft, syn svého uvězněného otce Theobalda. Velmi časté a náročné sborové scény pod Holgerem Krausem byly v některých momentech problematičtější.

Celkově bylo hudební nasazení na dosti vysoké úrovni a za provedení tak náročného díla patří umělcům dík. Zajímavou informací může být to, že celou operu během tří dnů natočí studiově v krásném koncertním sále, nacházejícím se v budově divadla, německý rozhlas k vysílání 9. dubna. Je jen nesmělou otázkou, zda nebude nahrávka oficiálně použita k vydání cédéčka.

 

Hodnocení autora recenze: 80%

Hans Sommer:
Rübezahl und der Sackpfeifer von Neisse
Hudební nastudování: Aska Carmen Saito Jaen, Ji Woo Lee, Takahiro Nagasaki, Thomas Wicklein
Dirigent: Laurent Wagner
Režie: Kay Kuntze
Scéna a kostýmy: Duncan Hayler
Sbormistr: Holger Krause
Dramaturg: Felix Eckerle
Philharmonie Thüringen
Philharmonisches Orchester Altenburg-Gera Statisterie
Opernchor von Theater
Premiéra 18. března 2016 Grosses Haus, Bühnen der Stadt Gera
(psáno z reprízy 20. března 2016)

Rübezahl – Magnus Piontek
Buko – Johannes Beck
Gertrud – Anne Preuss
Wido – Hans-Georg Priese
Brigitte – Merja Mäkelä
Bernhard Kraft – Jueun Jeon
Stäblein / Ein Diener Bukos – Alexander Voigt
Totengräber/ Kettner/ Nachtwächter – Kai Wefer
Joachim – Andreas Veit
Wachthabender – Xiangnan Yao
Theobald Kraft – Adrian Pinquart

www.tpthueringen.de

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]