La bohème v Drážďanech. Proč tohle nejde v Praze?

Čtenáři Opery Plus blogují

Premiéra Rossiniho Popelky (mám na mysli premiéru první) předminulý týden ve Stavovském divadle mi vpravdě vyrazila dech. Nevtipná inscenace a mizerně zpívající princ. Limuzína na jevišti zcela beze smyslu, barevné teplákové soupravy: koukáte na to, chvíli žasnete – pak se začnete nudit a ošívat. Další árie: princ se znovu pokusí být lyrickým tenorem roku a znovu prokáže, že jím není a v nejbližší době nejspíš nebude. Začíná být vlastně jedno, jestli něco zachrání páně Zahradníčkův Magnifico nebo samotná Popelka. Představení nefunguje a není to Rossini. Vstupenka do parteru stojí přes tisíc korun a je to věru špatná investice. O dva týdny později a asi sto padesát kilometrů od Prahy je na programu v drážďanské Semperoper La bohème (konkrétně poslední lednovou neděli).

G.Puccini: La Bohème - Semperoper Drážďany 2015 (foto archiv)
G.Puccini: La bohème – Semperoper Drážďany 2015 (foto archiv)

Jedná se o 321. představení inscenace, která je divákům předkládána přes třicet let. Dokonalá iluze Paříže. Scéna nápaditě pracuje s prostorem (především hloubkou). Náznak bytu Rodolfa a Marcella pod obrovskou kubistickou kulisou Eiffelovky je jednoduchý a věrohodný. Tichý a náležitě omšelý. Vánoční trh se ve druhém aktu naopak hemží lidmi, mumraj před secesní kavárnou diváka pohltí. Stále je co sledovat. Oko pobaveně těká. Takhle nějak si představuji reálie Balzakových románů. Po trhu by klidně mohl chodit otec Goriot. Mrknete a půlka opery je pryč – až Vás ta rychlost prchajícího večera zamrzí.

G.Puccini: La Bohème - Semperoper Drážďany 2015 (foto archiv)
G.Puccini: La bohème – Semperoper Drážďany 2015 (foto archiv)

Děj La bohème nepatří k nejbohatším, a přesto Vás zcela upoutá a napíná. Spektákl má tah a vývoj. Zaujme a baví. No a pak je tu další drobnost: vynikající obsazení a skvělé herecko-pěvecké výkony. Představitelka Mimi Angel Blue ohlásila sice indispozici (asi nachlazení z průvanu v Obecním domě :-), ale bez patrného dopadu na svůj výkon. Mimi herecky vykreslila skromnou, přiměřeně rozpačitou, nemocnou, a přesto bojovnou, trochu bojácnou a trochu odvážnou – jednoduše opravdu mnohovrstevnou. Soprán Angel Blue je krásný, příjemný a kultivovaný. Jistý. Radost poslouchat. Arnold Rutkowski jako Rodolfo předvedl výkon hodný skutečné první ligy – vynikající konzistentně během celého představení, v závěru nad Mimi přemoženou Kochovým bacilem (a trochu podivně a neskladně umírající přímo na klavíru) pak hrál fantasticky: vyvaroval se kýčovitých gest a dotáhl vyprávěný příběh ke skutečnému vrcholu večera. Bravo. Výborně zněl i baryton Christopha Pohla – vždy nad orchestrem, pevně, s jasnou představou, co sděluje, a se srozumitelnou dikcí. Velice dobrá byla i koketní Musetta Emily Dorn – elegantní v pohybu i zpěvu s krásnými ostrými výškami. Orchestr a zpěváky řídil Giampaolo Bisanti. Konstatuji, že Bisantiho nasazení bylo neuvěřitelné. Zpívá (náznakem samozřejmě) se sólisty i sborem veškerý text, trpí s nemocnou Mimi a pak se zoufalým Rodolfem, při tom všem komunikuje s publikem… Ovace přítomným sólistům, dirigentovi, sboru i orchestru byly dlouhé, hlučné a zasloužené. Skvělý operní zážitek.

G.Puccini: La Bohème - Semperoper Drážďany 2015 (foto archiv)
G.Puccini: La bohème – Semperoper Drážďany 2015 (foto archiv)

A teď, proč toto nelze vyprodukovat na některé ze scén Národního divadla? Že Angel Blue do Prahy dorazí, je-li požádána, jsme mohli vidět u příležitosti koncertu Questa o Quella? minulý týden. La bohème v Drážďanech je důkazem, že elegantní a vkusná inscenace přečká snadno tři desetiletí. Proč proboha ztrácet čas Popelkami na kolečkových bruslích? Ano, za Semperoper stojí silní sponzoři. Ano, Sasko je bohatá spolková země. Nahlédneme-li ovšem do rozpočtů Národního divadla a Semperoper, zjistíme, že o propastný rozdíl se rozhodně nejedná (těžko exaktně a spravedlivě hodnotit vzhledem k syndromu soudivadlí, který Prahu potkal). Aspoň pro představu – v roce 2010 čtyřicet milionů euro pro Národní divadlo, pro Semperoper šedesát milionů. Budiž, v Drážďanech nechť tedy mají takovýchto La bohème patnáct do roka – Praze bude skromně stačit deset. Nebo aspoň jedna, dvě…

G.Puccini: La Bohème - Semperoper Drážďany 2015 (foto archiv)
G.Puccini: La bohème – Semperoper Drážďany 2015 (foto archiv)

Teď nás čeká ve Státní opeře nová Madama Butterfly a její Un bel dì vedremo – v koncepci odcházejícího šéfa opery pana Leginuse a režiséra Jiřího Heřmana. Co nám zbývá než uposlechnout rady Cio-Cio-San, zahnat strach a s jistou vírou vyčkat nejen čtvrtka, ale i všech dalších Pucciniho pražských představení. Doufám, že nová Madama Butterfly bude minimálně stejně tak skvělá, jako byla nedělní La bohème v Drážďanech…e poi non mi pesa la lunga attesa.

I váš text v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: info@operaplus.cz

Reakcí (3) “La bohème v Drážďanech. Proč tohle nejde v Praze?

  1. Proč to nejde v Praze ? Protože v Česku je kultura brána jako nutné zlo. Protože to, na co stačí jeden člověk, dělá obvykle deset lidí. Protože se neberou v potaz ekonomické rozdíly a vstupné je nesmyslně přepočítáváno, čili, když stojí v Německu vstupenka 50 euro, tak v Praze musí stát vstupenka automaticky 1000-1200 kč. A v neposlední řadě je to nekontrolovatelným plýtváním veřejných finančních prostředků bez zpětné kontroly ministerstva kultury. Je neuvěřitelné, že někdo dovolí za veřejné finance vytvořit něco, jehož životnost jsou 3 měsíce.

Napsat komentář