Leif Ove Andsnes ve dvojroli

24. 5. 2012 13:10 Svatava Barančicová

Sympatický norský klavírista se na Pražské jaro vrátil s Mahlerovým komorním orchestrem, tentokrát jako sólista i dirigent současně. Na dvou večerech v Rudolfinu (22. a 23. května) navíc nahrál live CD s Beethovenovými koncerty pro Sony.

Leif Ove Andsnes mě kdysi (více zde) zaujal nekonvenčním hudebním klipem, kdy hraje Griega mezi vrcholky nehostinných severských masivů poté, co mu sem helikoptéra spustila z nebe koncertní křídlo.

Tento sám o sobě pozoruhodný sportovní výkon jen dokumentuje neutuchající energii norského umělce. A když už jako klavírista do své čtyřicítky dosáhl na všechny mety (osm nominací na Grammy, pět Grammophone Awards, spolupráce se světovou špičkou dirigentů a orchestrů), vrhl se na dirigování. Zatím to není na samostatnou kariéru, začíná s dirigováním vsedě, od klavíru, ale kdoví… Na Andsnesovi je sympatická jeho bezprostřednost, mladistvá klukovská image, kterou nezmění ani oblek s kravatou, v němž vystupoval v Praze. Na koncertu uvedl Beethovenovy klavírní koncerty č. 1 C dur a č. 3 c moll a jeho projekt bude pokračovat na Pražském jaru i ve dvou dalších letech, kdy postupně provede a natočí pro label Sony Classical všechny Beethovenovy koncerty vždy v kombinaci s díly Stravinského. V rámci „The Beethoven Journey“, jak se jeho tříletý projekt nazývá, zavítá do mnoha evropských měst, ale pro nahrávání si zvolil právě pražská vystoupení kvůli skvělé akustice Rudolfina. Máme se tedy na co těšit.Raný Beethovenův koncert C dur, který skladatel psal jako pětadvacetiletý, zahájil Andsnes jemně, křehkým, jakoby trochu ještě rokokovým výrazem. I při zcela otevřeném klavíru zněl jeho tón a rychlé figurace delikátně a hladce. Hrál zády k publiku a čelem do orchestru, který byl rozestaven kolem křídla v nezvyklé konstelaci. První housle, cella a basy na pódiu vlevo, druhé housle a violy vpravo, dechy uprostřed. Podobně to možná vypadalo i za Beethovena, když jako virtuóz uváděl své skladby. Podle svědectví současníků probíhala premiéra koncertu C dur značně chaoticky, rondo dopisoval Beethoven až dva dny před uvedením a kvůli nízko naladěným dechům v orchestru prý zahrál celý svůj part o půltón výš, v Cis dur. Což si u tohoto svižného a brilantního díla vůbec nedokážu představit. Druhá věta Largo přinesla široce rozepjaté melodie a působivé mohutné vstupy orchestru, závěrečné Rondo ve velmi svižném tempu ovládla jásavá a triumfální nálada. Po přestavbě pódia zahrála smyčcová sekce Mahlerova komorního orchestru baletní suitu Apollon musagéte Igora Stravinského. Hráli bez dirigenta a vestoje, všichni jako sólisté (až na cella a basy samozřejmě). V neoklasickém díle – i když Stravinský se této nálepce bránil – jde o řadu variací, které charakterizují bohyně, s nimiž Apollon tančí. Variace Calliope, Polymnie, Terpsichore i samotného Apollona se liší náladou i hudebním stylem – můžeme zde slyšet monumentální barokizující vstupy vedle divokých jazzově formulovaných témat, něžné snivé pasáže a velmi působivý závěr Apothéose, charakterizovaný skvostnou harmonií gradující až do nebes. Mahlerův orchestr zněl i v redukované smyčcové podobě neuvěřitelně hutně a barvitě. Také zde byla řada sólových příležitostí – v houslovém sólu se vyznamenal například koncertní mistr Steven Copes z USA, v cellovém zase Thomas Ruge z Německa. Orchestr je důsledně mezinárodní, sdružuje hráče z 20 zemí všech kontinentů (i my tam máme svou zástupkyni Janu Ludvíčkovou v 2. houslích). Vznikl v návaznosti na proslulé mládežnické těleso Gustav Mahler Jugendorchester (představil se na Pražském jaru v roce 2009), z jeho bývalých členů, kteří spolu i nadále chtěli hrát.Po dlouhé první půlce programu přišel na řadu 3. Beethovenův koncert c moll – mužné a mohutné dílo již čtyřiatřicetiletého skladatele, s dlouhými kadencemi a vysokou virtuozitou. Leif Ove Andsnes jej hrál s dravou spontánností, ve vysokých tempech, bez jediné chybičky či zaváhání. Druhá věta byla opravdu velká, orchestru i sólistovi se její oduševnělý náboj podařilo působivě tlumočit. A rychlé Rondo pro radost publika po velkých ovacích zahráli jako přídavek ještě jednou. A ještě rychleji. I když se tak koncert protáhl do půl jedenácté, publikum ze zcela vyprodané síně odcházelo osvěžené a s úsměvem.
Pražské jaro 2012
Leif Ove Andsnes (klavír)
Mahler Chamber Orchestra
22. a 23. května 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 1 C dur, op. 15
Igor Stravinskij: Apollon musagète
Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 3 c moll, op. 37

www.festival.cz

Foto Pražské jaro – Zdeněk Chrapek

Vaše hodnocení tohoto koncertu:

Vaše jméno:

Poslat článek na email:

Připojit vzkaz:

Související články

Komentáře: 2

carodej dne 26.5.2012 v 23:30

Za mě prozatímní vrchol Pražského jara 2012. Nesmírně energický koncert. I když přiznávám, že na vídeňáky ani Petrohradskou filharmonii jsem nebyl.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
marfik dne 2.6.2012 v 16:19

Zdá se, že jsem asi jediný, koho to moc nenadchlo. Výkony všech byly bez diskuze velmi dobré, ale pojetí mě prostě neoslovilo. No, aspoň vím, čemu se další dvě Jara vyhnout:-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.