Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

Existuje teorie, že Helene Berg, rozená Nahowski, byla nemanželskou dcerou císaře Františka Josefa I. Lulu, žena-hádanka, jež ničí muže kolem sebe (z naivity? z rozkoše? nedopatřením? záměrně? z vrozené zhýralosti a sadismu? z touhy po krvi nebo „jen“ po sexu?…) a nakonec dospěje k sebezničení, o jejímž původu se mnoho konkrétního v opeře nedozvídáme, je sama paní Helene, a její otec-neotec Schigolch je císař. Lulu je princip ženství v mnoha podobách, v opeře se o ní mluví také jako o Nelly, Mignon či Evě. Může v ní být tedy také skryta jako múza mnoha umělců proslulá Alma Mahler, Bergova pražská láska Hana Fuchs (sestra spisovatele Franze Werfela) i první žena Arnolda Schönberga Mathilde, která měla milostný poměr s malířem Richardem Gerstlem; ten pak je samozřejmě zpodoben v postavě malíře, páchajícího kvůli Lulu v prvním dějství sebevraždu. Hraběnka Geschwitz je Bergova lesbická sestra Smaragda, ve jméně novináře dr. Schöna je skryt Bergův učitel Schönberg, a Berg sám je jeho syn Alwa, jehož jméno se nápadně podobá jménu Alban. Leccos vypadá věrohodně, kdyby jména postav a jejich charaktery nebyly převzaty už z Wedekindova dramatu. Že se s nimi Berg mohl ztotožnit a vnímal jakousi paralelu ke svému vlastnímu životu však není vyloučeno; velká díla nesou autobiografické rysy vždy a autobiografie jako součást Bergových skladeb potvrzují i jeho další díla.

V době, kdy Helene Berg zapověděla zveřejnění třetího dějství opery, se jím však už několik let zabýval rakouský skladatel Friedrich Cerha (nar. 1926). Celkem pracoval na Lulu patnáct let a s Universal Edition a Nadací Albana Berga bylo dohodnuto, že za života Bergovy vdovy nebude nic z toho zveřejněno. Helene Berg zemřela roku 1976. Světová premiéra tříaktové verze s třetím dějstvím, dokončeným Friedrichem Cerhou, pak měla na základě kompromisu mezi vykonavateli závěti a zájmem hudebního světa (kéž by vždy měl zájem hudebního světa takovou váhu) světovou premiéru 24. ledna 1979 v Paříži pod taktovkou Pierra Bouleze, režii měl Patrice Chereau. (V Čechách byla Lulu – v podobě fragmentu o dvou dějstvích – poprvé uvedena 10. března 1972 v hudebním nastudování Václava Noska a režii Milana Páska v Brně, česky, v překladu Evy Bezděkové. První českou Lulu byla Jaroslava Janská.)
Hudba Bergovy opery je rozvinutím principu, uplatněného ve Wozzeckovi. Také zde nalezneme instrumentální formy integrované do jevištního díla (postava dr. Schöna je vytvořena na principu sonáty, Alwovi je přiděleno rondo ap.), jednotlivé postavy jsou charakterizovány vlastními hudebními prostředky (např. v partu Lulu je koloratura, tónovým materiálem Geschwitz je pentatonická stupnice). Komplikovaný systém tónového výběru a utváření forem však není pro vnímání nutný, barevně bohatá instrumentace a vokální hlasy jsou natolik srostlé s textovou složkou a její scénickou prezentací, že zapomínáme, že jsme v „opeře“.