Krakonoš na operní scéně v Geře

  1. 1
  2. 2
  3. 3

aneb Pokus o znovuvzkříšení zapomenutého díla Hanse Sommera

Krakonoš, bájný ochránce hor, je postavou lidové slovesnosti, o kterou se dělí tři jazykové kultury – německá (Rübezahl), česká (Krakonoš) a polská (Liczyrzepa). Tento bájný duch hor se objevuje v ústní literární tradici již v patnáctém století a prvé vyobrazení pochází z roku 1561 na mapě Martina Helwiga. Krakonoš je tradičně spojován s Krkonošemi a legenda značně variuje dle místních tradic. Podle četných českých a německých vyprávění se buď objevuje jako obr s nadlidskou silou, nebo je naopak schopen přijmout podobu kteréhokoliv člověka, popřípadě se důsledně za člověka přestrojuje, a tak kryje svou podobu mohutného horala.

V jiných kulturách nalézáme obdobné bájné postavy jako Wild Hunt nebo sám Wotan v plášti z mraků, původně byl především poněkud náladovým pánem počasí na horách. Charakter se rozvinul v ochránce hor před zlými lidmi, hledači pokladů, pytláky a zloději. Zcela původní charakter postavy byl ovšem negativní, byl to démon, trestající opovážlivce překračující hranice hor. Především v české slovesnosti se ale Krakonoš postupně stal postavou, která odměňuje dobré lidi, ale také žertuje s pocestnými a připravuje jim směšné léčky. Pokud má špatnou náladu, zhoršuje počasí na horách. V německé tradici je jednou z variant pak poněkud zlovolný trpaslík nebo král gnomů, který se dramaticky až tragicky střetává se světem lidí.

první známé zobrazení Krakonoše na mapě Slezska od Martina Helwiga z roku 1561 (foto archiv)
První známé zobrazení Krakonoše na mapě Slezska od Martina Helwiga z roku 1561 („Rübezahl“ ve středu spodní části – foto archiv)

Postava Krakonoše vstoupila opakovaně na operní jeviště především v období romantismu, pro svůj charakter to byl ideální hrdina na pomezí světa nadpřirozena a světa lidí, navíc schopný proměn, což zaručovalo možné zápletky. Horská krajina a horské legendy ostatně byly velmi oblíbenými tématy veškeré německé romantické tvorby – jak výtvarné, tak i literární. Zřejmě první operou na toto téma byla dvouaktová opera Rübezahl ossia Il vero amore (Rýbrcoul aneb Opravdová láska; premiéra Drážďany 1789) německého skladatele Josepha Schustera na libreto Caterina Mazzoly, častého spolupracovníka Schustera a také přepracovatele Metastaziova textu La clemenza di Tito pro Wolfganga Amadea Mozarta. Časově následuje Rübezahl (1801) českého skladatele Vincence Tučka, pohybujícího se ale převážně v německém prostředí Vratislavi, Vídně a Pešti. Postava Krakonoše imponovala i největšímu představiteli romantické opery Carlu Mariu von Weberovi, který operu s tímto názvem komponoval v letech 1804-1805. Kompozici nedokončil a většina partitury zůstala nezvěstná (dostupné jsou pouze zlomky), ale sám skladatel přepracoval předehru k plánované opeře Rübezahl na koncertní předehru Der Beherrscher der Geister (Vládce duchů, opus 27, 1811).

Romantická opera z roku 1811 Der Berggeist oder Schicksal und Treue (Duch hor aneb Osud a věrnost) Franze Danziho (premiéra Karlsruhe 1813) byla nahrána v roce 2013 kompletně na labelu Carus. V ní se zápletka odehrává kolem Krakonošem unesené sedlácké dcery Anny, která má nahradit Krakonošovu družku Erli, již vládce hor potrestal stoletým spánkem. I další opera Rübezahl je spojena s česko-německým prostředím. Na německý text ji napsal Wilhelm Würfel, rodák z českých Plaňan, ale většinou profesně svázaný s hudebním životem Vídně. Opera měla premiéru v Praze roku 1824 a následujícího roku byla uvedena v Theater an der Wien. Šlo o oblíbený dobový repertoárový přírůstek, který byl dokonce roku 1831 uveden v Praze v českém překladu jako jeden z prvých titulů v našem jazyce. Opera zůstávala na repertoáru až do padesátých let devatenáctého století, jedna z prvých českých primadon Kateřina Podhorská se v hlavní ženské roli v této opeře také loučila v roce 1849 s jevištěm.

Další z důležitých skladatelských osobností německého romantismu Louis Spohr zkomponoval svého Ducha hor (Der Berggeist; Kassel 1825), v němž se dramaticky střetává svět lidí (kníže Domoslav a jeho dcera Anna a její ženich Oskar) se světem nadpřirozena (Duch hor, dvojník pozemšťanky a trolové). V libretu je zřejmá difúze několika dalšími motivy z lidové literární tradice (podkladem libreta je Döringova a Musäusova sbírka Volksmärchen der Deutschen s oddílem legend o Rübezahlovi). To je ostatně pro řadu libret německé provenience typické, především využití motivů z báje o Hansi Heilingovi, která také prochází oběma jazykovými tradicemi. Samotný Hans Heiling je ostatně titulním hrdinou známé romantické opery Heinricha Marschnera. V témže roce se na scénu dostává i opera Der Bergkönig Petera Josepha von Lindpaintnera. Z roku 1840 (premiéra v Altenburgu) pochází i opera Rübezahl Christiana Gottlieba Müllera, který je dnes znám především jako profesor Richarda Wagnera. Další Rübezahl se objevuje v roce 1848 díky skladateli Carlovi Mandovi Mangoldovi. Příští opera s názvem Der Rübezahl (premiéra Berlín 1849) německého skladatele Augusta Conradiho byla ovšem komická, stejně jako opereta totožného názvu Francise Edwarda Bacheho (1853). Tradičně v soupise oper inspirovaných touto postavou je uváděno dílo Rübezahl Friedricha von Flotowa (Frankfurt nad Mohanem 1853), ale v skutečnosti v této převlekové zápletce z poloviny osmnáctého století ze Slezska skutečný Krakonoš nevystupuje. Hrabě Ulrich se ale za Krakonoše převlékne, aby mohl opít pruské vojáky, a opera také končí oslavným zpěvem na Krakonoše. I Gustav Mahler se zabýval v raném věku (1879-1883) kompozicí opery Rübezahl. Hudba je ztracena, ale libreto se zachovalo.

Moritz von Schwind: Rübezahl - 1859 (foto archiv)
Moritz von Schwind: Rübezahl – 1859 (foto archiv)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Sommer: Rüberzahl und der Sackpfeifer von Neisse (Bühnen der Stadt Gera)

[Total: 3    Average: 4/5]

Související články


Komentáře “Krakonoš na operní scéně v Geře

  1. V Geře vědí, že neexistují jenom Carmen, Traviaty, Tosky, Bohémy a další ohrané opery. Jak je zajímavé vedle těch notoricky známých děl se seznámit s nějakou operní lahůdkou. Slyšel jsem alespoň zvukový záznam a jsem přesvědčen, že opery tohoto typu se občas mají zařazovat do repertoáru operních divadel.

Napsat komentář