Laura Aikin: Nejsme povinni dělat to, co se očekává

26.12.2009 01:00 Redakce

Americká sopranistka Laura Aikin je další z dlouhé řady po celém světě uznávaných operních umělců, o kterých se toho u nás bohužel moc neví. Laura Aikin je přitom pravidelným hostem operních domů v Berlíně, Vídni či Paříži, neworské Metropolitní opery či Opery v San Franciscu, stejně jako i festivalů v Glyndebourne a Salcburku, a také většiny významných koncertních sálů. Její soprán má rozsah přesahující tři oktávy, její repertoár je nezvykle široký – zahrnuje díla barokních mistrů, role belcantové, ale i dost postav z oper soudobých. Laura Aikin má řadu nahrávek – asi nejznámější je přitom její Konstance v Mozartově Únosu ze serailu, v kontroverzní úpravě režiséra Stefana Herheima, uváděné v rámci salcburského výročního mozartovského projektu M22 před třemi lety. Mimo jiné právě i o moderních režiích, ale pochopitelně taky o vánočních svátcích byl náš rozhovor s Laurou Aikin.

G.F.Händel: Giulio Cesare in Egitto (Drážďany – Cleopatra)

Zastihli jsme vás v Drážďanech při zkouškách na novou produkci Händlova Julia Cesara, kde máte roli Kleopatry. Semperova opera – podobně jako i další německá divadla – je přitom známa svými odvážnými, hodně moderními režiemi. V Metropolitní opeře, kde také docela často zpíváte, vystupujete přitom většinou v tradičních, klasických režiích. Co vám je bližší? Čemu osobně dáváte přenost?

Ať už jde o o moderní interpretaci nebo tradiční výklad, důležitý je dobrý režisér, který je hlavním tvůrcem charakteru postav. Jestliže vám nastudování nic vizuálně neříká nebo jsou předváděny jen statické obrazy, pak to vlastně není divadlo. Můžete poslouchat dobrou nahrávku na CD a vše si představovat sami. Emocionální vývoj postav se v inscenaci musí odrážet, stejně jako se odráží v hudbě. Emoce, vyjádřené hlasem, dokonce i syrové nebo nedokonale zazpívané, to všechno má své místo v ucelené interpretaci dramatu. Mně nezáleží na tom, podle jakého vkusu je dílo interpretováno. Příběhy jsou nadčasové.

V Salcburku před třemi lety při souborném provedení Mozartových oper snad nejvíc překvapil Únos ze serailu, kdy režisér Herheim přepsal i samotné libreto a byl za to dost kitizován. Vy jste zpívala Konstanci – nevadí vám podobné zásahy?

Věřím, že všechno na naší planetě je a mělo by být materiálem pro umělecké vyjádření. Ale pojem „dobrý vkus“ je podle mého názoru absurdní. To, co každý den vnímáte kolem sebe a bez velkého přemýšlení akceptujete, je často horší, než si vůbec dokážete představit. Žádný umělec není povinen dělat něco „tak, jak se očekává“, předvádět to tak. Možná mnohem později, po jakési reflexi, vám neobvyklý umělecký zážitek začne dávat smysl. Já osobně se vždy snažím přijít na to, co se režisér prostřednictvím jednotlivých postav snaží sdělit. To by přece byla ohromná škoda chodit na operu a vidět představení, které je snadno pochopitelné a lehce stravitelné. Problém salcburských nastudování není v samotných režiích, ale v tom, jak jsou propagovány. Možná, kdyby byl zvolen jiný název …. „Die Entführung aus dem Serail/Manželství vám nevoní“? Myslím, že to byla velmi inteligentní show, která vám předhodila spoustu věcí k přemýšlení. Pro některé příliš cynická, pro ostatní hloupá. Pro pár lidí ale určitě brilantní!

Pro nás účinkující to bylo v mnoha ohledech náročné nastudování, jak fyzicky, tak emočně. A naším největším problémem bylo, jak tuhle režii prodat tomu od samého začátku nepřátelsky naladěnému publiku. Je těžké být za takových okolností uvolněný a přesvědčivý. Upřímně řečeno, nemyslím si, že s divadlem by se mělo zacházet jako se svatou relikvií. Ta se časem zapráší, ztratí glanc a je nezajímavá. Hudba je hudba. Musíte zpívat správné noty. Ale dramaticky… Myslím, že Mozartovi by se tahle produkce nejenom líbila, ale že by ho nadmíru pobavila i reakce publika.

H.W.Henze: L’Upupa (Salcburk – Badi’at el-Hosn wal Dschamal)

O.Messiaen: Saint Francois d’Assise (San Francisco – L’Ange)

Vedle Händla a Mozarta zpíváte i v moderních operách, třeba Henzeho nebo Messiaena. Jak se vám taková hudba zpívá? Některé vaše kolegyně ji zpívat nechtějí, bojí se, že by si zničily hlas.

Vždycky jsem zpívala různorodý repertoár. Používám stejnou techniku a stejný hlas na všechno, co zpívám. O něco více času mi zabere studium soudobých skladeb, ale jinak v tom není žádný rozdíl. Je to otázka nosnosti vašeho hlasu a zvládání dechu. A také toho, že jste si jistý, že když se opřete do svého hlasu ze všech sil, abyste zazpíval všechny předepsané noty, nebudou vás potom bolet hlasivky. To platí pro Bacha stejně jako Berga. Když mi na začátku mé kariéry nabídli moji první Lulu, myslela jsem si, že chtějí zničit můj hlas. Ale pak jsem se ji naučila a uvědomila si, že je jednou z nejkrásnějších rolí, která vám umožňuje zpívat v jedné postavě vlastně celý repertoár. Emoce postavy jsou v tak dokonalé shodě hudbou, že je vlastně zpívání snadné. A hudba je blíže Mozartovým velkým koncertním ariím spíš, než jakémukoliv jinému skladateli. Neumím si to bez ní představit. Berg napsal tuto roli přesně pro můj typ hlasu.

A.Berg: Lulu (Curych)

R.Strauss: Ariadne auf Naxos (Paříž Chatelet/Lyon – Zerbinetta)

Na vašich webových stránkách jsou ve fotogalerii na prvních místech zdůrazněny dvě role: Právě Bergova Lulu a Straussova Ariadna. Jsou to snad vaše nejmilejší role? Co na nich máte hlavně ráda?

Mám Lulu jako postavu ráda, protože je psychologicky tak složitá a tak krásně vykreslená. Je to nádherná studie dětství, zničeného sexuálním zneužíváním, s následky pro celý další život. A nejvíce fascinující je to, že ti, co se na ní dopustili násilí, jsou součástí jejího života dál! Nikdy jim neutekla! Nevidím ji jako dítě/ženu, ale spíše jako plnokrevnou ženu, která je nesnesitelně dětinská! Opera zkoumá všechny možné podoby nefungující rodiny a sexuálních vztahů. Je to dramatická horská dráha, a proto také tak zábavná!

Zerbinetta je pro mě srdeční záležitost. Je v nějakém jiném dramatu úrodnější půda pro setkání comedie dell’arte a mytologie? Její bolest, lásku, radost cítíme spolu s ní … Ona je ztělesněním lásky a vášně, snů a reality. Z vokálního hlediska je mým splněným snem.

R.Strauss: Die schweigsame Frau (Vídeň Staatsoper – Aminta, M.Schade jako Henry)

J.Strauss: Die Fledermaus (Vídeň Staatsoper – Adele)

Právě Lulu vás čeká po vašem nynějším angažmá v Drážďanech – budete ji zpívat v La Scale, a hned potom jedete do Paříže, kde v Bastille budete vystupovat v Hoffmannových povídkách jako Olympia. Nevadí vám takové radikální střídání repertoáru, který vyžaduje i trochu jiný styl zpěvu?

Opět… Hlasově v tom nevidím žádný problém. Lulu jde až do vysokého f a má v pařížské scéně 24 vysokých e. Olympia není napsána tak vysoko. Výzvou bude stíhat zkoušky v Paříži a představení v La Scale, jejíž produkce se poté přesouvá do Vídně. Mezi tím mám také několik představení The Infernal Comedy s Johnem Malkovichem na rozličných místech v Evropě. V tomhle kusu zpívám Mozartovy a Haydnovy koncertní árie. Mým jediným problémem bude, že budu muset zvládnout větší fyzické nasazení kvůli cestování.

W.A.Mozart: Die Zauberflöte (New York MET – Königin der Nacht)

W.A.Mozart: Die Zauberflöte (Salcburk – Königin der Nacht)

Jaká další vystoupení vás čekají? A jakým směrem se dál bude ubírat výběr vašich rolí?

V lednu zpívám Lulu s Danielem Gattim v Curychu – na rozehřátí do La Scaly. Nikdy jsme se neviděli, tak bude zajímavé mít šanci se navzájem poznat, než budeme hozeni do ohně! Potom, v únoru, budu zpívat svoji první Donnu Annu v Budapešti se svým letitým kamarádem Ivanem Fischerem. Kleopatru jsem si opravdu užila a doufám, že se můj hlas bude nadále vyvíjet tímhle směrem a budu moci získat více roli Händla a Mozarta. Ráda bych zpívala Alcinu a Fiordiligi.

J.Offenbach: Les contes d’Hoffmann (Vídeň Staatsoper – Olympia)

L.van Beethoven: Fidelio (Milán La Scala – Marzelline)

V Drážďanech zpíváte Kleopatru těsně před i po Vánocích a poslední představení máte až 2.ledna. Jste Američanka, nevadí vám, že budete o svátcích bez svých blízkých?

Jsem Američanka, ale žiju v Itálii. To je důvod, proč se moje profesní kariéra odehrává spíše v Evropě . Můj muž, se kterým jsem 16 let, je Miláňan a máme dvě krásné děti, 12 a 5 let. Moje mladší dcera cestuje se mnou, pokud jsem na cestách delší dobu. Byla se mnou celé tři týdny i tady v Drážďanech, a byla téměř na každé zkoušce. Ráda se nechá „odložit“ v divadle, kde je dohromady s mými kolegy. Celá má rodina se ke mně připojí 24. prosince. Velkým překvapením od Ježíška bude letos koťátko… Měli jsme je na dva týdny na seznámení, dřív než si ho vezmeme k sobě. Určitě tady v Drážďanech prožijeme báječné vánoce. Ježíšek je pro ten velký den už objednaný!

Děkujeme za rozhovor a přejeme vše dobré.

I vám vše nejlepší!

www.lauraaikin.com

Komentáře: 13

Tantris1978 dne 26.12.2009 v 21:05

Díky za rozhovor. Aikin jsem (poprvé) slyšel minulou neděli (20.12.) jako Kleopatru a všem výlet do Drážďan doporučuji. Její výkon byl bezchybný – ostatně jako všech účinkujících. Je zarážející, že orchestr, který běžně hraje Wagnery a Strausse,zvládá baroko stejně (lépe?) než některé specializované ansámbly. Vůbec, co to je za praxi, že se u nás na to v divadlech najímají soubory staré hudby? Ale nechme toho… Aikin přejme mnoho dalších úspěchů (protože v Drážďanech to byly velké ovace).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 27.12.2009 v 15:49

Moc pěkné názory, velmi zajímavá dáma.
Ohledně najímání souborů staré hudby na české (myšleno pražské?) barokní operní produkce: díkybohu za tuto praxi! Umíte si představit jakýkoli český divadelní orchestr hrát Händela? Monteverdiho? Já si to radši nepředstavuji. :-)

Barbora

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 27.12.2009 v 17:28

Ale samozřejmě, Barboro – přesně tak jsem to myslel: radši si nepředstavovat :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 28.12.2009 v 20:56

Leonora3:
zajimavy rozhovor s umelkyni pusobici predevsim v Nemecku. Videt, jak nas determinuje prostredi ve kterem zijeme. Cteni biografii, memoaru, rozhovoru se solisty, dirigenty a a dalsimi lidmi od opery tak jako samotna opera patri mezi moje zaliby. Je pravda ze o opere v Nemecku ctu dost sporadicky, a kdyz uz ano, tak mne to sokuje a odradi od navstevy nemeckych scen, ale Laura Aikin je snad prvni solistka,
ktera tak vehementne brani ulety
reziseru (neprotestovala ani proti prepsani libreta v salzburske inscenaci Unosu, nebo iniciativne navrhuje jiny lepe zvoleny nazev pro Unos). Co tak radeji napsat novou originalni operu, nebylo by to cestnejsi?

Nemam nic proti modernim reziim.
Myslim, ze jsem i zdarilych modernich inscenaci videla dost, ale jiste inscenace a interpretace nelze nazvat jinak nez totalni ulet. Jako divak nic nediktuji reziserovi, ale ocekavam, ze se interpret (a reziser je taky pouze interpret) bude pohybovat v intencich dila, tak jak to napsal autor. Netvrdim, ze dilo je nedotknutelna svata relikvie, ale jiste jsou tu limity dane ne mnou,
ale tvurcem-skladatelem. Skutecne maji Nemci tak radi ty ruzne prapodivne, casto patologicke vztahy a jejich neuveritelnou sokujici interpretaci? Dale ruzne prapodivne propriety a rekvizity jako napr.jako invalidni kreslo.
A propos "vana, bazen, sprcha", neobjevuje se to v nemeckych inscenacich nejak casto a nesouvisi to s nejakym komplexem dukladne ocisty? Napada mne to pri pohledu na zaber z Giulio Cesare z Drazdan. Vany a sprchy jsem si uzila cele dve dejstvi ve vcerejsim videnskem Macbethovi, predulezitou to rekvizitou v rezii Very Nemirovej, reziserky pusobici predevsim na nemeckych scenach.
Duet Lady Macbeth a Macbetha po vrazde krale Duncana byl odzpivan ve sprchovem koute pod tekouci sprchou ( nastesti Keenliside odhalen jen do pul tela a v sedych dlouhych kalhotech a Erika Sunnegardh v kratkem satenovem kombine). Take kral Duncan
(jeho prichod na hrad doprovazel operetni tanecek jeho druziny v kiltech) byl misto tradicnich uvitacich ceremonii hostitely pocten koupeli ve vane s penou, a ukazal se nam v cele parade tak jak ho stvoril Pan Buh, a vsem nam potvrdil, ze take His Royal Highness je jenom obycejny muz!
Dejme tomu, ze toto bylo jeste porad v logice pribehu, ale taky tam byly veci, ktere v logice nebyly, aspon ne v te, jak ja znam Macbetha, jak ho napsal Shakespeare, libretiste Piave a hrabe Maffei. Bylo to posledni predstaveni teto serie Macbethu a tak pani reziserka nebyla pritomna (aspon ne viditelne), a tak nebylo na koho bucet a soliste si to rozhodne nezaslouzili. (Presto nejaky divak tu tihu neunesl a v prubehu predstaveni spontannim vykrikem vyjadril nesouhlas-co jsem zatim na predsatveni nezazila a to jsem zazila ledacos, i smrt solisty!)
Simon Keenliside se svou chlapeckou postavou a vizazi prince Harryho
a krehka Erika Sunneghardh se hodili do koncepce Very Nemirove. Po pevecke strance to bylo na vysoke urovni, ale pro Macbetha az prilis uhlazene a kultivovane. Videla jsem Macbetha v Met a tak si neumim predstavit tyto dva predstavitele v inscenaci Met ( i kdyz i to byla moderni rezie shakespearovskeho rezisera Adriana Nobla umistnena taky ve XX.stoleti) a taky vice-versa (to by byl pohled videt Marii Guleghinu s Zelkem Ljucicem pri duetu ve sprchovem koute :-)
Zaslouzene ovace a bravo si zaslouzil Banquo Stefana Kocana a a Macduffa Dimitri Pittase (ktery to zpival i v Met).
Prominte, ze jsem se od Laury Aikin dostala tak dalece.
Leonora3

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 28.12.2009 v 23:46

Milá Leonoro, kde dávají toho (tu) Macbeth? (A teď mne poučte – je to TEN Mäcbeth nebo TA Macbeth?!) Viděl jsem od NEmirové v Drážďanech Otella a byl skvělý. Je tam i výborný (výborná? :-) ) Macbeth. Z Giulia Cesara nemějte strach – ta scéna s vanou je tam úplně vedlejší, jinak je to další variace na vměšování Západu do záležitostí Blízkého východu…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 28.12.2009 v 23:48

Ach ve Vídni, čtu tak nepozorně…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 29.12.2009 v 08:41

Leonora3
Mily Tantrisi,
jako pan profesor jste si jiste povsimnul, ze cestina zrovna neni moje silna stranka a zvlaste deklinace zajmen a podstatnych jmen. Skoda ze nejste bliz, zaplatila by si u vas kondice z cestiny:-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
postscriptum dne 29.12.2009 v 10:13

Na tom rozhovoru je pro mne nejzajímavější nikoliv fakt, o kterém se tu Leonora vášnivě rozepisuje – a sice zmínka o "kontroverznosti" salzburského Únosu, ale spíše fakt, který se objevuje v mnoha jiných rozhovorech zvěřejněných zde i v odborném tisku a to jak anglosasském, tak americkém. A to sice, že většina špičkových umělců vnímá divadlo, jako živoucí věc, vyjadřující prostřednictvím postav psychologii (společnosti, děje, jedince). A z těch mnoha rozhovorů se známými zpěváky, dirigenty, režiséry, scénografy, které jsem přečetl, jsem si vždy odnesl jedno: divadlo musí být živoucí útvar, schopný oslovit současného diváka.

A to vyplývá i z tohoto rozhovoru. Noty, nechť jsou na svém místě, ale dějové akce se musí přiblížit tomu, jak život západní společnosti vypadá dnes. Pak vznikají ínscenace podle někoho kontroverzní, ale určené k přemýšlení. Stejně, jako vznikaly za dob života skladatelů (byly mnohdy nepřijaty a kontroverzní, pro tehdejší publikum neúnosné).

To je to, proč budou lidé navštěvovat operu i nadále. Nejen pro přesně a libozvučně zahrané a zazpívané noty, ale zejména proto, že při jejich poslechu díky scénickému ztvárnění najdou námět k přemýšlení…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 29.12.2009 v 10:40

Ale, Leonoro, to je nedorozumění! Obdivuji Vaše znalosti a přehled (opět to není ironie) a chtěl jsem se jen optat, zda nevíte, po kom je dílo MAcbeth pojmenováno. Z originálního názvu to jasné není – je to podle NĚJ nebo podle LADY Macbeth? Je to tedy TEN Macbeth nebo TA Macbeth? Nevím, kde jsem zaslechl, že Verdi snad operu chtěl pojmenovat Lady MAcbeth (nebo se tak o díle alespoň vyjadřoval) – vždyť ona je hlavní postavou hry, ona hýbe svým manželem… Když jsem tyto své úvahy předestřel jedné své kamarádce, vyjeveně se na mne podívala a řekla: "Ale to je přeci jasné, že je to pojmenováno podle ní". Nebo jsem se Vás dotknul něčím jiným? Čím?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 1.1.2010 v 17:26

Leonora3:
Tantrisi, taky mne se zda, ze jsem to nekde slysela (snad nam to rikal nas profesor hudby, nebo literatury, ale jsou to desitky let nazad:-(
V kazdem pripade mne vase otazka vedla k tomu, ze jsem si o Macbethovi jak Shakesperovom, tak Verdiho znovu precetla co doma mam
a nikde jsem to nenasla potvrzeno, i kdyz neni pochyb ze Lady Macbeth je spiritus agens celeho pribehu. V dobe Shakespeara to ani mozne nebylo, vsechny jeho hry, pokud maji jmeno v nazvu jsou jmena muzska, nebo zacinaji jmenem muzskym (Antonius a Cleopatra, Romeo a Julie), nota bene v alzbetinskem divadle byly i zenske role hrane herci (muzi). Taky Verdi se o tom nikde nezminuje (kolem Macbetha jsem cetla uryvky z Verdiho korespodence, pokyny k interpretaci, venovani Barezzimu, vzpominky interpretu, ktere sekyroval u zkousek, atd.) a nikde jsem nic podobneho nenasla i kdyz romantizmus jiz zenu jako hlavni hrdinku v titulu dila samozrejme dovoloval. Myslim, ze to byla Verdiho ucta k Shakespearovi a v tom zakladnim nechtel nic menit: ("Je to muj oblibeny basnik. Znam ho od detstvi a nekolikrat jsem si ho peclive precetl".)
V kazdem pripade jsem moc zvedava na slibovanou recenzi Macbetha z Vidne zde na tomto blogu. Aktualizace typu "ranni rozcvicka carodejnic v birnamskem lese":-O nam skutecne pomuze porozumet nadcasovemu poselstvi Macbetha, ze clovek
neni Buh a za sve zlociny a zle skutky jinym bude potrestan a klidneho stari se nedozije…
Zdravy a radostny rok 2010 a samozrejme moc krasnych zazitku s operou a hudbou vubec.
Leonora3

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 2.1.2010 v 08:51

Teď mne, Leonoro, napadlo, že (a bylo to samozřejmě jasné, jen jsem si to ostudně neuvědomil), že Shakespearova hra je určitě TEN Macbeth – i proto, že měla vlastně oslovovat nástup Stuartovců – takže samozřejmě v názvu byl ten uzurpátorský král. Otázka je pak s Verdim – ale asi někdo někdy jen vypustil takovou smyšlenku…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
rastuch dne 5.1.2010 v 19:23

Neviem ako to myslel Shakespeare,neviem co pisal Verdi v listoch,ale v jeho opere Macbeth je jednoznacnou number 1 ON Macbeth!Prejdite si v hlave vsetky sceny a myslim ze nezapochybujete.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 9.2.2010 v 14:34

Dobrý rozhovor. Je vidět, že umělkyně o tom co dělá přemýšlí…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.