Kritika kritiky (6)

  1. 1
  2. 2

Slíbila jsem, že se v našich glosách k dějinám kritiky vrátím do historie, takže tady je první příspěvek. Za zakladatele moderní hudební kritiky je považován Robert Schumann, který roku 1834 začal v Lipsku vydávat Neue Zeitschrift für Musik.


Pseudonymy mu dovolily posuzovat hudební dění doby z různých úhlů, což pro něj byla cesta k hledání objektivity. V samotné kritické činnosti i v různém „převtělování“ však už měl předchůdce. Jedním z nich byl Friedrich Wilhelm Marpurg (1718–1795), hudební teoretik, historik, skladatel, kritik a osvícenec, ale také „ředitel královské loterie“, pruský válečný rada – a hlavně velký polemik. Od roku 1749 vydával v Berlíně časopis Der critische Musicus an der Spree, o pět let později Kritische Beiträge a 1759 také Kritische Briefe, a psal do nich osobitým, anekdoticky ironickým stylem, který kromě toho, že je důležitým svědectvím doby, také pobaví. Na Marpurgovi je znát, že jednou z dobrých vlastností kritika je, dokáže-li nebrat příliš vážně sám sebe.


Marpurgovy teoretické spisy znal a velmi si jich cenil Leopold Mozart. Jemu je adresován „otevřený dopis“ (ve skutečnosti mnohem delší), zveřejněný Marpurgem v Kritische Briefe 23. června 1759. Čtyřmi přispěvateli nově založeného listu, o nichž Marpurg mluví, je on sám. Používal i řadu dalších pseudonymů, a všechny byly z řečtiny odvozenými narážkami, tehdejším humanisticky vzdělaným čtenářům srozumitelnými. Neologos („ten, kdo sděluje něco nového“) nepotřebuje návod ani dnes, vysvětlení dalších jmen posílá znalec klasické řečtiny, kterého mám naštěstí nablízku: Amisallos je podle něj buď složenina dvou slov (amis a allos), přičemž amis je archeologické pojmenování antického nočníku a allos znamená „jiný“, nebo složenina tří slov zhruba ve významu „ten, kdo nechová nenávist k ostatním“. V tomto druhém případě by Marpurgova ironie spočívala v tom, že jeho charakteristika tohoto „přispěvatele“ je pravým opakem významu jeho jména. Oikuros znamená „ten, jenž pečuje o dům, je rád doma“, a Eysymperiphoros „ten, jenž pěstuje dobrý společenský styk“. Tři hudební spolky, které Marpurg jmenuje tehdy v Berlíně skutečně existovaly. Lusitanie bylo synonymum Portugalska, gaskoňádu nepotřebují znalci Tří mušketýrů překládat; ve spojení lusitánská gaskoňáda to znamenalo cizí chvástavost. Flétna s rozšířeným tónovým rozsahem byl vynález Joachima Moldenita, který vyvolal bouřlivou diskusi – mimo jiné spor s flétnovým specialistou Johannem Joachimem Quantzem.
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (3) “Kritika kritiky (6)

Napsat komentář